2608 - Aktual.

08.02.2004


 

Barevná krása limonitových útvarů. Podobné kouzelné prostory čeká dle našich zákonů jediné - likvidace. 



Surikata Slavný Surikata CM:  
" Důl, který popisuje v článku Bagr, jsem samozřejmě skutečně objevil. Po jeho likidaci v roce 1961 opravdu zbývá jediná přístupová cesta a to téměř bezedný ukloněný komín neurčitého účelu. Při zlézání komínu jsem však narazil na daleko starší důlní práce, které předcházely mechanizovanému dolování z dvacátého století. Oproti poměrně fádnímu novodobému systému jsou tyto stařiny daleko zajímavější a fotogeničtější, proto jsem je použil za ilustraci poučnému článku na této stránce."


Kontras hýřivé barevnosti limonitových povlaků vůči šedi spylitového masivu.

 
Ropucha
"Co je ti, Pavle," ptala se starostlivě Kikina zoufale plačícího Spea.
"Surikata," vzlykal Speo, "mi řekl, že vypadám jako ropucha."
"Jaká ropucha," žádal si upřesnění Bagr, "hnědá nebo zelená?"
"Zelená," zasípěl zdrcený Speo zlomeným hlasem.
"Surikata si dělá legraci," těšila kolegu Kikina, "vůbec nevypadáš jako ropucha. Řekni, Bagře, jak Speo vypadá?"
"Jako zelená ropucha," usoudil smutně Bagr, zapaluje si cigaretu.
Speo se zhroutil na zem. Chvíli se škubal se v bolestné křeči a zaťatými pěstmi si rozmazával slzy po špinavých tvářích.
"Ty jseš ale magor," osopila se Kikina na Bagra, "hned vysvětli Pavlovi, že vůbec nevypadá jako ropucha, ale jako anděl."
"Ty, Speo, já se spletl, chtěl jsem vlastně říci, že vypadáš jako anděl a ani trochu se nepodobáš ropuše," mumlal neochotně Bagr.
Speo přestal vzlykat "Opravdu vypadám jako anděl?", tázal se kolegů hlasem rozechvělým náhlou nadějí.
"Jasně, Pavle," pospíšila si Kikina, s očima otočenýma v sloup, "Bagr Ti to chtěl povědět už dávno, ale trošínku to zmotal."
Speo se poněkud uklidnil.

Poněkud kyselý potůček nás provází celou cestu stařinami po těžbě želzné rudy.


""Určitě nevypadám jako ropucha?", ujišťoval se ne zcela uchlácholen.
"Samozřejmě, že ne," poplácal přítele po zádech Bagr a tiše, aby Speo neslyšel, dodal: "ale jako potkan jo."
Kikina se zle zamračila.
"A jak vypadá Surikata?", zajímal se Speo.
"No ten přece vypadá jako ropucha," vysvětlila Kikina, "jako zvlášť hnusná, odporná tlustá stará ropucha."
"Ha, ha," zasmál se Speo blaženě.
"Když už je řeč o Surikatovi," navázal Bagr, "slyšel jsem, že objevil novou štolu."
"Ropucha nemůže objevit žádnou štolu," zamítl téma Speo, "štolu, šachtu, chodbu ani nic jiného. Jen stejně hnusnou a nechutnou ropuchu, jako je sama."
Kikina s Bagrem se povinně zasmáli.
"Anděl může objevit štolu, anděl ano," mudroval Speo, "kdyby ale něco podobného objevila ropucha, sám bych ji rozšlápl."
Kikina padla na zem a hýkala smíchy, Bagr se ale nenechal odbýt: "Vchod do té štoly je ve skalním útesu na kopci, tak vysokém, že na jeho vrchol nedoplivněš, ba ani kamenem nedoohodíš."
"To je opravdu hodně vysoký kopec," zamyslila se Kikina.
"Když tam vylezl Surikata," tak to zas taková výška být nemohla," mumlal nespokojeně Speo, "řekl bych nanejvýš tři metry."
"A ty doplivneš tři metry?", zeptal se potměšile Bagr.
Speo se zamyslel. Tři metry do výšky nedoplivne. Rád by to zkusil, ale obával se, že by mu plivanec spadl zpět na hlavu.
"Nedoplivnu," přiznal nakonec, "ale kamenenem bych ty tři metry dohodil."
"A co bylo v té Surikatově štole," nedokázala potlačit zvědavost Kikina.
"Celkem nic," ušklíbl se Bagr, "smrdutá voda, hnusné bláto, rozložený chcíplý pes."
"A proč je Surikata na tak pitomý objev tolik pyšný?", nastínil problém Speo.
"Tvrdí, že na konci té štoly je hodně drsný komín kamsi dolu," pravil Bagr a zatvářil se tak skepticky, jak jen dokázal.
"Kam dolu?", nedal se odbýt Speo.

 

Tato štola nepatří do horní série, zařadil jsem ji sem pouze proto, že se mi líbí zčeřená vodní hladina na počvě.


"Do opuštěného dolu z konce padesátých let minulého století. Jsou prý v něm koleje, vozíčky a dokonce i lokomotiva."
"A Surikata tam byl?", pochybovala Kikina, "Jak ho znám, tak do toho komínu tak nanejvýš svítil nebo házel kámen."
"Ropucha jedna zbabělá, zelená" přisadil si Speo.
"Mně tvrdil, že tam slezl," potvrdil Bagr, "dokonce mi ukazoval fotky, ale žádné koleje ani vozíčky na nich nejsou. Nafotil prý jen nějaké náhodně nafárané horní mezipatro, což jsou stařiny po těžbě limonitu, plné barevných náteků a sintrů. Vozíčky a lokomotiva leží údajně o sto padesát metrů hlouběji. On ten důl nebyl nijak velký, čtyři patra, z nich tři jsou pod vodou. Vozíčků je tam na nezatopené etáži stěží deset a lokomotiva je jen neúplné torzo, které asi nestálo při likvidaci za vytažení. Délka nezatopené části má být něco málo přes půl kilometru."
"Vedla do toho dolu nějaká štola?", projevila zájem Kikina.
"Podle map ne," zklamal očekávání Bagr, "jen šachta, která je shora zasypaná a vlastně se k ní zevnitř nedá dostat, protože zásyp se rozlezl i do části hlavní dopravní štoly, která k ní vedla. Z prvního patra na ostatní míří ještě jedna šachta, ta ale neústila na povrch a je asi deset metrů pod ohlubní zatopená. Obsluhovala ji podzemní strojovna, ta je prý ale vybrakovaná.
"A jak Surikata slezl sto padesát metrů? To ho někdo nesl?", vypustila trochu jedu Kikina.
"Komín je údajně šikmý," líčil Bagr, "sleduje prý ukloněné vrstvy a ty mají úhel asi čtyřicet stupňů. Osobně se domnívám, že Surikata přehání a hloubka bude poloviční."
"Já bych chtěl do našeho cvičného dolu tu lokomotivu", zasnil se Speo, "a také pár těch huntíků a kolejnic...Helejďte, přísahejte, že opravdu nevypadám jako ropucha."
"Jasně, přísaháme," volali horlivě Bagr s Kikinou.
"Zavolej Blancmanovi," požadoval Speo na Kikině, "ať taky přísahá."
"Nemám kredit," odsekla Kikina, "ale Blancman by určitě přísahal, za to dám krk."
"Počkej," zavoláš z mého telefonu, mumlal Speo a šátral po kapsách, "co kdyby Blancman nechtěl přísahat, musím to ověřit."
Ve chvíli, kdy telefon vystupoval z temnot overalu na světlo boží, pohlédl Speo mimoděk na display. "Ecce, přijatá zpráva," podivil se a zadíval se na drobnou obrazovku telefonu pozorněji. Vzápětí vyrazil ze zmučeného hrdla srdceryvný výkřik, vypoulil bulvy a svalil se v agonii do trávy. "Co mu je?", divil se Bagr.
"Kikina vypáčila mobilní přístroj z přítelových tuhnoucích prstů a rychle přečetla poslední přijatou zprávu. "Surikata mu napsal, že vypadá jako termit," pronesla do ticha.

Speo Speo, Speleoklub Kladno:  
" Surikata plácá naprosté kraviny, tak debilní článek jsem dlouho nečetl. Vůbec není pravda, že bych vypadal jako ropucha, odmítají to ostatně kategoricky Bagr, Kikina, Blancman a možná i MikeP a HonzaH. Mimo to na ten jeho dementní důl se můžu tak leda vykašlat, stejně všichni naši členové chodí raději do mé strohé cvičné betonové trubky, než na výpravy s tím pakem Surikatou do těch jeho debilních barevných děr."