KPP. Vlevo Vladimír Vojíř, vpravo průvodkyně akcí Lenka K. Muž s ďábelským úsměvem v pozadí je tajemný kladenský Půůůů.

Divoká Šárka

s Vojířovým KPP


„Chceš s námi do Divoké Šárky?“,zeptal se mne jednoho večera telefonicky Vladimír Vojíř. „A nebude to příliš nebepečné?“, strachoval jsem se udatně.  „Kdepak, to zvládneš“, odvětil pobaveně vůdce Klubu podzemních Pražanů, "Nejsou tam ani vzteklé lišky ani slimáci a dokonce ani hrůzostrašné dešťovky.“ „Aha, a mohu s sebou vzít i Kladeňáky?", podmiňoval jsem neodbytně svoji účast, "pokud je to tak bezpečné, jak tvrdíš, mohli by vlézt i dovnitř a nemuseli by, jak je jinak jejich zvykem, zděšeně kničet před vchodem.“  „Vezmi si koho chceš" , souhlasil blahosklonně Vojíř, "sraz bude v 9 před mekáčem".

Štola. Je vidět, že se zde před naší exkurzí narychlo zametalo.. I zvedl jsem telefon a zavolal Speovi: "Nebál by ses vlézt do Šáreckého krytu, xichte?", položil jsem sugestivní otázku. "To si piš, že nebál, tlamo", osápl se Speo, "mám spoustu nových členů a nějaké lehčí podzemí se pro začátek hodí".
A tak se v sobotu před Mac Donaldem na Evropské třídě sešla spolu s KPP i světová montanistická elita. Kladeňáci nervózně přešlapovali před svými Renaulty, Superklub v osobě svého předáka Surikaty oproti tomu nehnutě stanul coby socha ušlechtilosti, odvahy a ctnosti a skromně přitahoval obdivné pohledy kolemjdoucích Pražanů. Konečně se objevil Vojíř v čele svého klubu, tvořeného nesourodou smečkou nejrůznějších nadšenců.
Byly zde odvážné stařenky, kmeti o holích, rodiče s pištícími dětmi i podzemímilovná mládež. Jejich oblečení bylo vycházkové a jednotná profesionální uniformovanost Speleoklubu Kladno v nich budila netajenou závist. Pak přišel Vojíř a lidský hrozen se pohnul. Kráčeli jsme po asfaltové cestičce kol smrdutého potůčku a potkávali samé černochy. Konečně jsme zahnuli k do hnusného křoví a před našimi zraky se zjevil uzamčený portál. Vojíř odemkl komplikovaný zámek, nasadil profesionální úsměv a  zval ke vstupu.
"Cože, to mám vlézt do té díry?", zařval hrůzou Speo, když se ocitl na řadě. "Co když tam bude upír nebo jiný přízrak? Není s námi   
Pohled k zasypané úpadnici na povrch..
Chodba.. Co dodat.  Blancman, aby nás ochránil". 
"Jen polez, nic tam nebude", chlácholil přítele Vašek, zvaný Bagr, "a když bude, já to zaženu".
Noví členové Speleoklubu zaraženě zírali na svého vůdce. Je snad šárecký kryt opravdu tak děsivý, když se do něj sám Speo neodvažuje? 
"Ty tam snad vlezeš, xichte?", obrátil se v zoufalství kladeňácký president přímo na mne, "co když tam chcípnem?" 
"Samozřejmě", odvětil jsem pevně, "protože když tam nevlezu, napíšeš o mně na Internet, že jsem zbabělec a třeba se najde nějaký diletant, který tomu uvěří."  Skrčil jsem se, protáhl se přístupovým otvorem a vstoupil do 
chladné vybetonované chodby. Zažehl jsem si na přilbě karbidový hořák, upevnil fotoaparát na stativ a vykročil dále do rozměrné štoly, vyražené v bělostných cenomanských pískovcích. Za mnou se dovnitř nasoukali  ostatní opozdilci, s nimi dokonce i mrtvolně bledý Speo, kterého podpírali dva noví členové jeho Speleoklubu. "Proč tu jsou ty chodby?", otázala se jakási stařenka vpředu Vojíře, čímž spustila dlouhý fundovaný výklad. 
 "Hele a ty chodby jsou jenom kryt, nebo se tu předtím něco těžilo", zajímala se nová, neuvěřitelně zablácená  členka Speleoklubu Lenka. "Těžilo se tu od patnátého století železo, uhlí a bauxit - to je stříbrná ruda",
Jedna z křižovatek. Tady zaboudil Pů.
 vysvětloval Pavel a pomalu zapomínal na svůj strach z upíra. "Roku 1848 tady měla štáb Národní garda, o padesát let později se zde rozjelo dobývání muskovitu - bílé slídy. Po první světové válce bylo ložisko vyčerpáno a někdy kolem roku 1942  vydobyté prostory vlasovci přeměnili na protiletadlový kryt."
Lenka obdivně zírala: "Teda, co ty všechno víš..To jsem fakt ráda, že jsem zrovna v tom tvém klubu. Jednou jsem byla na výletě se Žebráckou partou v propustku pod silnicí z Lodenic na Nenačovice a oni mi ani nebyli schopni vysvětlit, co se v té betonové trubce dobývalo, než se z ní stal propustek."
Opustil jsem okouzlený Speleoklub a vydal se nafotit pár obrázků. Podzemí je rozsáhlé, tvoří je dvě dlouhé prostorné štoly, navzájem spojené několika "překopy". Z nejvzdálenější části (myšleno od vchodu), vycházela na den dnes zasypaná úpadnice. Objekt je uzamčen, klíče má Vladimír Vojíř, kontakt je na stránkách ZO 1-06 Speleologického klubu Praha  nebo společnosti Nautilus.

Speo

Pavel Přibyl, Speleologický klub Kladno: S tím upírem Surikata kecá. Vůbec se nějakýho upírskýho xichta nebojím. Když jsem ale viděl, jak se on sám před vchodem klepe strachy, tak jsem si tak trochu zahrál na zbabělce, abych mu dodal odvahy. Kdybych to neudělal, nedostal by Surikatu dovnitř ani sám Vojíř.