Odvážný Kaši překonává svůj stín. Zavěšen na laně sviští údolím.

 Příšerný travers 
v opuštěném pískovcovém lomu kousek za Prahou (Zpracoval Koza)


Předposlední březnovou neděli vytrvale sněžilo a tak jsme změnili původní plán "expedice odvážných do antimonové šachty" na procvičování lezeckých technik a  nácvik záchrany ťuhýka na laně. 
Aby Popovický montanistický superklub získal při této činnosti zaslouženou popularitu, navrhl Iru za tréninkové místo betonové stěny kongresového centra. "Určitě nás nafilmuje televize Nova", povzbudil nás, když se mu zdálo, že se na tento návrh reagujeme s jistými rozpaky.
Iru spěchá vystrojit travers. Zaparkovali jsme nedaleko objektu, chopili se batohů i lan a zamířili k budově. "Není to zbytečně vysoké?", staral se Kaši, "a jak se dostaneme nahoru?".
Zastavili jsme pod stěnou, shodili lana a zadívali se vzhůru. Od vchodu se odlepila čtveřice městských strážníků a zamířila nám v ústrety. "Dělejte, jako že močíme", zavelel Iru a hned šel příkladem.
Strážníci se zastavili a sledovali nás zavilými pohledy. "Asi budeme muset zvolit jinou stěnu", pravil posmutněle Jirka. Domočili jsme, sebrali lana a vydali se okolo budovy. Strážníci se rozběhli a za rohem nás obklíčili. 
"Co jste tam dělali?", zeptal se ten nejtlustší. "Močili", odpověděl Titán.
"Cože?", nerozuměl biřic."Močili jsme tam", opakoval král montanistů.
"Co?", stále nechápal orgán. "Chcali jsme", vysvětlil jsem krátce.
"Aha", zareagoval tlusťoch, "za to vám můžeme dát pokutu. Znečišťujete trávu." 
Bylo jasné, že zde argumenty nepomohou. Po výslechu nač máme lana a zda jsme nechtěli po kongresovém centru šplhat,
jsme zvolili konspirativní rozchod a vyklidili pole. Když jsme se opět sešli u nedaleké oční kliniky, bylo rozhodnuto o náhradní lokalitě - pískovcovém lůmku kousek za Prahou.
"Chtěl by ses stát čestným členem superklubu?", zeptal se po příjezdu na zpustlou lokalitu Ira Titán. "Samozřejmě, to je přece sen každého, kdo nosí lano v batohu", zajásal Iru a oči mu zazářily.
"Tak tady vystroj travers a členství máš v kapse", slíbil Titán a odebral se s Kašim k třímetrové skalce, aby se ji pokusili slanit. Iru se chopil lana a počal pracovat. 
Uběhlo půl hodiny. Titán s Kašim dosud  bezmocně viseli na své stěně, Iru si oprášil ruce a zvolal: "Hotovo". Pohlédli jsme k němu. Nad lomem byl napnutý provaz, pod ním zela bezedná hloubka. Naši slaňovači se vymotali z provazů a sestoupili po přistavených osekaných stromcích na zem. Titán zaostřil na Irovo dílo a zesinal. "Co to je?", zachroptěl. "Travers přece", opáčil Iru, "můžeš jít první". 
"Zešílel jsi? Tohle a travers? V takové výšce? Když se pověsíš na lano a natáhneš nohy, musíš u správného traversu dosáhnout na zem. Tohle není travers ale sebevražda" 
"Prokaž svoji odvahu", nedbal Iru, "zavěs se a jeď". 
Kaši představuje svůj pověstný krok, kterým v závodech v jumarování získává několikametrový náskok.
Já sám nastupuji jako prvý a nejstatečnější k traverzu.  Titán s Kašim přistoupili ke kotevním bodům, opatrně pohlédli z pískovcového útesu, zbledli a pak se odplížili o dvacet metrů dozadu. Tam  usedli ku statné borovici a připoutali se k ní každý dvěma smyčkami. Viděl jsem, že pověst Popovického montanistického superklubu musím zachránit sám. "Já pojedu", zvolal jsem a přiskočil k Irovi, který nebyl dalek pláče nad tak tvrdým odmítnutím své práce. "Jsem hrdina ze superklubu a jako takový neznám bázně", pokračoval jsem. "Pouč mě, jak se to dělá, a jdu na to."
Iru vyňal z vaku mocnou kladku, zavěsil mne na ni a zvolal: "Hleďte na odvahu. Je tak vzácná". Leč Titán a Kaši nehleděli. Celí zsinalí zírali na druhou stranu a strom se třásl od jejich chvějících se těl. Odrazil jsem se, zaklonil a jel. Hlubina pode mnou se slila do jediné, rozmazané barevné skvrny, vítr mi hvízdal v uších, rychlost se pomalu snižovala, až jsem se zastavil. Několikrát jsem se přitáhl a přistál na protějším ostrohu. "Skvělé, chci znovu", zvolal jsem. "Já taky", přidal se Jirka a Iru se rozzářil. 
Jezdili jsme až do naprostého zmagoření. Titán s Kašim se odebrali na svoji skalku, přivázáni na lano pohlíželi dolu a sbírali opět odvahu k slanění.
"Přece se nenecháte zahanbit mládeží", povykoval Iru, "seberte se a traverzujte". Titán zvážil své možnosti, chytil se za srdce, přidušeně vykřikl a skácel se do mechu, předstíraje hrdinskou smrt. Netroufli jsme si ho křísit a tak se naše pozornost upnula na Kašiho. Ten klečel pod vzrostlou sosnou a tiše se modlil. "Dobrá", pojedu", souhlasil, "ale z druhé strany."
"To nejde", oponoval Iru, "z druhé strany je to do kopce". "Nevadí", škemral Kaši,"budu ručkovat." Jak řekl, tak učinil. Zavěsil se na lano a ručkoval a ručkoval až do jeho půli. Zde díky prověsu počalo být ručkování namáhavější a namáhavější. Iru (patrně v naději, že bude nakonec do PMS přece jen přijat) mu poslal šňůru s karabinou a s její pomocí jej přitáhl k sobě. Tam zákeřně šňůru odpojil a Kaši se rozjel zpět správným směrem. Vyškrábal se na místo, odkud zahájil svoji pouť a prohlásil, že to bylo docela dobré. Chtěl jet znovu, leč čas vypršel.  Jízda nad roklí smrti.
Iru odvázal lano a i my jsme se pustili do balení. Titán se pohnul, zamžoural směrem k nám a když viděl, že travers je zrušen, hbitě vyskočil, celkem úspěšně simuluje zázračné zmrtvýchvstání. "Dobrý to bylo, co?", zvolal bodře. Akce skončila.

Rumová Pralinka

Iru Eligwe, kandidát PMS: Ten travers nebyl tak strašný. Rozhodně nemohu souhlasit s Titánovým názorem, že traversista má během překonávání traversu občas kráčet po zemi, aby tak snížil svoji psychickou zátěž.Jinak jsem se ale na akci od zkušených PMS-áků naučil spoustu nových věcí. Například Kašiho brachiální nástup na slanění. Budu jej sám používat, nemá chybu.

Velký Titán

Titán, Popovický Montanistický Superklub, specialista na traversy: Správný travers má vést rozhodně maximálně metr a půl nad zemí, aby si mohl méně zdatný lezec  tím, že se občas postaví na nohy, odpočinout, nabrat nových sil a osmělit pokleslého ducha. Je to dobré i ze zdravotních důvodů. Je-li travers třeba několikakilometrový, může se stát, že vlivem špatného prokrvení dolních končetin jejich dlouhodobým  sevřením v sedáku, dojde k jejich odúmrtíi, nekróze a následnému odpadnutí.