Štola u Bzové je zapomenutý nevýznamný pokus PŽS sledovat výchoz drobné krevelové čočky.



Speo SPEO, ex-speleolog Kladno, PMS:  
" Jako bývalý leader Speleologické společnosti Kladno dávám zde tímto na vědomí, že neúspěšný název Speleologická společnost Kladno patří od dnešního dne minulosti. Náš odvážný spolek se pro příště jmenuje Popovický Montanistický Superklub a všichni jeho členové (mimo Lenky-Kikiny) hrdě nosí přezdívku Surikata. Jest to počátek nové éry kladenského montanismu, kdy naše nepřekonatelné výpravy ohromí svět. Jo, abych nezapomněl, Blancman také nemá přezdívku Surikata, ale Mario."  


 
Štola u Bzové

"Myslím", prohlásil Pavel Přibyl na schůzi Speleologické společnosti Kladno, "že bychom měli náš Speleoklub přejmenovat na Popovický montanistický superklub."
"Cože?", zděsili se postupně všichni přítomní členové, kteří  dosud nebyli zcela ožralí.
"Naše společnost nemá nejlepší pověst", vysvětloval Pavel, "nezasvěcení pozorovatelé nás dílem považují za neschopné notoriky, dílem za bezkonkurenční zbabělce. Přivlastníme-li si osiřelé jméno Superklubu, přejde na nás jeho sláva a skvělý montanistický kredit."
"Nebude to trapné vůči slavnému Surikatovi?", přemýšlela Kikina-Lenka.
"Určitě ne," odmítl Pavel, " Surikata má smrtelný zánět jater a zubatá mu dýchá do šedivých vlasů. Než to odhlasujeme, bude po něm. Kdo je pro?"
Několik rukou se rychle zvedlo, ostatní je váhavě následovaly.
"Jedna, tři, šest - to je většina," počítal Pavel, "přijato skoro všemi hlasy. Od teď se jmenujeme Popovický montanistický Superklub."
"Myslíte, že Surikata už opravdu umřel?", nadhodil Bagr.
"Určitě," potvrdil Pavel, "a protože v čele Superklubu stál Surikata, budu teď Surikata já."
"Tak to tedy ne", vykřikl Pů, "já budu Surikata."
"Nebudeš", zavřeštěla Kikina Karolína, "já chci být Surikatou."
"Ani náhodou, Surikata budu já s Lenkou," dožadoval se Vojta.
"Dobrá," ustoupil Pavel, "budeme tedy všichni Surikata, jen Pů zůstane Pů."
"Já nechci být Pů, Surikata je lepší. Jestli nebudu Surikata, oběsím se,“ vyhrožoval sveřepě Pů .
Pavel rezignoval. „V pořádku, jsme tedy Surikata všichni, jak zde stojíme. Všichni mimo Blancmana, který tu s námi není. “
"Blancman může být třeba ten Mário, o takovou přezdívku stejně nikdo normální nestojí,“ usoudila Kikina.
„Schváleno, Blancman je od téhle chvíle Mário,“ souhlasil Pavel, „ teď vymyslíme nějakou hodně dobrodružnou akci. Máme nové jméno novou tvář a novou odvahu. Výpravám na pískoviště odzvonilo.“
„Když jsme teď Superklub“, zajímalo HonzuH, „budeme chodit trénovat místo do tvého blbého cvičného dolu na Surikatův strom smrti?“
Pavel se zamyslel. „Strom smrti pořídím, ale cvičný důl si necháme v záloze pro nováčky,"  rozhodl nakonec, „ta hrušeň je dost vysoká, mohla by je mohla zpočátku odradit.“
„Já bych navrhoval za cíl výpravy tajemný strom,“  ujal se slova Pů „Slyšel jsem o něm vyprávět, už ani nevím koho. Má stát uprostřed veliké mýtiny a o úplňku se v něm otevře puklina, která pokračuje mezi kořeny hluboko do staré štoly. V té štole zůstalo všechno tak, jak to horníci před staletími opustili. Dokonce tam na kolejích trčí zpola naložené vozíčky.“
Zatímco Kikina vzrušením zapomněla a dýchat a přidušená se sesula pod stůl,  Bagr se k  Půovu vyprávění stavěl skepticky. “Hele,“ prohlásil, „já netvrdím, že kecáš, ale ty zpola naložené vozíčky sis vymyslel, že?“
„Nevymyslel,“ zakňoural ukřivděně Pů a v očích se mu zaleskly slzy. „Teď, když jsme Superklub, tak bych nikdy nezalhal ani nezapřeháněl."
Ne zcela přesvědčený Bagr cosi nezřetelně zamumlal a pohlédl na Půa jako na zvláště odporný hmyz.
„Dobrá“, pojedeme k tajemnému stromu,“ uzavřel debatu Pavel Přibyl, „Kde je, Pů, ta mýtina?“
„To nevím,“ ohradil se Pů, „jak jsem slyšel, tak dávám dál. Je to ovšem zcela vyjímečná mýtina, protože na ní stojí zmíněný tajemný strom.“

 

Cvičná štola na Chlumu.


Pavel Přibyl beze slov zalomil rukama a obrátil oči v sloup. „Má někdo nějaký podobný návrh na cíl naší dobrodružné výpravy?“, zeptal se po chvíli.
„Co takhle štola v lese u Bzové?“, nadhodila Kikina-Lenka.
Všichni ožili, počali souhlasně mručet, jen Pů se tvářil uraženě a Bagra zajímalo, je-li poblíž portálu otevřená hospoda.
„Hospoda tam nebude“, přiznala Kikina-Lenka, „v okolí se nachází pouze několik hájoven. Ona ani ta štola nemusí být bůhví jaký zázrak. Vím jen tolik, že ji našel nějaký Pažoutův kamarád s dítětem. Ze zvědavosti zalezli dovnitř, ale po chvíli se zase vrátili, protože měli jen jednu baterku a nechtěli riskovat, že jim tam někde zhasne.“
„Ty jo,“ vzal Kikinu na milost Pů, „to musí být dost dobrá štola. Ví se, jak je dlouhá a co se v ní těžilo?“
„Co se v ní těžilo, to nevím,“ řekla Kikina. „Poblíž, třeba na Hřebenech, dolovali před staletími těžaři železnou rudu pro zbirožské hutě. Jenže zatímco na těch Hřebenech je izolované ordovické ložisko, u Bzové v buližnících není po železné rudě ani stopa.“
„Třeba tam někdo hledal zlato,“ usoudil Pů.
„Třeba,“ souhlasila Kikina. „Co se týče délky štoly, zde je situace ještě nejasnější. Protože Pažoutův kamarád ušel, aniž by narazil na čelbu, nějakých necelých dvacet metrů, jsou veškeré úvahy ona toto téma značně spekulativní.“
„To stačí,“ vyštěkl Pavel Přibyl, „Bagře, startuj Renaulta, jedeme na Bzovou.“
Na kraji lesa hned za vsí postával starý muž se strakatým kokršpanělem, zaujatě pozorující pokroucenou borovici.
„Zastav u toho dědka,“ nařídil Pavel Přibyl Bagrovi, „řeknu mu kdo jsme. Může pak doma vyprávět vnoučatům, jaké potkal v lese machry.“
„Hej, dědo,“ vyklonil se Pavel z okénka, „my jsme Popovický montanistický Superklub.“
Kmet bez zájmu přejel Kladeňáky roztěkaným pohledem.
„Já jsem slavný Surikata“, pokračoval Pavel.
„My všichni jsme slavný Surikata,“ ozvaly se z auta další hlasy.
Kmet si odplivl, hvízdl na psa a zašel do lesa.
„Nějaký ignorant,“ usoudil HonzaH
„Nebo kretén,“ potvrdil Pavel. „Kikino, kde je ta štola?“
„To já nevím,“ ohradila se Kikina-Lenka, „já o ní slyšela vyprávět Pažouta.“
„Cože?“, zesinal Pů, „chceš říct, že jsme sem jeli sedmdesát kilometrů jen proto, abys nám řekla, že nevíš, kde tady máme tu tvou debilní štolu hledat?“
„Někde v lese“, vzlykala Kikina, „prý nedaleko od cesty.“
„Ten les má čtyřicet hektarů a cest je tu asi tisíc“, křičel Pavel, „ty nejsi Surikata, ale idiotka. Nezasloužíš si být členkou Superklubu, a samozřejmě ani nosit hrdé jméno Surikata. Ty se můžeš etablovat tak leda u Blancmana v historické sekci a být ráda, že Ti necháme přezdívku Kikina."
Kikina se sesula do mechu a útlá ramena se jí otřásala neovladatelným pláčem.
„Jedeme zpátky,“ rozhodl Pavel, „ zbytek dne strávíme nácvikem orientace v mém cvičném dole.“
"A nepřejmenujeme se zase na Speleologickou společnost Kladno?", navrhl HonzaH.
Pavel nevěřícně zakroutil hlavou a bezeslova zamířil k autu.