Konečně na místě.

Kaolinový důl

 Hrošín

Výpravu do starého kaolinového dolu Hrošín u Hrochova Týnce zorganizoval Speleolog Kladno spolu s Klubem podzemních Pražanů. Popovický montanistický Superklub se účastnil pouze v omezeném počtu, aby byl racionálně vytížen celý autobus.
"Vy opravdu jezdíte na výpravy autokarem?", zhrozila se Rumová Pralinka, když ji Speo úlisnými slovy  lákal k účasti.
"Máme hodně členů", vysvětloval Speo, "proto je to rozumnější, než abychom cestovali deseti auty. Navíc můžeme cestou vesele popíjet, což nám přidá tolik odvahy, až naše skutky leckdy hraničí s hazardem".
Slovo "popíjet" Rumovou Pralinku zjevně zaujalo a slíbila, že bude o cestě do Hrošína uvažovat.
Její Žebrácká parta byla vzrušena. "Pojedeme do Hrošína", pištěl Jeňa a válel se radostí po zemi jako epileptik. "Já se tak těším", hýkalala nadšeně Dáša, "budu moci v autobus sedět vedle Surikaty?" Zdeňa doslova omráčen tak skvělou novinou stál jako solný sloup, oči mu zářily jako dvě hvězdy a z koutku úst mu pomalu nekontrolovaně kanula slina. Krásný Vláďa se jen usmíval a v naprosté extázi tleskal a tleskal .
Leč běh událostí  se vyvíjel jinak. Pralina se doslechla, že ve stejný den, kdy vyráží kladenský autobus na výpravu plnou dobrodružství, zahajuje CMA letošní sezónu na své Chrustenické šachtě. Když vypátrala, že součástí oslavy bude i hltání dortu, mlsota zvítězila nad touhou po podzemí. Nic nedbala nářku členů své party, odřekla autobusovou výpravu a své plačící kamarády odvlekla do Chrustenic. 
A tak autobus vyjel na svoji pouť bez Žebrácké party. Výletníci zírali z okének a navzájem si sdělovali dojmy z ubíhající krajiny. Hřejivé slunce vyhnalo na silnice tlupy motorkářů, v lukách u cesty se pásla stáda čápů.
"Zazpíváme si", žadonil Blancman, "chorál o Superkubu". Netrvalo dlouho a autobusem se nesla ponurá melodie hrdinské písně o dobrodružstvích nejudatnějšího montanistického spolku světa, pějícím chvěl se hlas a naslouchajícím vlhly oči dojetím. 
Konečně jsme byli na místě. Důl Hrošín se nachází v mokřinách nedaleko za městem ve výrazném pískovcovém útesu. Jedná se o rozměrnou jednopatrovou šachovnicovou soustavu vysokých chodeb, postiženou několika závaly.. 
"Kde je, k čertu vchod?", zarazil se Speo, hledě na obrovský sesuv červeného jílu, který zcela kryl  místo vstupu do objektu. "Že by to nějací kreténi zlikvidovali?" 
"To by tu byly cedulky a vymezení ochranného pásma", namítl Vašek, "tohle vypadá spíš jako následek nedávných dešťů."
Účastníci počali reptat. Nechápavě zírali na hromadu hlíny před skálou a dožadovali se náhradní lokality. Blancman hrozil, že se, nebude-li vpuštěn dovnitř, neprodleně zastřelí. Drama vrcholilo, remcání zesílilo, Blancman odjistil kvér. 
"Je zde ještě jeden vchod", pravil Kaši, ale musíme se do něj proplazit." Reptání ustalo, zbraň byla skryta  a nastal přesun k nepatrnému blátivému propadu. Sestup do nitra dolu započal.  

.

Náhradní vstup. Speo se na snímku vesele usmívá, což je však jen póza pro fotografa.  Po schování aparátu, pohlédnuv pod sebe zesinal a zděšeným hlasem plačtivě volal matku.  

Kaolin byl v této lokalitě těžen tak zvaným "chodbicováním", což  způsobilo pro Hrošín charakteristický tvar i uspořádání štol. Tajemný muž tisknoucí se ke stěně, stojí v místě většího rozfárání ložiska. Co pilíř, to vchod do další chodby. 
Červený jíl (vlevo) inspiroval některé výtvarné jedince k tvorbě hliněných plastik. Pro jejich oplzlost, je zde nemůžeme publikovat. Chodba Popovického montanistického Superklubu. Vůlí všech pojmenována, pokřtěna a zaknihována.
Výška chodeb dosahuje až osmi metrů. Nižší štoly vzadu, jak vidno, by po zvýšení nafáraly  ložisko znečištěné nežádoucí železitou příměsí. Jedna z dlouhých chodeb. Speo pravil, že je hnusná, protože postrádá typický gotický profil, který on tak miluje..
Chodby, chodby a zase chodby. Oblouky a pak  zase oblouky. Výklenky, rozrážky.  Velké opakování. Vojta,  zcela vysílen, opírá se o pilíř a sní o pořádné, teplé, kořeněné klobáse s hořčicí..
Poslední pohledy zpět před opuštěním dolu. Speo prohlásil, že je to všechno stejné a hnusné. Vchodová partie. Všichni odešli, pouze fotograf chvíli otálel.

RP

Rumová Pralinka, Žebrácká parta: Náhodou, zahájení sezóny v Chrustenicích bylo daleko lepší, nežli tahle pakárna. Dostali jsme dort, svezli nás vláčkem, kdo chtěl, mohl si vyzkoušet vrtat vrtačkou a nakládat pneumatickým  nakladačem. Jeňa si chtěl nakladač vyzkoušet, ale když obsluha viděla, jak hýká a slintá, tak mu to nedovolila. Jinak to nemělo chybu.