Chrustenická akumulátorová lokomotiva v plné kráse.

Speova tajná továrna
v lomu Alcazar

 Podoben velkému rozdychtěnému honícímu psu, přecházel netrpělivě před brankou sídla PMS kladenský Speo tak dlouho, dokud se veliký a slavný Surikata nevrátil domů.
"Poslyš, vím o tajné podzemní továrně", spustil vůdce Speleoklubu natolik vzrušeně, až se zdálo, že se ze své novinky pomine.
"Kde, pro Boha?", upřímně se zděsil Surikata.
"Tam někde u Berounky", mávl Speo neurčitě rukou kamsi ku Praze. "Voda se tam čeří v romantických zákoutích, vrby smáčejí své větve ve vlnách a ryby procítěně pějí romatické písně. Říká se tam, myslím, v Kozle".
"V Kozle žádná továrna není", poučil přítele poněkud zklamaným hlasem Surikata, "přečti si Krasovou depresi."
Speo se zatvářil chytře jak těhotná liška, opatrně se rozhlédl po okolí a tlumeným hlasem prohlásil: " Krasová deprese špatně hledala. Na konci prostřední štoly jsou tajné dveře, které dosud nikdo neotevřel." 
"Co by tam dělaly dveře?", zvolal rozhořčeně Surikata.
"Neřvi tolik. Na těch dveřích je přidělán kus skály, takže nejsou vidět. Je to podobný systém, jako v prosecké Močálce, kde jsou ve šnýdlu dvířka z betonu, imitujícího pískovec."
"Dvířka v Močálce by nepřehlédl ani naprostý slepec", namítl Surikata, obávaje se, že jeho přítel zešílel.
"Dvířka v Močálce ne, ale tyhle ano", prohlásil Speo sveřepě " říkal mi to Blancman a ten nekecá. Večer tam zajdeme, odhalíme tajemství, ty továrnu vyfotíš a já o ní napíšu článek."
"Blancman nepůjde?", přemítal Surikata, jak se z pochybné výpravy vyvléci.
"Ne, ten jde odpoledne do Motola na klystýr", vysvětlil Speo, " musíme se bez něho obejít." 
A tak se ve čtvrtečním odpoledni sešli před prostřední štolou lomu Alcazar, zvaného v Kozle tři odvážlivci: neuvěřitelně statečný Surikata, o něco méně statečný Speo a speleolog MartinM. 
"Fuj, tam je tma", otřásl se Speo, sotva pohlédl dovnitř, "není to doufám, starý důl?" 
"Proč tě to zajímá?", nechápali zbylí společníci Kladeňákovy obavy.
"Protože kdyby to byl důl, tak se tam nesmí, a je za to až patnáctitisícová pokuta."
"Tak proč jsme se sem táhli?", osápl se MartinM.
Speo nasadil zarputilý výraz a odmlčel se.
"Sám jsi říkal, že je to podzemní továrna, tak asi nepůjde o důl", pokoušel se kolegu uklidnit Surikata, "vždyť tu není těžní věž, vozíčky, nevidím ani horníky." 
"Mně se zdá, že to trochu jako důl vypadá", zalézal Speo do chodby za ustavičného hudrání, "horníci mohou být klidně v Srbsku na obědě." 
"Není to důl", řekl důrazně MartinM a výprava vstoupila do portálu. Hrdiny ovanul chlad, kroky se podivně rozléhaly ve zšeřelé chodbě, někde v dálce kapala ze stropu voda. Surikata rozsvítil reflektor a zamířil jej dopředu. Kdesi daleko se v jeho slábnoucích paprscích zaleskla čelba.
"Tamo jsouť tajné dveře", vykřikl Speo a zsinalý vzrušením se rozběhl vpřed. Jeho dva druhové, bez většího zájmu o tajnou manufakturu, jej ignorovali a počali  podzemí fotografovat. 
Sněhobílé partie centrální štoly působily na displayi aparátu velmi monumentálně, žel Bohu, ve skutečnosti obrázky nedopadly tak, jak si moudrý Surikata představoval. Snímek "černé štoly" je dokonce tak hnusný, že jej zde vůbec nemůžem publikovat. 
"Systém je jednoduchý, pravoúhlý, přehledný, poměrně rozsáhlý, leč nepříliš zajímavý. Chodby, chodby a zase chodby", shrnul celkový dojem Král montanistů, zatímco speleolog MartinM zaujatě svítil do každé nafárané krasové dutiny. Speo probíhal jako smyslů zbavený štolami, chaoticky tloukl kladivem do stěn a plačtivým hlasem zoufale volal:" Bájná továrno, prosím tě, zjev se!" Když počal oťukávat uzávěr uložiště radioaktivního odpadu, jeho druhové jej uchopili a odtáhli ven.
Den se krátil, horolezci opouštěli sluncem vyhřáté stěny, ve štolce pod svážnou se utábořil starý tramp ve vodácké čapce. Surikata, Speo a MartinM mířili zvolna do Srbska k autu. Supertajná podzemní továrna se tentokrát nekonala.

.

Bílá chodba. Prostě kalcit.

Pohled štolou vpřed. Kdesi na konci Speo snaživě a zodpovědně zkoumá čelbu, zda se v ní neskrývají tajné dveře, které přehlédla Krasová deprese, generace trampů, hledačů pokladů i báňských úředníků.


MartinM přesvědčuje posedlého Spea k návratu. Ten, poslušen Blancmanova návodu usilovně  ťuká a ťuká a ťuká.

Takto se jevil Speovi od čelby východ ze štoly. Počva je suchá, čistá, prostá zdechlých zvířat a netopýřího trusu.
Jedna z rozrážek a díry po pražcích.. Směrem  k ulořišti. Sedící tvor je hrdinný Surikata.

ViDra, slavný montanista.

ViDra, ZJRN: "Myslím, že štoly, jaké jsou na Alcazaru, nemohou být pro pravé montanisty příliš atraktivní. Tuhle výpravu omlouvá snad jen vize oné neblahé továrny. To já, když  jdu na akci, tak se rozhodně nejedná o prostou rovinnou procházku. Slaňuji se do bezedných komínů, traverzuji úzké skalní římsy, jumaruju nevystrojenými šachtami a k tomu mi ještě Filípek plive na hlavu."