Odvážný Surikata zkoumá kvalitu počvy.

Štola
nad divokou řekou

 Cíl nedělní výpravy PMS, průzkumná štola nad rozbouřenou řekou, doslova vyrazil ostatním montanistickým spolkům dech. "Vy chcete skutečně jít na ono příšerné místo, kde se pod příkrým srázem řeka točí v zběsilém smrtícím víru nebo je to jenom nějaká legrace?", zeptal se mne zaraženě Speo, když jsem jej lákal k účasti na tak znamenité akci.
"Samozřejmě, že chceme ", potvrdil jsem pravdivost svého úmyslu a přítel se schlíple, beze slov odplížil jako starý, nemocný, spráskaný pes.
Nejinak si vedlo CMA. Laco Lahoda, ledva zaslechl, kam máme namířeno, uprchl raději do Ralska a jeho druh Miki stavěl se mrtvým, v obavě aby nemusel jít s námi.
K návštěvě díla jsem proto nakonec zlákal pouze MartinaM z berounských Los Speleos Desperados.
Štola se nachází v divoké děsuplné opuštěné krajině, jejíž ponurost byla v tento den navíc umocněna temnotou zatažené oblohy, krvežíznivými skřeky zlovolných ptáků a příšerným vytím vyhladovělých šakalů.
"Máme na vybranou", řekl jsem Martinovi, "buď vyjedeme autem na nejvyšší kopec a pak půjdeme asi šest kilometrů po jeho hřebenu až nad samý portál nebo sjedeme k řece a budeme putovat téměř dva kilometry po uzounké stezce na skalní stěně, riskujíce pád do jedovatých vod oné hrůzné řeky."
"Zvolme raději nebezpečnou skalní stezku", zvolil Martin a já (jak jinak) souhlasil.
Nicméně při realizaci této varianty nastal problém. Stezka vycházela z chatařské osady, do níž vedla jediná silnička, na níž si netolerantní (vesměs pražští) chataři prosadili osazení dopravní značky zákaz vjezdu a o každém místě podél oné silnice tvrdili, že je soukromým pozemkem . Vize, že kdesi poblíž jejich mastňáckých chatrčí zanecháme naši expediční Toyotu, je přiváděla k nepříčetnosti.
Rozhodli jsme se nakonec riskovat, vozidlo jsme postavili na vzdálenou zanedbanou loučku a než se stačili oni nevraživci se svými sekyrami a vidlemi přiblížit, uháněli jsme již po nepatrné stezce smrti směrem ku kýžené štole. Stezka stoupala, pomalu se vytrácela a skalní stěna se s každým krokem stávala vyšší a příkřejší. Po několika stech metrech jsme již byli nuceni opatrně kráčet po úzké římse a kalné vody hluboko pod námi, špinavé dosud od nedávné povodně, jako by nás přitahovaly dolu do svých zrádných tůní. Necelé dva kilometry jsme zdolali za celou hodinu, a konečně jsme se ocitli před velkým portálem, ukrytým za hustým křoviskem.
"Co zde prospektoři hledali?", otázal se Martin, nahlížeje opatrně za otevřené železné dveře.
"Vůbec nic", odvětil jsem, "tahle štola byla ražena kvůli plánované přehradě, která měla pohltit celé údolí, které odtud vidíme. Někteří však, zejména Kladeňáci, se domnívají, že zde byly tajně prováděny pokusy se morfogenetickým polem Ruperta Sheldraka, což se snaží dokázat záhadnými betonovými kostkami, které čnějí ze stěn v komoře za levou rozrážkou. O nesmyslnosti téhle teorie snad nemá cenu polemizovat."
Vstoupili jsme do štoly. Vstupní pasáž byla zanesena naplaveným povodňovým bahnem, po padesáti metrech se bláto vytratilo a počva se zaleskla čistým štěrkem, v kterém se táhla dvojice kolejnic. Velká část štoly je vystrojena hajcmany, lutnami, rozvodem tlakového vzduchu a jedno až dvoukolejnou tratí. Délka hlavní chodby činí 430 metrů, navazují na ni tři rozrážky, v jedné je v načervenalých křemencích nafárána nevýrazná kalcitová žíla. Na konci štoly jsme si všimli značného množství typických kulovitých bodů pro konvergenční měření. Celý objekt je horizontální, bez šachet, hloubení či komínů, nechme však raději promluvit fotografie:  

.
Bílá chodba. Prostě kalcit.

Typický pohled štolou vpřed. Vzhled je příznačný pro dílo  ražené v osmdesátých letech dvacátého století.


Zaplavená část. Ve vodě se zrcadlí výztuž, o stěnu se opírá přebytečná výhybka.

O pár desítek metrů dále. Napravo otevřená skříň s elektrorozvodnou deskou.

Rozrážka před koncem štoly. Koleje zde chybí, hajcmany rovněž.

V polovině objektu se trať zvrhla na dvoukolejku.

Foceno směrem ke vchodu. Nezapažená část v masivních křemencích.

Speo, president Speleologu Kladno

Speo, Speleologická společnost - speleologický klub Kladno:
"O smyslu téhle štoly a zejména oněch betonových kvádrů, nehodláme polemizovat. Že by tu někdo plánoval přehradu, to si může myslet jen tupec Surikata. Normálnímu člověku je jasné, že se zde připravovala výroba těch nejtajnějších zbraní, založených na psychotronické bázi. Ostatně právě tuto skutečnost nám potvrdila jednak fundovaná Rumová Pralinka ve čtyři hodiny ráno cestou z jeskyňářského bálu a jednak jistá Holubice e-mailem z Arizony.."