Kaši bádá.

Strašlivý důl u Úval 2 

"Víte, co je nového?", ptala se malá Johanka udatných montanistů, "toho hnusného úvalského dědečka prý zavřeli do ústavu. Říkala maminka, že tam do něj budou pouštět elektrický proud. Myslíte, že ho to bude bolet?".

Montanistům se ulevilo. Jejich plán prozkoumat podrobně zatopený úvalský důl počal nabývat konkrétnějších rozměrů, obavy z oplzlíka ustoupily do pozadí. Den výpravy byl stanoven na čtvrtek 18.4. odpoledne. 

"Myslím", usoudil Kaši cestou od aut na lokalitu, "že vypouštět vodu ze štoly  nebude třeba. Vzal jsem prozíravě rybářské prsáky a to ve dvou kusech. Jedny tečou, druhé ne."

"Já si zamlouvám ty, co tečou", zvolal Milan Rak. Všichni se na něj překvapeně zadívali. Odvážlivec se zasmušil. "Chtěl jsem říci netečou", vysvětloval, leč bylo pozdě. Těsných prsáků se zmocnil Blackrat a Milanovi byly přiděleny gumovky, budící dojem, že je kdosi zblízka prostřílel samopalem. 

"A v čem půjdu do vodní hlubiny já", zajímal se Surikata, z jehož tváře zářily odvaha  a odhodlání, takovou měrou, že by snad v temnotách podzemí ani nepotřeboval reflektor.

"Můžeš jít jako já namokro", usoudil Kaši a král montanistů pobledl. "Protože ale víme, že ses v mládí několikrát utopil a kontakt s vodním živlem ti nepřináší žádné zvláštní potěšení, pohlídáš venku věci a pak se prostřídáš s Blackratem". Surikata spokojeně přikývl  a čtveřice udatných pokračovala v cestě.

Dlužno říci, že z konspiračních důvodů zvolili montanisté přístup k dolu z opačné strany. "Je to sice třikrát delší", vysvětlil Milan Rak, "ale zato liduprázdnější a nikdo si nás v podvečerní hodinu nepovšimne, aby na nás poštval hajného či jiný nepřátelský orgán". A tak montanisté pochodovali a pochodovali, údy jim zemdlévaly a nad výpravou se po chvíli vznášela  malomyslná slova, žehrající na ukrutnou dálku. Co chvíli jsme potkávali dvojice starších občanů na procházce, milenecké páry, myslivecké mládence i členy lesní stráže. Všichni se zajímali, kam jdeme, neboť ves byla po aféře s vilným dědečkem mimořádně ostražitá.

Konečně jsme dorazili ku vchodu. Zemdleni padli jsme na zem a přerývaně dýchali. Blackrat pak odmaskoval vchod a první trojice vstoupila dovnitř. Mapování trvalo asi hodinu, pak Blackrat se zcela mokrým  Milanem Rakem opustili dílo a udatný Surikata, na kterého ve vodě čekal obětavý Kaši coby průvodce, pro vás nafotil  pár obrázků:

 

Prostory vpravo za vchodem. Hloubka žlutavé vody o nízkém pH dosahuje sto dvaceti centimetrů, na dně pak leží vrstva okrů o mocnosti třicet až padesát centimetrů. Voda je ledová, leč klidná. Jako orientační bod byla použita u východu plastová kačenka. Přístup do dalších, výše položených částí dolu střežila půlmetrová vrstva mokrého žlutého bahna, kterou bylo nutné před vstupem poněkud odvodnit proražením několika okrových hrázek. Vyšlapanou cestičku vytvořily nohy explorerů ze ZJRN a PMS.  
Kaši nahlíží do hloubi komorového systému. Navlečen v hřejivý neoprén nepociťuje svíravý chlad kyselé vody. V tomto místě čeká na návštěvníky několik hlubších tůní, hladina vody v komorách je vyšší, než v jiných částech opuštěného tohoto dolu. Pohled z dobývky do jedné ze štol. Dobývky jsem navštívil celkem dvě, jejich rozměry jsou na místní poměry monumentální: délka přes dvanáct metrů, šířka o něco méně, výška osm až deset metrů. Zde jsou prostory již poněkud zamlženy a zadýchány.
Kaši pohlíží do chodby, která se zpřístupňuje další dobývku. Vpravo ční  pro tento důl typický mohutný limonitový  krápník. Výzdoba je zde překvapivé bohatá, délka brček, visících ze stropu dokládá, že doba, po níž bylo SDD nepřístupné, je značná. Pohled na západní část dolu s mohutnými pilíři. V tomto místě vycházelo z dolu na den několik mohutných štol, které jsou však zvenku  beznadějně  zavalené a ve svahu po jejich portálech není ani stopy. Mimořádně působivá je i pestrost barev celého dolu.



Vchod do dolu byl opět uzavřen a zamaskován, aby půvabné dílko předků nepadlo v plen likvidátorskému šílenství.

Speo

Speo, bezprizorný: Výpravy Superklubu jsou čím dál tím zajímavější. Myslel jsem, že bych se téhle akce také zúčatnil, ale Blancman nás pozval do hospody a to, jak jistě chápete, se nedalo odříci. Kdybych odmítl, byl by mne schopen zastřelit. Takový on je. Normálně by to do mne našil. Klidně i do břicha. Jemu je to jedno. Je tvrdej.