Volyně potřetí
zpracoval Koza
První březnovou neděli mohli obyvatelé šumavského městečka Volyně opět na vlastní oči  spatřit ty nejskvělejší montanisty, kteří kdy kráčeli po tomto světě. Přímo na dlážděném náměstí zastavilo Kašiho mohutné Aro, opatřené maskovacím nátěrem zdáli připomínajícím nahnědlou zebru z královéhradeckého safari, o kus dál se uvelebila šedivá Celica  Popovického montanistického superklubu. Z obou vozidel mrštně vyskákali před užaslými zraky jihočeských měšťanů udatní svalnatí hrdinové, chopili se výstroje a směle se rozběhli na západ k úbočí kopce, který se zove Kráva. V čele skupinky sveřepě kráčel Kaši s mapou, těsně za ním pochodoval Blackrat s GPS-kou a oba dva co chvíli doháněl Titán o dvou berlích, předváděje na nich tak fantastické skoky, až polní zvěř zírala v němém údivu. Milan Rak se zbytkem výpravy spolu se Zběsilou Kozou uzavírali neobvyklý průvod. Cesta vedla kol skrovného potůčku, který ji neustále podtékal v tlustých betonových rourách a  zurčel tak chvíli vpravo a hned nato zas Vstupní chodba. Klády v popředí tvoří můstek přes bezednou bahnitou propast.
Severní část dobývky mizí pod klidnou zelenou  vodní hladinou. vlevo, čímž vnášel mezi pochodující montanisty nemalý zmatek. Odvážlivci byli sotva na půli cesty k na mapě vyznačenému cíli, když tu se Blackrat zastavil a zvolal:"Ha! Štola! Zkoumejme!"
Na ta slova se ostatní zarazili a pohlédli na Blackrata, který ukazoval na nedalekou zarostlou stráňku, kde mezi smrky probleskoval půvabný vyzděný portál. 
"Aby to nebyl kanál či  propustek", řekl Milan Rak a zatvářil se  tolik pochybovačně, jak jen dovedl,  ale  to už celá skupina pádila k portálku tak hbitě, až se Titánovi od berlí kouřilo. A nebyl to spěch marný - když se udatníci k záhadnému objektu přiblížili, uzřeli štolu téměř po strop zanesenou mazlavým bahnem, slizkým a odporným na pohled i omak.
"Možná by se mohl Blackrat pokusit vplaziti dovnitř", usoudil Kaši a ostatní horlivě přikyvovali. Jmenovaný, vida, že není zbytí a sláva objevitele je ostatním lhostejná,  ulehl do bláta na břicho a počal se namáhavě soukat do úzké škvíry mezi klenbou a  bahnitým
 závalem. "Jsou tam vrátka", ohlásil po chvíli a vycouval. Vyhlížel hrozivě. Červená hlína mu pokrývala nejen vojenský šat, ale i tváře, zuby a bujnou kštici. Kdyby šli okolo turisté, a zmazaný hrdina se jim ukázal, dozajista by některé  z nich skolila mozková mrtvice a zbytek by se v šílené hrůze za divokých skřeků  rozběhl po okolních pláních. Leč montanisté nedbají podobných maličkostí. Chutě se chopili lopatek a vrstva bahna ve vchodu počala rychle ubývat. Nakonec se podařilo otevřít i orezlá mřižová vrátka a cesta do nitra hory byla volná. Před užaslými zraky explorerů se zjevila pravidelná zatopená štola, končící sice v přímém směru čelbou, ale zato s několika nadějnými rozrážkami po stranách. Vody bylo bohatě nad gumovky a tak se průzkumu ujal v podobných situacích osvědčený Kaši. Obětoval na oltář montanistického poznání nejen své suché boty i oděv, ale riskoval i nachlazení či pokousání nebezpečným volyňským elektrickým úhořem. Po jeho návratu a alibistickém ujištění, že štola působí velice nadějně, byly neprodleně započaty výkopové práce pro  Kvádr nevytěženého vápence ..
Další vápencový kvádr, který zde staří horníci ponechali. odvodnění části nalezené chodby. A netrvalo dlouho a  valily se  důlní vody   nesmírnou silou do potoka, unášejíce s sebou bláto od portálu tak rychle, že hloubiči  výkopu stěží stačili uskočit a Titánovi kamsi uplavaly před štolou odložené berle. A pak badatelé vkročili do štoly a zahnuli do druhé rozrážky. Počva mírně stoupala, zbytky vody a bahna zmizely. Před užaslými montanisty se zjevila nepravidelná prostora plná mohutných pilířů, mezi nimiž se křižovaly široké chodbice. Nádherný starý důl hýřil sytými barvami pestrých vyvřelin a zářivou bělostí nevyrubaných vápencových čoček. Severní část chodeb i pilířů se nořila do zelenavé, poměrně čiré vody, ve které plavaly stařičké ohnilé trámy.   
Focení dolu trvalo téměř hodinu, mnohotvárnost jeho prostor byla při různých směrech pohledů nevyčerpatelná. I nastal návrat do světla prosluněného dne. Titán, pozbyv svých berlí, vzdal pochod k dalším objevům na hoře Krávě a spolu s Kozou zamířil pro auto do Volyně. Pro Superklub výprava skončila. 

 

Popovický montanistický superklub předpokládá brzký potápěčský průzkum zatopené části volyňské vápencové dobývky.