Psík
Nejmladší členové PMS ve štole před dobývkou.

Důl Psík

šílené konspirační drama 


„Jestli si chceš dát schůzku se smrtí, tak přijď zítra na traverz nad Mexikem“, vyzvala mne v pátek  SMS-ka od Míry Němce. Zamyslel jsem se. Frontman slavného Superklubu je zajisté nemalý hrdina. Arci, vize exhibování na laně nad stometrovou hloubkou mne příliš nenadchla. Co kdyby se provaz náhodou přetrhl a já se zřítil na dno lomu. Vyvázl bych bez zranění? Přežil bych vůbec tak příšerný pád? A pokud se lano nepřetrhne, nezahanbí má statečnost a skvělá technika ostatní lezce a nebudou mne pak za to nenávidět?
Má účast na traversu se zkrátka jevila jako velmi komplikovaná záležitost a když jsem navíc nepříliš šikovně upadl na verandě a vymknul si při tom ruku, bral jsem onu politováníhodnou událost jako pokyn z nebes, mající mne od cesty na Mexiko s konečnou platností naprosto odradit.
A protože traverz odpadl, vzpomněl jsem si na mail, v kterém mi neznámý příznivec, vystupující pod přezdívkou Pedro nabízel exkurzi do kutiště s rozmarným názvem "Psík". I zkusmo jsem Pedrovi zatelefonoval a odepsav Mírovi, že místo na Mexiko, půjdeme do Psíka, sjednal si s touto tajemnou osobou schůzku na parkovišti před berounským nádražím.

Přísně tajný vchod za silnicí. Pedro byl nevelký asi pětadvacetiletý mládenec.
Ukázněně čekal před nádražím, přes nesnesitelné vedro byl navlečen v černou kombinézu, na hlavě měl srolovanou černou kuklu a vypadal, jako by právě přijel z Afghanistánu. Tvář měl tvrdou, líce hladké, pohled sveřepý. Naložil jsem Pedra do auta a spolu s dvěma mladšími členy PMS, jsme zamířili na lokalitu. Projížděli jsme neznámou krajinou, směrovky na křižovatkách hlásaly naprosto neznámá jména okolních sídel, řeka, kterou jsme měli přejet, jako by se vypařila.
Pedro byl nemluvný, když náhodou otevřel ústa, krátce pohovořil o nutnosti utajování a zásadách konspiračního příchodu na lokalitu.
Na náves, kam byl domluven sraz s Němcovými, jsme dorazili s půlhodinovým zpožděním. Pedro se zbytku expedice suše představil, vytáhl mapu a dlouze do ní (za nemalého zájmu několika vesničanů, čekajících na autobus) zíral. "Psík je támhle", zašeptal, "my ale půjdeme oklikou, aby nikdo netušil cíl, k němuž se ubíráme." Kývali jsme hlavami a Pedro nahlas zvolal (pro zmatení vesničanů), že největší houby jsou v lese za potokem. Vesničané na sebe pohlédli a rozpačitě pokrčili rameny.
Náš průvodce vyrazil a my jej následovali. "Za potokem je křoví, tam zahneme správným směrem", prohodil směrem k nám. "Vchod je nedaleko a posledních pět set metrů se 
První dobývka
Druhá, obří dobývka. Světlý bod uprostřed je štola na den. budeme raději plížit."
Mysleli jsme, že Pedro žertuje, ten ale skutečně po pěti minutách svižné chůze zaklekl, nasadil si kuklu a další část cesty absolvoval po loktech a kolenou. Když si všiml, (asi po padesáti metrech) že jej následujeme normálním pochodem, rozlítil se a pronesl dlouhou přednášku na téma likvidace starých štol v důsledku prozrazení jejich lokalizace neopatrným pohybem návštěvníků v okolí.
Zahanbeni jsme zaklekli také a já si navíc přivázal na záda dlouhou, hustou, smrkovou větev, což Pedro nijak nekomentoval.
Po chvíli se před námi zjevil hluboký potok. Obával jsem se, zda mne při plazení přes jeho koryto za větev nezachytí a neodnese vodní 
proud kamsi do oceánu, ale Pedro se před potokem zastavil, bleskově vztyčil, vodní tok přeskočil a na druhém břehu opět zalehl.
S úlevou jsme jej následovali, pouze Láďa do potoka spadl a s ústy plnými vody zamumlal, že většího magora, než je Pedro, neviděl. 
Vyplazili jsme se do mírného vršku a nevěřili svým očím. Leželi jsme u silničního příkopu, proti nám přes vozovku čněla desetimetrová skalka a v ní se černal otvor, viditelný na míle daleko. Po silnici prosvištělo několik aut, a Pedro se převalil do příkopu. Odvázal jsem ze zad větev a postavil se. Zadoufal jsem, že Pedro se přes vozovku počne plazit a některé z četných vozidel ukončí jeho konspirativní existenci, ale nestalo se tak.
Míra uklouzl na suťáku. Stopa reflektoru dokumentuje trasu jeho pádu.
 Náš průvodce využil chvilkové absence aut, vyskočil z příkopu, sehnut silnici přeběhl, skočil do portálu a mával nám odtud, abychom jej následovali, dokud je vzduch čistý.
A tak jsme se ocitli uvnitř. Důl sám není příliš rozlehlý. Jde o opuštěné dílo po těžbě kamenečných břidlic z poloviny předminulého století a tvoří jej hlavní štola, několik slepých rozrážek a dvě nezvykle velké dobývky. Na počvě stojí voda, místy dosahuje hloubky po pás. Ve všech prostorách jsou typické limonitové krápníčky a náteky, v suti se nacházejí hojné krystaly zelené skalice. Pedro, nemaje broďáků, choulil se ve vstupní chodbičce poblíž ostatků zdechlého foxteriéra, po kterém nese důl svoje jméno, mladí členové PMS plovali v síranovém roztoku, zbytek výpravy fotografoval, co se dalo.
Pedro se zjevně nudil. Rýpal klacíkem do zdechliny, která povzbuzena tímto zájmem počala nesnesitelně páchnout. "Chcípnuls, pse", promlouval laskavě k mršině, "a víš, proč jsi chcípl? Protožes nekonspiroval."
Z polozavalené chodbičky za zdechlinou   se ozvalo šplouchání a dětské hlásky nejmladších členů PMS. Pedro zpozorněl a natáhl si kuklu. Splynul v šeru s polorozpadlým balvanem a působil dojmem velkého krápníku.
"To je debil, ten Pedro, viď", promluvil v chodbičce Honzík k Vláďovi.
Pedro s sebou trhnul, div nespadl na zdechlinu.
"Strašněj kreten", souhlasil Vláďa. "Budeme se plížit přes silnici", napodoboval  posměšně průvodcův hlas.
Pedro dále nečekal. Neslyšně vstal z balvanu, natáhl si kuklu a vyvrávoral z dolu. Jeho ješitnost utrpěla krutou ránu. "Kretén, debil", opakoval si neveřícně. Před vchodem automaticky sebral odloženou smrkovou větev, upevnil si ji na hřbet, zaklekl a mrštně přeplazil silnici. Nakrátko se vztyčil v pangejtu, opět se sklonil a les jej pohltil. 
Dlužno dodat, že díky velikosti dobývek, je Psík sic skromný, leč velmi zajímavý důl.

Speo

Pavel Přibyl, Speleologický klub Kladno: Ten Pedro není špatnej a já mu nabídnu členství v našem Speleoklubu. Naši členové konspiraci příliš nehoví a je potřeba, aby jim někdo zvednul morálku. Třeba Lenka - ta chodí na všechny výpravy s ochočeným potkanem Ten se navenek tváří, jako když neumí do pěti počítat, ale kdo ví, zda vše nemonitoruje a nechodí tajně práskat na baňák?