2608 - Aktual.

 

Ze sklepa do dolu
 

Karel Pokorný sleduje pozorně práce na třetí zazdívce .



Speo SPEO, speleolog Kladno:  
"Tohle byla fakt dobrá akce. Vše jsem řídil z hospody, kde jsem seděl ve své klasické černé kombinéze a před sebou měl vlaječku našeho klubu. Mé ocenění patří zejména Bagrovi za zdolání většiny zazdívek a samozřejmě i Surikatovi, který v restauraci pod stolem obětavě opakovaně pro klid našich duší měřil hladinu kysličníku uhličitého a methanu.


Zazdívka, zazdívka a zase zazdívka. Skrývá takto důsledně zabezpečený objekt na svém konci opravdu taková tajemství, po jejichž odhalení by se zhroutila třetina světa?.

 
"Představte si," prohlásil Blancman, "že jeden můj známý má ve sklepě baráku, který nedávno koupil, zazděný vchod do starého středověkého dolu."
"Nekecej," vykvikla Kikina, a zakousla se do rohlíku s máslem takovou silou, že ho div neukousla.
"Nekecám," ohradil se Blancman, "byl jsem se tam podívat s Karlem Pokorným a ten zazděný vchod v tom sklepě skutečně je. Majitel nemá nic proti tomu, abychom zazdívku odstranili a to, chodbu, co za ní najdem, odborně prozkoumali."
"Nejspíš povede do septiku," odplivl si Surikata, "a nebo do nějakého blbého historického podzemí, které pravého montanistu nemůže nikterak zajímat."
"Proč si, Blanci, myslíš, že za zazdívkou bude nějaká chodba," zajímal se Speo, co když tam bude jen nějaký další stejně nudný sklep, který jeho vlastník oddělil zdí, aby mu tam tvůj známý nechodil krást brambory?"
"Můj známý je poctivý člověk," ohradil se Blancman, "a případný další sklep nepotřeboval žádný soused zazdívat, protože tenhle barák stojí relativně o samotě a bezprostřední sousedy nemá. Mimo to, co je zazděno, je evidentní portál s do válce vyskládanou klenbou."
"Ne všechny portály vedou do středověkých dolů," varovala Kikina, "to že za ním bude pouhý další sklep se mi zdá více, než pravděpodobné."
"Když tam nebude důl, určitě odtud povede alespoň tajná chodba do krypty blízkého kostela," nedal se Blancman, vida, že jeho vyprávění nebudí u posluchačů předpokládaný ohlas.
"Mne nějaké městské historické podzemí také moc nevzrušuje," nechal se slyšet HonzaH, "klidně bych ten zazděný vchod přenechal tomu záhadologickému spolku, který se svými brčálovými stránkami tak úspěšně presentuje na Internetu." Blancman se zachmuřil.

 

HonzaH se na čelbě pokouší těžit hrnčířskou surovinu za pomoci moderní mechanizace.nbsp;



"Na druhou stranu je nutno objektivně podotknout, že přenechávat cokoliv brčálníkům, je házení perel sviním," namítl Surikata. "Každý asi zná tu historku, kdy přesvědčili zástupce jednoho městečka, že jim odborně prozkoumají přístupnou podzemní chodbu vedoucí z podobného sklepa. Když se dostavili na místo, zjistili, že v chodbě je bláto. S něčím podobným patrně nepočítali a tak zůstali ustrašeně stát u portálu a aby jejich počínání neslo alespoň určitý punc odbornosti, posvítili dovnitř velice chabou baterkou."
Ostatní naslouchali, ani nedutali, pouze Kikina se dávila svým rohlíkem.
"Protože technické vybavení onoho spolku je na opravdu vysoké úrovni, baterka dosvítila asi pět metrů za portál a dál byla zase jen hustá a tajemná tma," pokračoval Surikata. "Badadatelé se ocitli ve svízelné situaci. Nebezpečné bláto pro ně bylo nepřekonatelnou překážkou, konec chodby neviděli. Protože jsou ale velmi fundovaným spolkem, vyplodili následující závěr - do chodby jsme pro bláto nevstoupili, na konec jsme nedosvítili. Proto předpokládáme, že se chodba ve tmě větví do neuvěřitelného labyrintu a několika obrovských prostor. Do závěru svého bádání navíc uvedli, že je po celou dobu jejich pobytu v podzemí sledoval zástup astrálních postav a cestou domů je provázela jedno nebo dvě nehmotná stvoření."
Spea představa nehmotného stvoření natolik poděsila, že si zacpal uši, zavřel oči a bojácně zaskučel.


Bagr po proražení tří zazdívek optimisticky vyhlíží ze zpřístupněné komory. V této chvíli netuší, že není ještě ani v polovině své destrukční pouti.



"Nemám nejmenší chuť bourat zeď v nějakém zatuchlém sklepě," dokončil svůj monolog Surikata, "na druhou stranu bych nebránil těm, kdo tak chtějí učinit. Jinak se na webu brčálníků, kteří nás milerádi zastoupí, dočtete, že ze sklepa vede kilometrový systém do podzemní keltské svatyně, kterou střeží zástupy neživých bojovníků a to vše bylo zjištěno pomocí virgule přes neporušenou zazdívku."
Blancman, vida, že se jeho projektu dostalo nečekané podpory, viditelně pookřál.
"Budiž," rozhodl Speo, "pojedeme do toho sklepa. Ale na místě se rozdělíme na dvě skupiny. Ti, kdo mají zájem, budou bádat ve sklepě, ostatní počkají na výsledek akce v hospodě."
Tento racionální návrh nevzbudil díky své toleranci žádné záporné emoce a tak byl ochotně všemi hlasy přijat.
V sobotu se před záhadným sklepem sešla akční skupina ve složení Blancman, Speo, Bagr, Kikina, HonzaH, MikeP, Surikata, Jura a Simona. Zatímco Speo, Surikata, Kikina, Jura a Simona neprodleně zamířili k restauraci, Blancman převzal od majitele sklepa kufr na případně nalezené zlato a se svými věrnými sestoupil do podzemí. Sklep tvořila dvoupatrová soustava několika místností a v té nejspodnější skutečně zel cihelnou třicítkou zazděný portál. I nastalo natahování elektrických kabelů pro napájení osvětlění, ventilace a v mohutné sbíječky.


Po pádu poslední zazdívky se objevila konečná - dobývka po hlubinném dolování hrnčířského materiálu. Žádné poklady Třetí říše, žádné zlato, žádná torza mimozemských mutantů, dokone ani žádný duch.



Racionální jádro SKK zatím úspěšně popíjelo u dlouhého stolu. "Ptal jsem se na tohle městečko Vaška Cílka," přiznal se Surikata. "Jeho názor je víc, než skeptický. Podloží je tvořeno velmi odolnými rulami, v nichž by samoúčelné kopání nějakých chodeb bylo čirým šílenstvím. Přesto je město známo poměrně hlubokou sklepní soustavou, která je ale vyhlouběna v hlíně nad podložím a vyzděna kameny. Jedinou šancí je před staletími provozované hrnčířství a z toho plynoucí možnost existence malých zapomenutých dobývek hrnčíčské hlíny."
"Ubohé dobývky", máchl odmítavě rukou Speo.
Dveře restaurace se rozletěly a dovnitř ke krajní nevoli hostinského vpadl zaprášený HonzaH s křikem:"Zeď padla, jsme skrz."
"A co je za zdí", zeptal se bez většího zájmu Speo.
"Čtyřicet čísel chodby a další stejná zeď," vychrlil ze sebe nadšeně HonzaH, "pojďte se podívat!"
Speo smutně pohlédl na nedopitou lihovinu a nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Přijdu, až rozbijete tu další," dodal.
HonzaH odběhl.

"Je docela možné, že se kolegové opravdu probourají do starého septiku a udatně zahynou pod lavinou historických lejn," uvažoval Jura, "v tom případě bychom měli dělat, jako že s akcí nemáme nic společného. Budeme si raději prohlížet hornické knihy, které jsem nakoupil cestou z Brna."
Simona vytáhla z tašky několik obsáhlých publikací a stateční montanisté se jali listovat a obdivně vzdychat nad ozdobnými ilustracemi.
Po půl hodině přiběhl uřícený MikeP: "Druhá zeď padla," volal hlasem jak polnice, až místní hospodští povaleči ustrašeně vstávali ze židlí.
"Dobrá, a co je za ní," nenechal se rušit Speo se svoji svitou.
"Kolmá chodba, zazděná stejným způsobem na obou koncích."
"Tož se vrať na své místo, Michale," poradil nezištně Surikata, "a dál bourej a kopej s pomocí boží. Až zdi padnou, vyšli posla, který nás o tom bez příkras zpraví."
Michal pln svatého nadšení odběhl.
Za další půl hodinu dorazil do putyky Blancman.
"Nechcete se na to vysrat a jít nám pomoct?", otázal se znechuceně a poručil si pivo.
"Ani ne," odvětili sborem ostatní, "nám je tu dobře. Padla další zeď?"
"Jo, za chvíli budeme skrz," upíjel Blancman z orosené sklenice, "jenže už teď skrze tu malou díru po dvou vyndaných cihlách vidíme další zazdívku."
"To je jako poklad na Oak Islandu," usoudil Speo, "na septik jste nenarazili?"
"Kopeme teď severním směrem," vysvětlil Blancman. "Na dvoře sice starý septik stojí, ale je mimo naši trasu."
"Tak dopij, mládenče," pravila moudře Kikina, "pospěš si na své pracoviště podpořit kolegy a nezdržuj nás od hodování."
Blancman na ni vrhl nenávistný pohled a odkvačil, nezaplativ za sebe útratu.
Uběhla asi hodina a do restaurace se přišoural uřícený Bagr.
"Tak co, jste na konci?", tázala se Simona.
"Ještě ne docela," utíral si Bagr znavené čelo, "severní chodba je už po pěti zazdívkách čistá, prochází čtyřmi místnostmi a na konci je velká prostora celá vylámaná v jílovité hlíně."
"Hrnčířský lom," vydechla Kikina, "Cílek měl pravdu."
"Předposlední místnost je trochu popadaná," vyprávěl dále Bagr, nemá už klenbu, ale strop je samotná hlína. Blancman se teď rejpe právě v ní, protože si, nevím proč, myslí, že tam seděl úředník, který hrnčířům-horníkům vydával výplaty a doufá, že se mu nějaký ten šesták třeba zakutálel."
"Astrální postavy, duchy, mimozemská tělesa, nic takového jste neviděli?", zajímalo Surikatu.
"Neviděli ani necítili jejich nevtíravou přítomnost," přiznal upřímně Bagr.
"Škoda," usoudil Surikata, "a co jižní směr?"
"Tam teď proráží zeď HonzaH", vysvětlil Bagr, "asi byste to už mohli jít nafotit. Ve druhé místnosti, ze které odbočuje ta kolmá chodba, je zasypaná stará studna a nahoru vede šikmý komín neurčitého účelu."
"Venku je zima, tady dobře, ve sklepě špína, tady čisto," kategoricky odmítl focení objektu Surikata.
Po chvíli se dostavil i HonzaH. "Poslední zeď padla," hlásil hrdě, "je za ní hliněný zával jako kráva. Nechcete to jít nafotit?"
"Ani ne," dostalo se mu odpovědi a jeho hlas dočista zanikl v veselém cinkotu sklenic.

HonzaH před první, ještě neporušenou zazdívkou.

Konec nadějím na rychlý objev. Další zeď v cestě.