Blackrat slaňuje do jícnu samého ďábla


Barytové dobývky
v Orlických horách
 
Interview se Speem, účastníkem výpravy


Lenka Lenka, Speleologická společnost, Speleologický klub Kladno
 Speo, slyšela jsem, že ses tento týden zúčastnil nějaké supertajné společné akce Superklubu a Radioaktivních netopýrů. Můžeš nám o ní trochu povyprávět?
Speo,  Speleologická společnost, Speleologický klub Kladno
Ona ta akce zas tak tajná nebyla, jde spíše o to, že z ní nemáme žádné dokumentační fotky. Surikata totiž aparát nebral, protože by mu, jak tvrdil, při tak náročném programu vadil. Přece jen je to brašna s fotopřístrojem, reflektor, akumulátory, stativ - a to všechno při nějakém větším lezení dost překáží. Proto Surikata těm, kdo s námi nejeli, nakreslil pár ilustračních obrázků vlastních rukou.
Lenka:A kde jste vlastně byli?
Speo:Lokalitu Ti samozřejmě neprozradím, musí ti stačit, že jsme operovali v Orlických Horách, v dole na síran barnatý, jinak zvaný baryt nebo těživec. Ten důl je dost veliký - žíla byla dlouhá asi tři kilometry a horníci ji těžili ve vysokých úzkých dobývkách, z kterých padala rubanina komíny do sýpů a odtud do huntíků ve spodní dopravní štole. Některé z dobývek jsou otevřeny z povrchu, jejich hloubka je něco okolo padesáti metrů, délka přes stovku a šíře od půl do dvou metrů. Podsedá to několik pater štol, kterými se materiál dostával ven na denní světlo. 

Lenka:K čemu je potřeba takový těživec. Na závaží?
Speo:To skutečně nevím, Surikata tvrdil, že na těžítka, ale to by jich zájemci museli kupovat miliardy.

Lenka:Proč si vlastně jel s Radioaktivními netopýry a ne s Kladeňáky?
Speo:Tak nějak zbylo jedno místo. Původně mělo jet daleko více lidí, ale když slyšeli, co je čeká, postupně odpadli. ViDra najednou dostal smrtelnou angínu, Milan Rak hodinu před odjezdem zjistil, že má domluvenu jinou neodkladnou akci a Štěpán simuloval zlomenou nohu. Nakonec vyjeli Surikata s Kašim a Blackratem a mně přibrali jako čtvrtého do auta, abych se staral o proviant a technické zázemí. Nosič lan, báglů a tak podobně.
Lenka:A jak vaše výprava probíhala?
Speo:Ty dobývky jsou na příšerném kopci, kam se nedá zajet autem. Z úbočí vychází mohutná štola, ale její portál je beznadějně zabetonován. Museli jsme k nim vystoupat asi 150-ti metrové převýšení a tam jsme narazili na první šachtu. Vanul z ní chlad (Surikata řekl "dech smrti"), a nebyla vystrojená. Blackrat se holedbal, že do ní vleze, ale brzy bylo jasné, že ani dvě svázaná lana nestačí na cestu dolu. A tak jsme přešli k první dobývce. Je to asi sto metrů dlouhá puklina v zemi, široká tak metr a půl, hluboká něco okolo padesáti metrů. Blackrat opět prohlásil, že do ní slaní, přesto, že Surikata s Kašim tvrdili, že je to Ďáblův jícen a hrozili, že pokud se Blackrat dolu poleze,

Speo se jako nosič vcelku osvědčil.

utečou, aby se na to nemuseli koukat.
 Jenže Blackrat si to nenechal vymluvit. Stromy byly poměrně daleko, tak dobrých patnáct metrů špagátu padlo na jeho přivázání. Pro jistotu jsme dolu hodili dvě lana a Blackrat se spustil do dobývky. "Vlezete pro mne, když tam zůstanu?", byla jeho poslední slova. Kaši se Surikatou prohlásili, že ne a odešli hledat masáky - to jsou takové jedlé muchomůrky.
Blacrat sjel těch padesát metrů a zjistil, že ve svažujícím se dně dobývky je několik komínů, které padají někam neskutečně hluboko a tak začal stoupat. Zkusil jsem shora hodit do jednoho komína kámen, ale jen tak tak jsem netrefil Blackrata na laně. Ten řval! Asi si myslí, že jsem naprostý idiot.
Mezitím se vrátili Kaši se Surikatou s houbami. Začali Blackratovi radit, jak má šplhat a přesvědčili ho, aby měl crolla na jednom laně a jumara na druhém. Vzhledem k tomu, že se obě lana nahoře rozbíhala asi o metr a půl, nebyl to nejlepší nápad a Blackrat, když se přepínal zpátky, dost nadával. 
Nato jsme dobývku opustili a vydali se dále po žíle. Co jsme našli, nám doslova vyrazilo dech. Komín o průměru pěti metrů, hluboký asi 30, na obě strany otevřený dobývkami ve tvaru gotického okna, bezedná šachta ve dně. Prostě nádhera. Macocha hadr.

Lenka: Tam jste nelezli?
Speo:
Ne, nikomu se dolu nějak nechtělo, ony stěny nebyly moc stabilní a lezec by na sebe  

Kaši zdolává úpadnici obdivuhodným stylem.

strhnul celou lavinu kamení. Prý to necháme napříště, až budeme mít fotoaparát. Protože všechny dobývky mají být spolu propojeny,  hledali jsme další, která by měla suťový svah, abychom po něm mohli sejít dolu. 

Lenka: A našli jste takovou dobývku s bezpečným suťovým svahem?
Speo:
Našli. Měla sklon asi 45 stupňů, ten končil nízkou svislou stěnou. Tak jsme uvázali lana a už nevím ani kdo - zda Blackrat nebo Kaši slanil dolu. Ta stěna byla ve skutečnosti převis, pod svahem totiž pokračovala propadlá štola, což shora nebylo vidět. Nu a přímo pod převisem padala padesátimetrová šachta zase někam do hlubin. Štola pokračovala na obě strany a tak se dolu slanil i Surikata a všichni se vydali na průzkum.

Surikata hází kámen tak, aby jeho tření o okolní vzduch bylo co nejnižší. Lenka: Tys s nimi nešel?
Speo: Blázníš? Já nahoře musel hlídat věci a uzle na lanech. Kdyby je někdo rozvázal, tak by se ti dole nedostali už nikdy ven. Mimo to ta šachta byla strašně odporná a nebezpečná. Hodil jsem do ní (poté, co RN zmizeli ve štole) shora šutr a když jsem slyšel zvuky, co vydával, neslezl bych tam ani za milion.

Lenka: A co bylo ve štole?
Speo: Podle toho, co kolegové vyprávěli, jde o štolu, která podsedá mělčí dobývky - tak do padesáti metrů. Je vystrojená dřevěnou výdřevou a po počvě vedou koleje. Každých dvacet metrů padá komín dolu a koleje se nad ním vznášejí jako ve filmu s Indiana Jonesem.
Komíny ústí na další podobnou štolu a tak to pokračuje furt dál, až na tu zabetonovanou v údolí. Tyhle štoly musely logicky ústit na úbočí kopce, všechno je ale zlikvidované a jediný přístup umožňují právě shora otevřené dobývky. Celé je to nádherný příklad dokonalého vytěžení vertikálně uloženého ložiska. Kopec je rozříznut tříkilometrovým, padesát až sto metrů hlubokým příkopem, na některých místech otevřeným na povrch. Když Radioaktivní netopýři vylezli, pokračovali jsme dál a našli ještě několik přibližně stometrových šachet. Bylo už ale dost pozdě a tak jsme je jen zakreslili a vrátili se k autu. 

Lenka: Počítáte s opakováním průzkumu? A zase při něm budeš figurovat jen jako nosič cizí výstroje?
Speo: No jasně, je to sice hrozná dálka, ale mně tohle nadchlo. Představ si, jdu do kopce, nesu čtyři batohy a dvě lana a ani se nezadýchám. Přede mnou funí tři Radioaktivní netopýři, netáhnou vůbec nic, (prý aby se před sestupem neunavili) a pořád jen odpočívají a skuhrají. Připadám si jako machr, jako nějakej šerpa a vůbec mi nevadí, že se do podzemí vlastně nepodívám. Vždyť nahoře je tak hezky. 

Lenka: A odkud jsou ty jediné dvě podzemní fotky na téhle stránce?
Speo: To je z nějakého zrušeného dolu u Rychnova - místní podnikatelé z toho chtěli udělat sklad zeleniny - asi tři sta metrů dlouhá štola s muničákem, rozrážkami a menším systémem. Osmdesátá léta dvacátého století. Surikata to tam nafotil minulý týden.


Lenka: Tak dík za rozhovor, udatný šerpo
Speo: Rádo se stalo.


.

Rychnov
Poblíž Rychnova - novodobý průzkum  z osmdesátých let dvacátého století. Pohled od vchodu. Napravo menší systém. Pohled od čelby zpět k východu. Nalevo není odbočka, ale regulérní zával ze stropu. Povaly nad hajcmany trošíčku shnily.

ViDra, slavný montanista.

ViDra, ZJRN: "K čertu, opravdu mám angínu. Nemůžu dýchat, mluvit, ani jíst. Nikdy za normálních okolností bych si podobnou akci nenechal ujít. Chtěl jsem si domů přivézt ten těživec. Že bude další výprava no totéž místo 19.7.? Tak to je opravdu hloupé. Nebudete mi to věřit, ale od 15. do 22.7. mám choleru a budu ležet v agonii. Fakt nemůžu."

Surikata, nejslavnější montanista.

Surikata, PMS,  ZJRN: "Ty obrázky mi daly dost práce a jsou opravdu hodně věrné. Třeba Kašiho, každý, kdo jej zná, identifikuje hned na prvý pohled.
Moc se mi nelíbí, jak zde Lenka   pokládá otázky - tvrdě a přímo na tělo. Speo se při odpovídání určitě dost zapotil. Soňa, která zpovídala mne, byla měkčí. Škoda, že ji přejel vlak."