Kladeňáci na exkurzi u Superklubu
Johana Johanka, neť Titánova:  "Dneska k nám přijeli zástupci kladenského Speleoklubu, aby si prohlédli a vyzkoušeli Surikatův cvičný důl, který má strýčínek na zahradě. Jsou totiž zklamáni ze Speových cvičných dolů, těch nejapných betonových trubek, kterými se musí pořád plazit tam a zpátky, dokud neupadnou do transu a v halucinacích se jim nezjevují opravdové podzemní objekty. "


Speo - kladenský president

Kladenský leader Speo se tak moc chtěl zavděčit slavnému Surikatovi, že si nejen sám ušil kopii  jeho montanistické čapky, ale navíc v sídle PMS zahrál na kytaru a sytým hlasem zapěl píseň:
"Superklub je nejlepší." 


Surikatův cvičný důl
Speo SPEO, speleolog Kladno:  
" Je pravda, že jsem se původně domníval, že Surikatův cvičný důl je nějaká kravina a s mým cvičným dolem nesnese srovnání. Když jsem ale dorazil na místo, byl jsem šokován. Bezedná šachta s lezným oddělením vystrojeným dřevěnými žebříky a dole na dně rozrážka. Pravda, krátká, ale rozrážka. Nejvíc mne ovšem dostal ten patník se zkříženými kladívky, kterým je Surikatův cvičný důl označen. Závistí jsem málem umřel a když jsem se vzpamatoval, fárali jsme tam s Kikinama asi čtyři hodiny."  

Speo Surikata CM, Popovický montanistický superklub:  
" S politováním musím konstatovat, že po odjezdu kladenských delegátů postrádáme u mého cvičného dolu onen zmíněný patník se zkříženými kladívky. Ale k věci. Když jsem tak pozoroval, jak Kladeňáci pobíhají se žebříky po mé zahradě, vzpomněl jsem si na jednu starší výpravu vedenou Rumovou Pralinkou, kdy se její parta pokusila proniknout do zatopené jámy průzkumného dolu na Dlouhé skále (Langfels) a právě žebřík v tomto temném příběhu sehrál význačnou (dá se říct klíčovou) roli."  

Kikina sestupuje do šachty, Speo ji pod nos pouští  CO2.

Kladeňáci se žebříkem.  Jeho bratra utopili na Langfelsu.

 

Langfels

Rumová Pralinka, Speo a Krásný Vláďa seděli v zakouřené putyce a zasmušile pozorovali rostoucí plot z pokřivených čárek na ušmudlané účtence.
"Říkal Surikata," načal těžkopádně řeč Vláďa, že se mu do toho jeho Superklubu hlásí čtyřista nových členů. Ne ubohých čtyřicet, jako Lahodovi do CMA, ale rovných čtyřista. Ani o fous míň."
"Jestli Surikata nekecá," zauvažoval Speo, "poslední dobou chodil všude sám a byl rád, když mu manželka pujčila psa."
Vláďa rozhořčeně uhodil pěstí do stolu a poněkud neohebným jazykem zvolal:" Tak pozor. Žádná křivá slova o Surikatovi. Ten nemá zapotřebí lhát. Provolejme mu čest a slávu."
"Čest a sláva Surikatovi," zahalasili neupřímně Speo s Pralinou.
Krásného Vláďu takový chabý jásot popudil. "Takhle se vzdává čest největšímu z montanistů?", zeptal se nepříjemným hlasem a výmluvně ukázal zaťatou pěst.
"Čest a sláva Surikatovi," zvolali snaživě jeho společníci, "ať žije. Hurá, hurá, hurá."
Vláďa se uklidnil. "Tak je to správné," zamumlal a upadl do blažené opilecké letargie.
Speo se naklonil k Pralině. "My máme také nového člena," chlubil se, řikáme mu Pů."
Pralina nereagovala, ale Speo se nevzdával. "Co kdybychom vyrazli na průzkum do té zlikvidované šachty na Lagsfelsu, co ji minulý týden objevil Superklub," vybafl na klimbajícího Vláďu.
"Superklub je skvělej, sláva Superklubu," odpověděl automaticky Vláďa a sesul se pod stůl, čímž byl z další debaty vyřazen."
"A co tam budeme zkoumat," když je ta šachta zlikvidovaná," ožila Pralina a loktem převrátila půllitr. Speo obrátil oči v sloup, postavil sklenici a počal tajemným hlasem vyprávět:
"Ta šachta je jen oplocená. Je po okraj plná vody, pijou z ní srny i jeleni, jezevci, veverky, lišky i kondor. Nemá ohlubeň a vypadá proto jako obyčejné jezírko. Jenže já do ní strčil čtyřmetrový klacek a ten zajel dolu jako nic. Vůbec nenarazil na dno."
"Ten kondor tam pije často?", zajímala se Pralina.
"Skoro pořád. A také tam bydlí ptakopysk. Ale to není důležité, my tam zajedem a provedeme potápěčský průzkum."
"Ty snad umíš plavat?", pochybovala blonďatá velitelka žebrácké party.
"Ne," odtušil Speo, "a ani to nebude potřeba. Já se do té šachty slaním."
"To je blbost," namítla Pralina, "než vykmitáš nahoru, tak se utopíš. Vezmeme dlouhý žebřík. Superklub ho má v kůlně a já jej od něj půjčím."
"Sláva Superklubu," ozvalo se nezřetelně z pod stolu.

O den později kráčela povedená čtveřice Lagfelským hvozdem. Krásný Vláďa se Speem namáhavě vlekli čtyřmetrový složený žebřík, Pů jim na mimořádně neschůdných místech pomáhal. Na konci průvodu se ploužila Rumová Pralinka, v levici třímala poloprázdnou lahev a zpívala do kroku bujné jeskyňářské písně. Jejich slova vyprávěla o hlubokých kavernách, závojích z krápníků, lásce i zoufalství v podzemí.
"To jsem se naučila na Tetíně," vysvětlila ostatním, kteří na ni vrhali nechápavé pohledy. Před zatopenou šachtou složili hrdinové žebřík na zem, pohlédli zasmušile do temných vod a usedli na zetlelé pařezy.
"Tak chlapci, ujasníme si, jak budeme postupovat," ujala se vedení akce zpěvačka z Tetína. "Rozložíme žebřík, tím získáme délku osmi metrů, spustíme jej do šachty a Vláďa po něm se zatajeným dechem sleze dolu, kam až to půjde. Rozhlédne se a zase vyleze nahoru, aby nám řekl, co v šachtě viděl."
"Proč já," zděsil se Vláďa, "myslel jsem, že pod hladinu poleze Speo nebo Pů."
"Já nelezu", ozvali se Pů i Speo současně, " a jestli se Vláďa bude zdráhat, napíšeme o něm na Internet, že je srab."
Vláďa se zarazil. Chvíli přemítal, pak kývl hlavou a počal se svlékat. Pralina jeho exhibici se zájmem přihlížela, Speo s Půem rozložili žebřík, přitáhli jej k šachtě a spustili dolu. Žebřík zvolna klesal, ze dna se vyvalilo několik bublin, pak nejvyšší příčka zmizela pod vodou a pouze kola na hladině označovala místo, kam onen montanistický nástroj zmizel.
"Sakra, netušil jsem, že to bude tak hluboké," zamumlal omluvně Speo Půovi.
Obnažený Vláďa se přištrachal k tůni. "Kde je žebřík," zeptal se Kladeňáků.
"Nestačil až na dno, tak tam spadnul", ohlásil Speo.
Pralina vyskočila z pařezu a přiběhla jako saň. "Vy jste ten žebřík nepřivázali?", ječela.
"Ne, proč," podivil se Pů.
Vláďa se s ulehčením počal oblékat.
"Fakt mi chcete říct, že jste ty štafle v té šachtě utopili?", nemohla stále Pralina uvěřit neskutečnému fiasku své další výpravy.
Mužská část expedice zahanbeně krčila rameny.
"Jste normální magoři," vřeštěla jeskyňářka, "jak asi vysvětlím Superklubu, že přišel o žebřík? Myslíte, že nás po téhle akci bude ještě brát někdo vážně? Vždyť kvůli vám budeme za naprosté idioty."
"Hele, Pralino," ozval se Vláďa, "moc neřvi nebo poletíš za žebříkem."
Nešťastnice se zarazila. Pohlédla s nadějí na Kladeňáky, ale ti se tvářili zarputile a bylo patrné, že se jim realizace Vláďovy pohrůžky zamlouvá. A tak Pralina zvážila situaci, kapitulovala a chabým hlasem vydala povel k návratu. Výprava se seřadila do dvojic a spořádaným krokem vyrazila k silnici. Nikdo nezpíval a ozvěna kročejů brzy utichla v lesním šeru. Langsfels, bohatší o jeden žebřík osiřel, aniž by vydal své tajemství.

 


Tak takhle ne!!!

Opravdu, takto by to nešlo. Bez ochranné helmy a s tak pitomým výrazem se  do cvičného dolu neleze.