Za zatáčkou chodba klesá a je zcela zatopená.

 Jáma se psem u Berounky
Nečekaný objev cestou do starého lomu


Motor auta pokojně vrčel, siluety vysokých stromů ubíhaly podél úzké a nekonečné lesní cesty. Mezi  skromnými korunami pokroucených borovic prosvítalo bodavé odpolední slunce a skupinka srnek  pokojně zvracela na maličké loučce.  Cíl naší výpravy, starý, opuštěný lom se konečně blížil, když tu se před kapotou zjevila postava v zeleném hubertusu. „Do hajzlu“, zaklel Škorpion, „ to bude hajný“. „Těžko někdo jiný“, potvrdil Pavel Přibyl a jako hypnotizován zíral na lesknoucí se  pušku, kterou zlověstná osoba třímala v pravici. Přemýšlel jsem, zda by nebylo možné vycouvat, ale od nejbližší křižovatky, odkud jsme odbočili za nepřehlédnutelnou ceduli se zákazem vjezdu, nás dělily dobré dva kilometry. Zastavil jsem, vypnul motor a vystoupil na cestu, tuše nepříjemný problém. „Cu tu chcete?“, zavřeštěl tvor v zeleném, „tady není žádná silnice, sem smějí jen lesní vozidla. Tohle vás přijde draho“. „ Jsme ze státního registru ložisek nerostných surovin“, zalhal jsem udatně, „ a jedeme do toho starého lomu nad řekou. Jiná cesta k němu nevede a moje sekretářka o naší návštěvě telefonicky informovala polesí. Nikdo vám nic neřekl?“  Brčálník znejistěl. „K nám nikdo nevolal“, vyštěkl úsečně, „ nespletla si nás ta vaše ženská s Opyší?“ „Možná ano“,  doznal jsem kajícně, „to víte, mladé děvče - pro ní je polesí jako polesí.“ Lesník cosi zlobně zamručel, zvědavě obešel auto a zpozorněl, když uviděl na zadním sedadle pokojně odpočívat dvě smotaná lana.
„To vy jako  do toho lomu polezete po špagátě?“, zajímal se, smrkaje přitom do neuvěřitelně špinavého hadru. „Ano, navázal řeč do té doby zamlklý Pavel, „ lom je jámový a nevíme, v jakém stavu je tunýlek, je-li tam ještě nějaký.“ Zeleného ozbrojence lom zjevně nezajímal. Civěl na lana a přemýšlel. „Do jámy byste s tím lanem také vlezli?“, zeptal se nakonec.
Šachta. Dole skučící jezevčík. „Do jámy?“, podivili jsme se. „Jo, rozhodil myslivec rukama.“ Kousek odtud je stará šachta a mně do ní spadl pes. Napadlo mne, že byste mi mohli pomoct ho vyndat.“ „Co je to, proboha, za blbého psa, když spadne do šachty,“  podivil se Škorpion, leč nebohý psovod jeho poznámku ignoroval. „Já nemám tak dlouhý žebřík“, vysvětloval, a než ho udělám nebo seženu, tak se tam Brok třeba udusí. Vždyť tam může být plyn jako ve studni ",  dodal pak moudře.Ožili jsme.Vidina šachty v místě, kde bychom ji ani v těch nejdivočejších snech nečekali napěnila naši montanistickou krev..
„Co je to za psa?“, vznesl dotaz Pavel, „k nějaké baskerwillské příšeře nepolezu!“
„Brok je jezevčík“, zavzpomínal ochránce lesa, „ale je značně nevrlý. Od vás se vynést nenechá, budete mne muset spustit dolu.“Při myšlence na psa lovec zjihl a mimoděk pohladil otevřeným okénkem po hlavě Škorpiona., který se zatvářil, jako kdyby ho uštkla zmije. „Tak jdeme,“ zachroptěl. Zajeli jsme ke kraji, sbalili věci a vydali se za myslivcem, který rázoval před námi.
Netrvalo to ani deset minut a ocitli jsme se ve výrazném pinkovém pásmu, které není uvedeno ani na mapovém listu lokalit ložisek nerostných surovin. V mělkém propadu zela hluboká šachtice o rozměrech přibližně metr na metr a odkudsi zdola se ozýval nešťastný štěkot. „Plyn tam asi nebude“, usoudil Pavel, „to by ten čokl dávno chcípnul“.
Myslivec bez hubertusu  ochotně zapózoval v dávné štole.
Chodba pod šachtou.  Daklův majitel se na něj dotčeně podíval: „Bude třeba, abyste mne tam spustili“, navrhl, „ Brok je stresován a mohl by vás pokousat.“ To byl argument, který nešel oddiskutovat. Otisk psího chrupu na lýtku nebo i výše, nikoho z nás nadšením nenaplnil. Oblékli jsme nimroda do úvazu, vyškolili jej v práci se stop- Petzlem, uvázali lano a shodili jej dolu. Šachta nebyla hluboká a náš předlezec se asi po pěti metrech usilovného, bázlivého kňučení postavil na svažující se dno plné rozpadlých kostřiček. „Bročku, bročku, ty vole zlatej“, slyšeli jsme zezdola. Spustili jsme batoh, pes byl do něj upevněn, vytažen nahoru a vypuštěn do volné přírody. Držel se od jámy v uctivé vzdálenosti a nevraživě poštěkával.
„Drž hubu šmejde“, osápl se na něj Škorpion,  dakl stáhl ocas a relativně se zpacifikoval. Mezitím jsme do šachty vrhli druhé lano a slanili se do dolu. Dílko pokračovalo prostornou, nedřevenou chodbou, po dvaceti metrech se na počvě objevila hnusně zrzavá voda. Škorpion u šachty instruoval lesníka, kterak jumarovat vzhůru, my s Pavlem se vydali na podzemní průzkum. Nimrod na laně za námi funěl, klel a točil se kol  své osy jako čamrda.  Štola počala klesat a voda stoupala. Rozsvítili jsme reflektor a chvíli tupě  zírali před sebe, kde se vodní hladina dotkla stropu a už jej neopustila. Posledních pár snímků, zběžná analýza horniny a vylezli jsme ven. Popošli jsme na povrchu směrem, kterým pod námi směřovala chodba a narazili na částečně aplanovaný zářez s haldou. "Mhm", osvětlil situaci Pavel, "tady byl vchod a tím, jak je stržený, nadržuje zával uvnitř hladinu."
Zatímco jsme balili lana, lesní muž nešetřil slovy díků za zachráněné zvíře. „Co s tou šachtou budete dělat?“, položil mu Pavel nevinnou otázku. „Budeme to muset zakrýt“, přemýšlel psovod, „asi nařežeme klády a s chlapama je položíme přes díru, aby tam zase nikdo nesletěl.“ Rozhlíželi jsme se po okolí a komentovali výšku nevysoké haldičky. „Bezvýznamná kutačka“, zhodnotil Škorpion. „Ale hezká“, doplnil Pavel. 

Speo

Speo, Speleolog Kladno:Byla to fakt hodně drsná výprava.  Ten pes, ty kosti, k tomu nad námi neustále kroužili tři supi, jako by tušili naší poslední hodinku.Myslím, že jiné, méně tvrdé skupiny by měly výrazný problém s tím, aby podobné dílo vůbec navštívily. Já sám se ze získaných dojmů budu vzpamatovávat minimálně tři roky.A Blancman, ten by tam vůbec nevlezl. Strašně se bojí psů a jezevčíky považuje za jedny z nejstrašnějších.

Rumová pralinka

Václav Cílek, Popovický Montanistický Superklub: Tak na téhle výpravě jsem chyběl, protože jsem musel shánět žrádlo pro své osmáky. Myslím si ale, že to, co mí odvážní kolegové (nebo spíše onen jezevčík) objevili, je středověká kutačka na cín, stříbro nebo olovo. Právě v popsané oblasti se malé práce tohoto druhu vyskytují a i z předložených vzorků horniny, které mi byly předloženy, bych usuzoval o nějaký dávný polymetalický pokus.