Jezerní důl
Centrální partie-závěsy krápníků a brček.

Den prvý

Speo, Lenka, Bagr a Pů seděli v Pavlově obývacím pokoji, cpali se piškotami a hltavě popíjeli mrkvovou šťávu.
"Říkali mi frajeři ze SRNS", načal hovor Speo, " že by nás v pátek vzali na dobrodružnou výpravu. Budou vykopávat dvě stě let starý dul a očekávají, že v něm učiní zcela zásadní objevy."
Bagr s Lenkou se tvářili netečně a zaujatě pozorovali Půa, který si do klína vyzvracel pribináčka.
"Posloucháte mne vůbec?",rozčílil se Speo, "vezmeme s sebou soudek a děsivě se tam zchlastáme. Budeme pít a pít a pít, až se úplně ožerem."
Ostatní ožili.
"Já tam budu kouřit, až se všichni udusíme", vykřikl nadšeně Bagr.
"Já se budu válet v blátě a strašně přitom krkat", těšila se Lenka a Bagr zatleskal.
"A já, já se svleču úplně do naha", vřískal vzrušený Pu, "a nenechám si na sobě ani blembák."
Jásot a nekonečný aplaus byly mu odpovědí.

Leč zlomyslný osud nechtěl, aby se kladenští montanisté účastnili podniku tak hazardního a nebezpečného, jakým jest výprava SRNS a tak v předvečer odjezdu rozeslal Speo všem zúčastněným SMS, ze které bylo patrno, že jej manželka pověřila hlídáním batolat, a znemožnila mu tak vzdálit se v den akce z domu.
I přihodilo se tak, že se v ranních hodinách na lokalitě objevili pouze čtyři odvážlivci - udatný Kaši, neohrožený Xszlt0411bhww32, odvážný HonzaH a srdnatý Štepán. Kaši je zavedl pod strmý vrch nad potokem, ukázal na doširoka rozprostřené haldy, upozornil na hlubokou rokli a pravil:"Štola bude támhle, kopejme."
"Nu nevím", odvážil se projevit svůj názor Xszlt0411bhww32, "štola zpravidla bývá nad haldou a ne pod ní, jak nám zde ukazuješ."
"Neplatí to absolutně", hájil svoji tezi Kaši, "říkal mi onehdá Laco, že v dřívějších dobách dávní horníci zakládali haldy podél štoly a materiál házeli lopatami ze zářezu do stran nahoru."
"A ty veříš človeku, který nemá složenu montanistickou certifikaci?", podivil se Štepán.
"Ani ne", ustoupil Kaši, "ale kopat někde začít musíme. Pusťme se do toho."
I chopili se montanisté krumpáčů a lopat a počali hloubiti rýhu proti kopci. Asi hodinu se lopotili se štěrkem z křemenných valounu, který se účinně bránil nabírání lopatou a práce se tak stala velice úmornou.
"Mohli bychom použít hrábě", pronesl vyčítavě Xszlt0411bhww32, "kdyby je ovšem Kaši hned po příchodu pod haldu nepřelomil."
Kaši sklonil hlavu a hluboce se zastyděl. Hodiny ubíhaly. Štěrk vystřídala žlutá jílovitá hlína, zářez se prohluboval a zakusoval do svahu. Ač už byla rýha tři metry hluboká a okolí se halilo do tmy, krumpáč dosud nenarazil na skálu. Kopáči poznenáhlu propadali oprávněné skepsi, když se před Kašiho lopatkou pojednou počala objevovat dutina vyplněná sypkým pískem.
"Pusťte mne dopředu", požádal v tu chvíli Xszlt0411bhww32, "já to prorazím." Zaklekl před dutinu do rýhy, rozmáchl se krumpáčem a zarazil si jej přímo doprostřed čela.
"Laco také říkal, ať se nezrakvíme", vzpomněl si Kaši a uskočil, aby se měl Xszlt0411bhww32 kam bezvládně skácet. Akce byla poté neplánovaně přerušena, Xszlt0411bhww32 odtransportován k autu a domluveno pokračování na neděli.


Den prvý - začátek výkopových prací

Den druhý - voda chce ven, Kaši dovnitř


Den druhý
O dva dny později  se to na nadějné lokalitě montanisty jen hemžilo. Byli zde Kaši, Xszlt0411bhww32,  Iru Eglive, Štěpán i jeho přítel Čížek. Za Kladeňáky se dostavili Speo s Bagrem a svoji novou členkou Karolínou. Jaké bylo jejich překvapení, když ze zářezu, který se ještě v pátek jevil suchý,  uzřeli vytékat skromný pramínek okrové vody.
"Důl bude patrně zatopený", prohlásil skepticky Kaši a znechuceně šťoural do načervenalé tekutiny polní lopatkou.
"Třeba jen částečně", oponovala Karolína, "dva dny už leje jako z konve."
"Ať je to jak chce, ta voda nám zevnitř může pomoci", uzavřel Bagr a pustil se do práce.
Zářez se prohluboval, potůček zvolna mohutněl a kopáči si libovali, že kopou správným směrem. Náhle se ozvalo hlasité zabublání, hlína před krumpáči se kamsi propadla a z hlubin země s hučením vyrazila žlutočervená řeka. Uchvátila Bagra i s Kašim a odplavila je bez jejich souhlasu do bláta před zářez. Zcela promočení hrdinové vstali, vystoupili k ostatním  na haldu a pozorovali gejzír, stříkající zpod kopce.
"Podívejte, támhle plave mrtvola", zvolal Kaši a ukazoval do hučících kalných vod.
"Lidská?", zděsil se Speo.
"Ne, myš", vysvětlil Kaši a nadšeným okem vodohospodáře pozoroval obrovské jezero, které se počalo tvořit v údolí. 

Jezero

Po hodině počal vývěr ze zářezu slábnout a Kaši usoudil, že by někdo odvážný mohl zalézt dovnitř. "Voda už je tam pouze po krk", lákal urputně leč marně.
I nastalo opět kopání a hloubení příkopu, až se konečně vchod objevil v plné kráse.
"Fuj", tam je bláta", ošklíbl se Speo. 
Kaši si klekl do otvoru, chvíli svítil dovnitř, pak vycouval a pravil: "Není to tak zlé. Za vchodem je velká, částečně zatopená prostora. Je asi dvacet metrů dlouhá, na konci je nějaký suťový svah a nad ním jsou vidět zbytky lezitelné úpadnice. Myslím, že se tudy dostaneme do suchých horních pater."
Zevnitř se ozvala dutá rána, ze vchodu vyšplíchl mohutný gejzír a obarvil nebohého badatele rezavým blátem.
Kaši se opět zadíval do otvoru a dodal: "Měli bychom si pospíšit, právě tam spadl strop."

Směrem k úpadnici. Vlevo kamenný chodníček. 

Úpadnice. Sklon čtyřicet stupňů, délka dvacet metrů.


Nad úpadnicí - suchá a mimořádně zachovalá část dolu.

Na rozdíl od spodního patra bez krápníkové výzdoby.


Uvnitř, protože objevitelé opovrhli gumovkami,  nastal problém, kterak přejít zatopenou částí veliké prostory k úpadnici se suchými botami. Zvolen byl kamenný chodníček skrz mělčinu podél levé stěny a silné paže montanistů vrhaly kupředu balvany, aby ho vystavěly. Pak se lidský had po kamenech vydal kupředu a Xszlt0411bhww32 jej od vchodu  fotografoval. Leč chodníček nevystačil na celou délku dómu a tak se had zastavil a ti, kdož šli vzadu, sbírali kameny za sebou a podávali je dopředu, aby je Bagr, jdoucí v čele, opět vrhal před sebe. Xszlt0411bhww32 dofotil a zpozorovav, že chodníček zmizel, žalostně zalkal: "Jak se mám dostat za vámi? Co si tu počnu?" 
"Chcípni si tam, šmejde", poradil mu Speo.
Po výstupu úpadnicí, který nebyl zdaleka tak dramatický, jak se původně zdálo, se montanisté ocitli v chaotické soustavě krátkých chodeb, vysokých dobývek a navzájem propojených polozasypaných komor. Zatímco spodní, zatopená část dolu hýřila limonitovými krápníky a závoji od stropu visících brček, zde se po počvě válelo nanejvýš několik ze stropu vypadlých balvanů.  V celém objektu nebylo ani stopy po výdřevě, chyběly jinde obvyklé lahve a plechovky. 
"Zazpívejme si tady nějakou hornickou píseň, třeba tu o neštěstí na dole Nelson", žadonil Iru, ale jeho nápad (patrně pod vlivem nedávno spadlého stropu) nedošel žádné odezvy.
"Podívejte, tady je nějaký zajímavý slizký živočich", upozorňovala Karolína na hlenovitý objekt, visící na stěně v jedné z chodeb.
"Zvláštní, dokonce se trochu hýbe", přidal se Čížek, "že by nějaká dosud nepoznaná forma podzemního života?"
"Asi to bude kokon", uvažoval Štěpán, chystaje se do tajemného tvora šťouchnout prstem.
"To neni kokon", objasnil záhadu Speo, "tam jsem před chvílí flusnul". 

Speo

Speo , Speleolog Kladno
"S tím kokonem to bylo opravdu povedené, ale jinak docela nuda. Kaši se neutopil, Bagr nespadl do vody ani Iru se neudávil tatrankou. Příště budu jezdit s Blancmanem. Vydáme se na Malhornův statek a děsně se tam vožerem. Tyhle akce s PMS, SRNS, ISRN a dalšími spolky jsou strašně málo adrenalinové. To můžu rovnou na chodníku před domem skákat panáka."