Zrádný šašek a rytíř Kotejz.

 Otevření naučné stezky na
Koukolově hoře


Slavnostního otevření naučné stezky na Koukolovu horu a dále na Kotýz, kterou v rámci projektu "Koukolova hora - šance pro přírodu" vybudovalo Občanské sdružení Slavíky spolu s 5. ZO ČSOP Beroun  a Dětmi země, se vzdor hnusnému počasí účastnil docela slušný dav zájemců, mezi nimiž samozřejmě nemohla chybět ani skromná delegace PMS.  
Profesor Chlupáč probírá problematiku silurského vápencového balvanu. Celá akce začala úderem jedenácté hodiny u rybníčka na Slavíkách. Poblíž prvního informačního panelu stál indiánský stan, před ním skomíral ohýnek a okolo se shlukovali návštěvníci i pořadatelé. Sebekriticky musím doznat, že většinu těch, kdo se na výstavbě stezky podíleli vůbec neznám, takže jsem byl schopen mimo několika místních usedlíků identifikovat pouze geologa profesora Chlupáče  s jeho kolegou docentem Kovandou, pracovníky Muzea Českého krasu i ministra Kužvarta a toho až na druhý pokus. Nastaly zahajovací proslovy a po nich krátké úvodní přednášky Ivo Chlupáče (o původu diabasového balvanu z Kosovského lomu) a (tuším) Emila Šnaidaufa  o fauně a flóře okolí.
Pak se poučení chtivý dav pohnul, přešel silnici a vydal se k dalšímu informačnímu panelu, u něhož ležel vápencový balvan ze silurských kosovských vrstev. Profesor Chlupáč se k němu přiblížil, poklepal naň geologickým kladívkem a povyprávěl o zkamenělinách hlavonožců a ramenonožců na jeho povrchu. Ministr zažertoval, že na boku kamenu je  ještě zkamenělý břichomluvec, ale ani při bližším ohledání mnou a Škorpionem nebyl nalezen. Geolog pak pohovořil o způsobu určení toku mořských proudů dle natočení fosilních schránek na kameni a výprava pokročila po úzké pěšince do vrchu k následující popisné tabuli.. Kaple svatého Blažeje, vrchol Koukolovy hory.
Ochotní ochotníci a pes Bílé paní.  K údivu všech přítomných se na stezce zjevil krojovaný šašek a z křoviska nad stezkou seskočil rytíř Kotejs se svoji tlupou, dožaduje se peněz a pannen ku zprznění. Počalo být jasné, že přírodovědecká vycházka bude mile zpestřena dramatickými výstupy mladých ochotníků, předvádějících starou báji, hovořící o bílé paní ze starých dob, zjevující se občas na samotné Koukolově hoře. Dav se polekal a zastavil, rytíř poněkud nedůsledně nepočal loupit, leč stáhl se do křoví. Leknutí pominulo a lidský had se dal opět do pohybu. Svah je v těchto místech strmý, cesta kluzká a nebýt několika schůdků, výstup po blátě by byl značně problematický. Další zastávka se konala pod nevelkým borovicovým hájem
korunujícím vrchol hory. Dozvěděli jsme se, že se jedná o odolnou borovici balkánskou, vysazenou v polovině dvacátého století pro její schopnost čelit průmyslovým emisím. Chmurně jsme pohlédli  k velkolomu Čertovy schody, nenasytně požírajícímu protější kopec a vyslechli Šnaidaufovu (?) přednášku o místní květeně. Ivo Chlupáč vysvětlil geologické složení okolních vrchů, zrádný šašek zaprodal chlípnému Kotejsovi svou mladou, nevinnou paní. Škorpion o něm pravill, že je to pěkný hajzl.
Na vrchol hory  bylo nedaleko. Došli jsme ke  zřícenině kaple sv. Blažeje z roku 1832, kde ochotníci sehráli poslední dějství své historické fresky a vědci pokračovali  v naučných přednáškách. Pohlédli jsme se Škorpionem dolu z lomové stěny, odkud se bude během letošního (již druhého) ročníku Mezinárodního setkání montanistů na Koukolové Hoře konat závod ve slaňování. Otevřela se pod námi bezedná hlubina a naše  heroická nálada se vytratila. Opustili jsme ostatní, kteří zamířili ve směru stezky na Kotýz a vrátili jsme se do Popovic.

Rumová Pralinka

Rumová Pralinka, Žebrácká parta: Ano, na slavnostním otevření naučné stezky na Koukolovu Horu jsem samozřejmě nemohla chybět. Myslela jsem, že Titán, který šel se Škorpionem, cestou do kopce chcípne, ale kupodivu vylezl bez infarktu až nahoru. Tam chvíli zasmušile koukal ze stěny dolu do lomu, nápadně zelenal a řekl, že se ze závodu ve slaňování na téhle lokalitě  asi omluví. Nedivím se tomu, tahle skála je asi 8-krát vyšší, než ta jeho ubohá pověstná Stěna smrti.

Velký Titán

Titán, Popovický Montanistický Superklub: Naučná stezka na Koukolovu Horu mne hluboce oslovila. Nejprve jsem se zastyděl, že stezka nevede z Popopovic a chtěl jsem navrhnout, že ji tam naše sdružení dobuduje. Na zahájení jsem ale pochopil, že trasa je kompaktní celek, který není vhodné narušit odbočkami. A tak počátkem léta umístíme v naší vesnici pouze informační ceduli o tom, že stezka existuje a co zajímavého přináší.