Hledání štoly dolu Caroli v neprostupném lesním terénu plném výkalů nečistých jelenů, medvědů, severoamerických bizonů a sibiřských tygrů . Všimněte si elegantně zavěšeného interferometru na opasku jednoho z členů expedice. Elegance je jedním z průvodních znaků členů PMS (na rozdíl od všelijakých špinavců, kterí se také považují za montanisty). Stejně šikmo si věší interferometr i Laco Lahoda, který to okoukal od samého Surikaty.   



Speo SPEO, ex-speleolog Kladno, PMS:  
" Tato akce (která byla mimochodem fyzicky velice náročná)  se udála  na  kraji podzimu, kdy  statečný Surikata bezmocně ležel a slinil s poškozrným mozkem na nemocničním lůžku. První fáze (nalezení štoly) jsem se zúčastnil pouze já s MartinemM, protože ostatní akční členové SKK s opovržením pravili, že stejně nic nenajdeme a šli raději do nedalekého lomu pálit pneumatiku. Náš objev je samozřejmě zaskočil a ani pořádně čadící guma jim nevrátila dobrou náladu."



Důl Caroli

Speo s Martinem Majerem kráčeli zvolna zarostlým úvozem a otrhávali poslední sporé pampelišky.
"Než odvezli Surikatu do pakárny," řekl Martin Speovi, "chvástal se, že našel hlavní štolu fursternbergského dolu Caroli."
"Caroli?", tápal Speo těžce v nejtemnějších zákoutích chatrné paměti, "co by to mělo být?"
"Docela veliký důl", pravil Martin, "ale podle toho, co o něm píšou Lipold s Hrabákem, to tak na první pohled nevypadalo. Ti totiž zmiňují pouze čtyřistametrovou štolu, která vyřídila celé ložisko. Tu někdy před třemi roky hledali Radioaktivní netopýři. Prolezli celý kopec a když si všimli dlouhé asi stometrové rýhy vedoucí k úbočí, usoudili, že je to právě ona štola, která se nejspíš po těch sto padesáti letech v celé délce propadla a další průzkum vzdali." 
"A co je nám do nějaké přiblblé propadlé štoly?", namítl Speo.
"Uběhl asi rok", pokračoval Martin, "a Surikata se nějak skontaktoval s Radimem Gaďůrkem, který působil s Karlem Fousem v dnes zaniklé speleoskupině Hagen. Surikata totiž slyšel od Lahody, že Gaďůrek má mapu dolu Alois na Chruči a ta ho moc zajímala. Jenže Gaďůrek vzal s sebou mimo Aloise (což byl jen náčrtek stavu z roku 1950 a Surikatovi moc nepomohl) právě i mapu díla Caroli, protože věděl, že je od Aloise co by kamenem dohodil."
"Dohodil bych tam tím kamenem i já?", zajímal se Speo a mimoděk zaťal svaly na pravé ruce.
"Myslel jsem to obrazně," vysvětlil Martin, "ty dva doly jsou od sebe asi pět kilometrů vzdušnou čarou."
Speo posmutněl. Jeho vize o tom, jak metá kámeny z Aloise ke vchodu do Caroli vzala za své.
"Ta mapa Surikatu hluboce oslovila," vrátil se k tématu Martin", viděl na ní nejen čtyřistametrovou štolu, ale i tři šachty a sedm úpadnic mezi čtyřmi patry. Představa jednoduché štoly se rozplynula a vystřídal ji poměrně složitý a rozsáhlý několikapatrový důl."
"Proč se ten důl jmenuje Caroli", přerušil Martinův monolog Speo, "tak blbé jméno pro důl jsem ještě neslyšel?"
"Jsou i horší jména, třeba Pepř v Jílovém," vysvětlil Martin Majer,"tenhle je pojmenován podle knížete Karla Furstenberga, tehdejšího majitele." 
"Pepř", rozchechtal se Speo, "to je dobré, to až řeknu Kikině, dostane smíchy mrtvici."
"Nicméně vraťme se k dolu Caroli", nenechal se odbýt Martin, "Surikata mapu ofotil a vrátil se s ní na lokalitu. Zaměřil všechny tři šachty a všiml si, že ona rýha, kterou označili Radioaktivní netopýři za propadlou štolu, nemá se systémem nic společného a že portál vlastní štoly by měl ležet asi o dvě stě metrů níže v údolí mezi Svatou a Hudlicemi. Vydal se ji tam hledat a našel ji. Je zarostlá a zapadlá, navíc do jejího zářezu kdosi uklidil jakýsi rozpadlý zemědělský stroj. Surikata řekl, že je to na dvě, tři hodiny kopání a byli bychom vevnitř."
"Kdyby se nám ji podařilo vykopat, než se Surikata vrátí, stoupla by naše sláva a navíc bychom si mohli vevnitř rozdělat oheň," nadchl se Speo. 
"Na co oheň?", zděsil se Martin.
"Všude rozhděláváme oheň," prohlásil pyšně Speo. "Teprve hřejivá záře jeho plamenů probudí to pravé kamarádství a mihotavé odlesky na členitých stěnách chodeb evokují výjevy z dob, kdy dávní upocení havíři sekali jejich nádherný profil svými želízky a mlátky."
"Václav Cílek píše, že oheň v podzemí se rozdělávat nemá", namítl Martin, "uvádí četné případy, kdy se milovníci plamenů v jeskyni či dole udusili kysličníkem uhličitým, který se shromažďoval u dna prostory."
"To jsou kecy", odsekl Speo.
"Ostatně není to tak dávno," rozhorloval se Martin, "co jste vy sami pálili oheň ve štole svatého Xaveria. Kouř vás obludil a nebýt Lahody, který se náhodou šel dovnitř vymočit, a vytáhl vás ven, byl celý váš Speleoklub na prkně." 
"Také jsme se poučili," přiznal zahanbeně Speo, "a teď děláme oheň těsně u šachty nebo hloubení. Těžký a zákeřný kysličník uhličitý do ní spadne a my jsme v bezpečí."
"Nicméně, když jste tenhle postup praktikovali na Zdejcině," oponoval Martin, "spadl místo kysličníku do šachty akorát Bagr, poté, co jsi vymyslel, že budete přes ten oheň skákat."
"Od té doby už v podzemí přes oheň neskáčeme", přiznal Speo.
"A co to bylo, jak Kikině, když zapalovala hranici ve na dně jámy Vítězný Únor, uhořely vousy?", nedal se Martin, "Oheň prostě do podzemí nepatří a v dole Caroli na něj úplně zapomeň."
"Kikině už vousy dorostly a ostatně vypadala lépe bez nich", nedal se Speo, "nicméně vraťme se k problému onoho Karlova dolu. Ukázal ti Surikata, kde je ta zasutá štola?" 
"Neukázal, ale říkal, že to místo nelze nenajít. Hlavní bude, sehnat mladé a ochotné kopáče.", soudil Martin.
Speo zamyšleně vsunul jednu zvláště vyvinutou pampelišku do úst a důkladně ji rozžvýkal. "Nedávno mi nabízel v knize návštěv spolupráci nějaký nebo nějaká Brita z Králováku," vzpomínal,"ten by to měl docela blízko. Zkusím ho skontaktovat, třeba se osvědčí. Podle toho, co psal, to bude nějaký nadšenec."
"Brita je Surikatův pes", odplivl si znechuceně Martin, "to si z tebe někdo udělal legraci."
Speo se zaraženě odmlčel.
"Co kdybychom tam teď zajeli?", navrhl Martin, "K nejsevernější šachtě vede lesní cesta a odtamtud je to pár set metrů."

 

První stopa  (patník se zkříženými kladívky) vlila do okoralých srdcí vyčerpaných členů expedice novou  naději, čemuž nezabránila ani skutečnost, že Speo patník nechtěně pokálel..


O půl hodiny později zastavila Martinova škodovka u rozsáhlého pinkoviště. Montanisté vystoupili, vylezli na blízký odval a znalecky obhlíželi terén.
"Tady bývala třetí šachta", ukázal Martin na rozrytou kruhovou oblast, "nad ní je druhá a první nevidíme, protože je za hranou kopce. Štola podcházela tuhle šachtu a mířila přímo na sever." 
"Jak by měla být ta štola hluboko?", zajímal se Speo.
"Surikata mi říkal, že 19 vídeňských sáhů, což je nějakých 36 metrů. Než štola narazila ložisko, byla asi dvě stě metrů dlouhá. Ložisko samé mělo v severojižním směru délku přes tři sta metrů. V tom směru klesalo pod úhlem 30 stupňů, z čehož plyne, že ta šachta nad námi musela být pěkně hluboká." 
Plna dojmů počala dvojice sestupovat zarostlým svahem tam, kde tušila ůstí dávné štoly. Po překonání pásma odporně trnitých ostružin a strmé břidličné skalky se objevilo nevábné údolí se zanedbanou loukou. 
"Támhle leží povalená kadibudka," upozornil Speo, ukazuje vlevo ke kraji lesa. "Připomíná mi to akci žebrácké party, která začala kopat nadějnou šachtu u Záhorska. Když byli v nejlepším, objevil se tam Miki z CMA, a svěřil jim, že nejde o šachtu, ale o jámu, co nechal loni vybagrovat pod skautskou latrinou, kterou jim letos čundráci spálili." 
"O tom jsem slyšel," přisvědčil Martin, "Rumová Pralina dokonce tvrdila, že ta ohořelá prkna jsou zbytky původní výdřevy a její zástupce Krásný Vláďa považoval skautské exkrementy za 100 let starý trus lesní zvěře."
Přátelé sešli ke kadibudce a bedlivě se rozhlíželi po okolí. Po chvíli zpozorovali pod okrajem poloopadaných keřů plochý odval a u něho rezatou obracečku na seno.
"Jsme na místě", zajásali sborem.
Zářez štoly byl zaházený, zarostlý malinami. V místě, kde by měl být portál, zel nevelký, černý, oválně vykroužený tunel. 
Speo ulomil dlouhý klacek a zašťoural do otvoru. 
"Jsme vevnitř," zvolal.
Radost z nečekaného objevu naplnila montanistická srdce. Martin doběhl do auta pro lopatku a baterku, hlína létala na odval a tunel se počal zvětšovat.
"Chtělo by to hrábě", podotkl Martin.
Po hodině práce se otvor stal průlezným. Ubohá baterka chabě ozářila dolu upadající počvu a nad ní tesaný kamenný strop. 
"Vede to někam?", zpovídal Martin Spea, který odvážně vstrčil hlavu do otvoru a snažil se prosvítit tmu a zvířený prach. 
"Vede", oznámil Speo, "ale strašně to tu smrdí a něco ke mně leze."
Kladenský montanista spěšně vycouval na volný prostor.
Z tunelu se ozvalo podivné zachrochtání a na rozhraní tmy a šera se zjevilo chlupaté cosi s otevřenou tlamou a vyceněnými zuby.
"Duch knížete Karla Furstenberka", vykřikl Martin, popadl lopatku a jal se neslavně prchati k autu.
"Jezevec", zařval Speo a bez meškání přítele následoval.
Škodovka uháněla již dobrých deset minut k Berounu a oba montanité se přesto dosud třásli hrůzou.
"Určitě to byl starý kníže", jektal zuby Martin. "Štola je prokletá".
"Jezevec je daleko závažnější problém," oponoval Speo, "může být vzteklý a každý lesák ti potvrdí, že i když tomu tak není, je tenhle tvor pěkný hajzl. Před průzkumem ho musíme ze štoly dostat. Co takhle ve vchodu zapálit oheň?"
"Je-li to opravdu vskutku jen jezevec", řekl Martin, bude nejlépe použít několik silvestrovských petard. Honza.H. mi říkal, že má s nimi skvělé zkušenosti."
"To ano", potvrdil Speo, "naposled jednu v Mirošově hodil po lišce a vyděsil ji tak, že se mu zakousla do krku a ještě mu pokálela nový overal."
Vize lstivé lišky, zahryznuté do krkavice a navíc bezhlavě kálející kol sebe, oba přátele zaskočila. 
"Možná, že když má teď jezevec do nory díru velkou tak, že by jí prošel medvěd, nebude ji považovat za bezpečnou, a dobrovolně ji opustí," mínil Martin. 
"Možná," souhlasil Speo. Každopádně to zkontrolujeme za týden.

Vchodová partie štoly dolu Caroli, jak ji vyzmáhal a vyfotil statečný Surikata po svém návratu z nemocnice.


MartinM MartinM, Los Speleos Desperados:  
" Nalezení zapomenutého dolu Caroli je bezesporu jedním z nejvýznamnějších montanistických objevů letošního roku. Přístupová štola měří 150 metrů, pak je přerušena závalem. Podle mapy je na tomto místě křižovatka, kde odbočuje krátký překop k první úpadnici, kterou lze vylézt na první patro (štola sama vede na patro druhé). Cesta do nitra dolu je tedy prozatím (až do zdolání závalu) uzavřena. Statečný Speo však již pracuje na přenosné ocelové výztuži, takže co nevidět bude akce "Caroli" pokračovat."