Titán v konspiračním převleku zkoumá Surikatovým montanistickým vrtákem podezřelý propad.

O tajemné šachtici

Zpět na titulní stránku

(Zpracoval Titán )

Z vyprávění pamětníka:
"Ta jáma je tu vodjakživa. Byla tady  už dávno před  válkou. Když jsem byl kluk (hodně dávno - poznámka RN) tak nad ní stával takovej vošklivej, kamennej, čtverhranej domeček. Neměl vokna, jen dveře. Někdy v jednačtyřicátým ho Němci strhli, jámu voplotili  a něco tam kopali. Co? Já špatně slyším..Ne, nebyli to esesáci, patřili k Todtově pracovní vorganizaci a pomáhali jim za prachy i chlapi z vesnice - třeba Franta, ale ten už je dávno po smrti. Nikdo dneska neví, co tam dělali..Co? Musíte mluvit víc nahlas... Podzemní továrnu? To je pitomost. Kopali tam s bídou tři neděle, pak to zabalili,  jámu ani nezaházeli. A měli tam jen takový vobyčejný dřevný kozy, po kterejch přes kladku tahali ven šutry a písek. Kdepak továrnu. Co?  Neřvěte tak! Že tam něco schovávali? Proč by to dělali? Daleko před koncem tý války.. A navíc, vždyť by vo tom tady ve vsi každej věděl.. Co? Důl? Vo tom nic nevim. Co jsem živ, se tady nedolovalo. Co? Jestli někdy dřív? To nevim.  Po válce starosta myslel, že bysme tu jámu mohli používat jako studnu - tady byla hrozná bída vo vodu.. Tak tam právě Frantu, protože už to znal, chlapi spustili na provaze v kýblu přes rumpál, aby se jako podíval, jak to dole vypadá. Co? Co že viděl? Nic. Byly tam na dně napadaný klády z těch koz a dříví z tý boudy, co v ní ti Němci bydleli a schovávali vercajk. Takže Franta se na dno nedostal, ale píchal tam bidlem co mu spustili seshora a po vodě nebylo ani památky. Ale von jim to říkal už dřív, že tam voda není.  Tak to chlapi zadělali betonovym deklem, aby tam nikdo nespadnul nebo neházel bordel a vod tý doby tam, co já vím, nikdo nelez. Co? Křičte trochu, já jsem už hluchej! Jestli Franta neříkal, co tam dělali? No to říkal, že čistili nějakou spadlou chodbu do strany, ale že to nedodělali. Ne, nikdo  jim neřek, proč končej. Povídali chlapi, že ta jáma měla sto metrů. Co? Ne, žádnej hroznýš dole nebyl!"       (zaznamenal Kaši)
Hloubkové družstvo před sestupem recituje hornickou báseň Maryčka Magdonová.  V pozadí Kaši kontroluje upevnění torzních smyček. Informace, které Kaši od  slintavého staříka    získal, logicky vyvolaly kolosální výpravu těch nejudatnějších montanistů do rovinaté krajiny necelých dvacet kilometrů za Prahou. Na lokalitu však naši heróové dorazili  až za ponurého šera, což  hledání ztracené tajemné šachty poněkud zkomplikovalo. Ves byla nedaleko, nedůvěřiví obyvatelé  podezíravě pohlíželi směrem k listnatému hájku, odkud duněly těžké kroky montanistických bot. Vesničtí psi zběsile větřili, ve snaze zachytit pachovou stopu neznámých vetřelců, jejichž výkonné svítilny tlumeně blikaly mezi kmeny. 
  Tajemný objekt nalezl jako první odvážný Kaši. Betonový uzávěr se skládal ze dvou dvaapůlmetrových panelů "made in" národní 
Blackrat v akci. Opovržlivý úsměv dokazuje, že náš hrdina má na víc, než je nějaká přiblblá tajemná šachtice. podnik Prefa Hýskov, zbývající třetinu otvoru kryly mohutné klády.
"Hnusný pohled", děl udatně Kaši, když po odstranění té nejtlustší z klád pohlédl dolu. Nakoukl jsem rovněž škvírou opatrně do hlubin. Kam světlo dosvítilo, nepostřehl jsem dna. Přepadl mě nepříjemný tísnivý pocit, zdálo se mi, že se jáma kýve,  zezdola mne znenadání ovanul smrtelně ledový vzduch. Vzdálil jsem se po čtyřech od ohlubně  a počal se statečně věnovat přípravě  instalace reflektorů a měření hladiny CO2. Ostatní přivazovali kotvení a zkušený Kaši kontroloval, zda postupují dle zásad uveřejněných na jeho webové stránce, věnované s láskou lanovým technikám. 
Čas pokročil, klády byly zcela odstraněny a ústí šachtice se stalo průlezným. Iru rozsvítil fotoreflektor a jáma se zjevila v celé své obludné kráse. Hloubka se ale i tak dala těžko odhadnout, proto jsme spustili dolu  na plochém třicetimetrovém popruhu čelovku, jejíž světlo ozářilo pravidelnou kruhovou šachtu o průměru 1,7 metru, vyzděnou asi 20 metrů pod ohlubeň červenými cihlami, níže pak následoval světle žlutý pískovec.
"Sakra", zvolal Iru, "vidím spoustu netopýrů". A skutečně. Drobná tělíčka se zmateně třepetala v šachtě a neuspořádaným Brownovým pohybem kroužila kamsi dolu. 
"Nemůžeme tam vlézt", řekl jsem nešťastně. "Netopýr pokousal Ozzyho Osbornea a určitě pohryže i nás". 
Blackrat se vrací dlouhými ladnými skoky.
Iru v polovině šachtice nasazuje vražedné finišující tempo sestupu. "Ozzy mu chtěl ukousnout hlavu, jinak je netopýr milý a  přátelský", namítl Kaši, ale chmury z útoku okřídlených myší se mu rozptýlit nepodařilo.
Létavci se mezitím snesli na dno, kde usedli a výhružně vyčkávali. Toto neobvykle zákeřné chování vzbudilo u montanistů rozpaky. Iru se naklonil nad ohlubeň, zpod jeho boty vyrazili další netopýři a klesali dolu v malebném roji.
"Sakra, je to jen listí", zaklel hrdina a všem se ulevilo.
Sestup již nemohlo nic zastavit. Kaši naposledy svědomitě překontroloval uzly a čtyřčlenné hloubkové družstvo ve složení Iru, Blackrat, HonzaH a MikeP nastoupilo k 
nezbytné rituální předsestupové přehlídce. Chrabře vyhlížející čtveřice udatných mládenců se na pořízených fotografiích zajisté stane objektem touhy  něžných dívčích srdcí a ozdobí  budoár nejedné sličné dorostenky.. Po nezbytném fotografování, hrdinském zpěvu, recitaci na hornické téma a krátkém baletním vystoupení bylo rozhodnuto, že jako prvý sestoupí do příšerné propasti chrabrý Iru. Lezec se připjal na lano, elegantně se vrhnul přes ohlubeň a byl pryč. Ostatní opatrně pohlíželi do jámy, která jej pohltila a sledovali, kterak se jeho postavička zmenšuje, až na samu hranici viditelnosti. Sestup netrval dlouho a lezec zespoda zvolal, že se vrací zpět, neboť pro dalšího odvážlivce je dole málo místa. Rozhodl se, že poleze na čas, požádal o změření a  počal stoupat. Lezl tak rychle, že jsem měl obavu, zda se nahoře dokáže zastavit. Ani já, král montanistů raději tak rychle nešplhám. Po něm se vrhl dolu udatný Blackrat a Iru nám zatím na povrchu vyprávěl, že šachta se směrem dolu zužuje, na dně jsou vzpříčené houpající se klády a jáma pod nimi ještě hezkých pár metrů pokračuje kamsi do neznáma.. Odbočky ani rozrážky  nezahlédl, šedesátimetrové lano vystačilo na dno s několikametrovou rezervou.
Blackrat stoupal sice chrabře, i když  o poznání pomaleji, leč i jeho výkon by bylo lze s úspěchem zaznamenat do Guinessovy knihy rekordů. Když se vyčerpán postavil vedle nás, nenávistnými slovy  proklel svého Basica. Údajně do něho totiž celou cestu nahoru musel násilím strkat kroutící se nepoddajné lano, což činil tak usilovně, až mu levici zkroutila křeč. Mrštil pak odporným Petzlovým výrobkem zlostně o zem a na místě si u Iru objednal Crolla. Setmělo se a roztřásala nás nečekaná zima. Po  úspěšném HonzoviH právě dokončoval svoji osamělou pouť na laně  MikeP. Jeho tvář byla nadšená a ústa pěla chválu na zdařilý montanistický zážitek. Byl čas k návratu.
Zatímco  zbytek expedice motal lana, provedl jsem s Kašim odborné zakrytí lezného otvoru původními kládami. Na vykotlanou cihlu jsem nožem zručně vyryl královskou korunku na paměť návštěvy vládce montanistů a položil ji na ohlubeň. Přítomní hrdinové se hluboce uklonili a pak se odběhli vymočit do nedalekého křoví. 

 Závěr: Zdařilá výprava neodhalila tajemství opuštěné šachtice. Samozřejmě bude nutno pomocí Surikatovy montanistické trojnožky (nezaměňovat s nepraktickou a křehkou Lacovou skleněnou trojnožkou)  vyzdvihnout ze dna napadané klády a v průzkumu záhadného objektu pokračovat.