Král montanistů se směle usmívá na svojí Stěně smrti. Hrdina naší doby.

Dubnová procházka

Návštěva jednoho zlikvidovaného SDD


„Ty opravdu končíš se Superklubem“, zeptal se Speo Titána cestou na zlikvidovanou lokalitu. "Samozřejmě, že ne", odvětil Titán, "pouze s jeho internetovou prezentací. Jednak mne to věčné psaní zdržuje, jednak výsledek téměř nikdo nečte a jednak si myslím, že 46 dobrodružných výprav je tak akorát dost. Původně jsem myslel, že skončím padesátou historkou, ale nemám už chuť na ni čekat. Třeba se Superklubáckých stránek ujme někdo jiný. Spolek jako takový však samozřejmě zůstane. S jeho zánikem by v montanistickém světě naráz zemřela statečnost,  ušlechtilost a ona vášeň, která žene podzemní živly dolu za poznáním."
Speo si oddychl a Vašek-Bagr setřel zpod oka slzu. "Moc hezky jsi to řekl, Suri o té odvaze", dodal zastřeným hlasem.
"Tak jsme na místě", zvolal Titán a ukázal rukou na zplanýrovaný plac ohrazený ocelovým lanem ověšeným  barevnými plastovými mašličkami a ozdobený plechovou tabulkou s nápisem Likvidované opuštěné průzkumné důlní dílo.
"Údaje na ceduli jsou sice z větší části nesmyslné", ušklíbl se král montanistů, "ale o likvidaci jako takové není pochyb. Ani o tom, že je provedena zatraceně důkladně. Půjdeme dolu k druhé jámě." Hrdinové sestoupili několik desítek metrů ze svahu a zastavili se u hromady starých větví, klád a všelijakého sajrajtu. 
"Jak jsi to, pro boha, našel", otázal se Vašek, "vůbec by mne tady nějakou jámu nenapadlo hledat? Vždyť tu není ani pořádná halda."
Titán se skromně pousmál: "Nenašel jsem to, leč odměřil od zasypané šachty podle důlní mapy z šedesátých let devatenáctého století. Tahle jáma totiž nebyla před padesáti lety při průzkumu zmáhána a je v dost zoufalém stavu. Beton je také chatrný, i když naše svalnatá těla hravě udrží . Bývalý betonový poklop na druhé šachtě, který likvidátoři před zásypem odstranili, byl vyztužený kolejnicemi a zhotovili ho ti, kdo zdejší ložisko před půlstoletím zkoumali . V tomhle dole hunty jezdily během těžby po litinových plotnách, žádné koleje tu až do průzkumu  neexistovaly. Dekl, co na něm stojíme, je armován pouhými dráty, nepochází  proto z doby průzkumu a bude nejspíš předválečný. Stával na něm železný větrací komínek, ale ten vzal čas a trubka, která ho držela, dávno urezla a spadla dolu."   
Rozkošná cedulka. Jedna z mnoha, které zdobí zlikvidované upomínky technického umu našich předků. . Během Surikatova monologu trojice odvážlivců odkryla část betonu a svítila kulatým otvorem pod beton. "Šachta vypadá suchá", pravil potěšeně Speo a v zápětí sprostě zaklel, protože mu dolu spadla baterka. "Nežbluňkla, to je podivné", přemýšlel Titán, "přísahal bych, že jsem posledně zahlédl lesk vody. Změříme hladinu CO2". Vytáhl z batohu detektor, zastrčil odjištěnou trubičku, celek omotal popruhem a spustil dolu. Po patnácti metrech detektor dosedl na dno, král montanistů trhl popruhem a vytáhl strojek zpět na povrch. Modrá trubička nevěstila nic dobrého. "14 procent",
posmutněl Vašek, "myslím, že si ani nemusíme lámat hlavu, jak se dostat pod dekl. Mlčení ostatních značilo tichý, leč naprostý souhlas. Klády, klacky a sajrajt se ocitly zpět na svém místě. 
"Abychom nezoufali", ozval se Titán, "odměřil jsem i ty propady okolo a támhle ten zvláště hnusný, je na místě poměrně velké dobývky. Na dně je nějaká nora, třebas bude možné se skrz ní někam proplazit."
Nora smrděla, ale klacek do ní vsunutý nenarazil na odpor. Ke slovu přišly lopatky a Bagr během deseti minut vytvořil z brlohu chodbu tak velkou, že se Speo začal cpát dovnitř.
"Tak co, je tam chodba?", zajímalo jeho 
Šachta. Momentálně nepřístupná pro enormní obsah CO2.
Překop s vodou. Vysoká hladina hrdiny nepříjemně zaskočila.  druhy. "Je, taková nic moc", zamumlal zevnitř prvolezec, "myslíte, že se, když zalezu dál, udusím tím plynem?
"Asi ne", usoudil Vašek, "kdyby tam byl plyn, tak si vevnitř žádné zvíře nebude dělat noru". Speo se přesto vyzbrojil detektorem i šachťornym samospasitělem a teprve poté zmizel v doupěti. Za minutu byl zpátky, tvářil se nadšeně a vzýval ostatní k přezutí do holínek a ke vstupu. "Půjdu já", rozhodl Surikata. Vašek bude hlídat a pak se vystřídáme. Nora se rozšířila v čistou chodbu s několika polozávaly, které nadržovaly čirou vodu. Nastal pochod na severovýchod. Po padesáti metrech jsme minuli odbočku doprava a po dalších deseti nás zastavil 
bytelný zával. Zřícené skalní bloky byly promíseny s drobnějším kamením a celek působil velmi nepovzbudivě. "Půjdeme raději do té odbočky", navrhl Speo a pro klid svědomí změřil plyn. Trubička  zmodrala na jedno procento a kladenský frontman se uklidnil. Odbočka pokračovala v křemencích a po prolezení nehezkého závalu se ocitla ve světlých břidlicích nevalné jakosti. "Asi nějaký překop", usoudil Speo, "není tu ani stopa po rudě." "Venku to porovnáme s mapou", slíbil Titán, přelézající lopotně ohromný balvan, "tahle chodba je v takovém sajrajtu, až se divím, že ještě stojí". A opravdu. Na počvě bylo tolik balvanů a hlíny, že místy zcela zmizela všudypřítomná voda.   Zařícený úsek štoly vyrubaný v měkkých břidlicích.
Světlo nadějě kdesi v hloubi vod.  Tento stav trval asi dvacet metrů, chodbice měla na rozdíl od křemencové části krásný obdélníkový, starodávný průžez, pak břidlice vystřídal opět pevný křemenec. Štola se zpacifikovala, počvu zakryla lesklá hladina a hrdinové pokračovali vpřed. Do stran se objevilo několik nadějných rozrážek, ale všechny  skončily po několika metrech čelbou. Chodba počala klesat a voda naopak povážlivě stoupala. "Dál nejdu", prohlásil Speo, "tohle je pro Kašiho". Surikata udělal několik snímků, kontrolní měření kysličníku uhličitého prokázalo dvě procenta. "Jo, Kaši to proleze", pokračoval Speo, " a my padáme, než sletí ta břidlice"
Po krátkém občerstvení před vchodem se 
Vašek a Speo vydali zpět do podzemí, statečný Titán zatím s GPS a kompasem spekuloval nad důlní mapou."Tak co, došli jste dál?", ptal se ušpiněných navrátilců, sotva vylezli na svěží vzduch. "Ne", zavrtěl hlavou Vašek, "a v té břidlicové části mezitím spadl kus stropu." Montanisté  se jako jeden muž sklonili  nad mapou a  zvídavě nahlíželi na zmatenou změť čar, když Speo vzrušením na čistý list z pootevřených úst vypustil slinu. "Co děláš, ovládej se", vyjekl podrážděně Bagr, "ožgryndal jsi starou šachtu." Titán slizké místo pečlivě osušil ubrouskem a sklesle dodal: "Na mapě je tahle část slepá. Vzhledem k tomu, že těžba skončila rok po datu, které je na ní uvedeno, nezbyde nám, než se s touto politováníhodnou skutečností smířit."
 "K čertu", zvolali plačtivě oba Kladeňáci, "musíme kopat na opačné straně propadu, třeba tam chodba pokračuje."
"Ale není tam žádná nora", upozornil Titán, "a podle mapy se štola v dobývce zatáčí."
"Nevadí", vzmužili se Speo s Bagrem. "Ty to do příště pořádně zaměř a byl by v tom sám ďábel, kdybychom se  do hlavního systému nedostali. Když to nepůjde jinak, přitáhnem ventilátor a tu zaplynovanou šachtici vyvětráme."
 Na lokalitu pomalu padalo šero a tři opuštěné postavy  s vervou maskovaly   bývalou noru. Z okraje propadu je smutně pozorovala nazrzlá liška a zarputile přemítala, kde v téhle nelehké době sehnat jiné bydlení.

Král montanistů.

Surikata alias Titán, král montanistů: S Internetovou presentací PMS opravdu tímto končím. Myslím, že je nejvyšší čas. Pokud bude někdo chtít v publikování zážitků těch nejstatečnějších montanistů, které zná svět, pokračovat, přeji mu mnoho štěstí. Mrzí mne jen, že již neuveřejním svůj nejnovější vynález - pozlacenou korunku na blembák. Mohl to být montanistický trhák. Takže všem, kdo tyto stránky vydrželi číst: "Zdař Bůh". Třeba se někdy, někde jinde, zase shledáme.

Rumová pralinka

Rumová Pralinka, Žebrácká parta: Setkat se ještě někdy někde s Velkým Titánem? To snad pro boha raději ani ne. Konečně je ten příšerný břídil pryč. Jéňa, vždy když o něm slyšel, se málem pozvracel. Zdeňa, kdykoliv Titána potkal, byl z toho tak špatnej, že si pak celý týden nechtěl ani hrát na srnečky. Pámbů s námi, Titán pryč.