Surikatův montanistický tučňák - univerzální a důstojný.

SURIKATOVA MONTANISTICKÁ

ZVÍŘÁTKA

 

Ohlasy a recenze

Petra Poeche

Petra Poeche, německá jeskyňářka: Ta Surikatova montanistická zvířátka jsou úžasně roztomilá. Pokaždé, když jdu na lokalitu, kde Surikata pracuje, nedá mi to a musím je hladit a líbat na ty jejich rozkošné čumáčky.  Zvláště koloušci, žirafky a tučňáci jsou prostě kouzelní. Nu a než je všechny stihnu ocicmat, tak  akce zpravidla skončí.

Speo

Speo, Speleolog Kladno: Já mám nejraději toho obřího montanistického švába. Je opravdu tak hnusnej, že když se za něj schovám, mohu si být jistý, že se na kilometr nikdo nepřiblíží. Rád bych ocenil i výtvarné zpracování Surikatových zvířátek. Je to něco mezi  Salvadorem Dalim a kresbami v Altamiře.  

Rumová pralinka

Rumová Pralinka, Žebrácká parta: Větší kravinu jsem ještě neviděla. Ta montanistická zvířátka jsou normálně hnusná, hnusná a ještě jednou hnusná. Dokonce bych řekla, že to, jak je Surikata výtvarně ztvárnil, musí být pro každé zvíře smrtelná urážka. Nejraději bych ty odporné makety kopala do zadků. A vrchol všeho je ten slizký "montanistický hroznýš". Za toho se může schovávat jen naprostý debil.

 

Co říká o Surikatových montanistických zvířátkách sám vynálezce?

 "Surikatova montanisická zvířátka prošla dlouhým vývojem, nerodila se tak snadno jako mé ostatní epochální vynálezy. 

Zkušenější montanisté si možná vzpomenou na Surikatovy montanistické keříky. Byla to jistě velmi dobrá konspirační pomůcka, ale v dnešní době již, bohužel, překonaná. Technologicky se jednalo o úpravu Vinnetouových prérijních keříků pro středoevropské montanistické účely. Každý si jistě vybavuje indiánského zvěda, plížícího se k táborovému ohni nepřátelských bílých tváří. Indián třímá v každé ruce nízký prérijní keřík či kaktus, pomalu se přemisťuje a budí bezpečný dojem zcela korektního křoviska nebo kaktusového trsu. Sroste s okolní přírodou a nebudí nežádoucí pozornost. V příhodné chvíli popadne luk a povraždí vše živé.

Při montanistické činnosti je potřeba utajení obdobná. Montanista přijde na lokalitu, popadne krumpáč a začne kopat. V tu ránu se kolem něho objeví spousta čumilů. Jenom namátkou - starosta dotyčné obce, inspektor báňského úřadu, ochránce přírody, policista České republiky, hasič, kosmonaut nebo majitel pozemku. Ti všichni kibicují, říkají:" Kopej víc vlevo" nebo "Tady už musíš jít hloub" a podobně. Však to znáte. Montanista tak pracuje pod nesmírným psychickým tlakem. Snaží se vyhovět, kope víc vlevo, pak zbytečně do hloubky, nato zas o kus dál... Taková práce nestojí za nic. Znám kolegy, kteří ve snaze vyhovět všem kibicům vykopali lstivým obecním zástupcům namísto starého dolu rýhu na plynovou přípojku.  Montanista zkrátka  potřebuje klid a klid získá tím, že svoji činnost na lokalitě skryje. A to je hlavní funkce Surikatových motanistických keříků. Jedná se o dvě k sobě sešroubovaná prkna, mezi nimiž jsou sevřeny kmínky vzrostlé mahonie cesmínolisté. Je to keř v Čechách poměrně běžný, nepůsobí v krajině nijak rušivě a hlavně je zelený i v zimě a velice pomalu vadne. Použití je jednoduché. Montanista se dostaví  na pracoviště, ohradí je do čtverce čtyřmi Surikatovými montanistickými keříky a počne v jejich skrytu kopat. Nikdo si ho nevšímá, nanejvýš občas někdo (třeba starosta) prohodí: "Podívej, jakej támhle  u tý starý haldy  vyrostl přes noc obrovskej mahon".

Masové používání Surikatových montanistických keříků však přineslo jeden problém - přemnožené býložravé zvěři tuhé, ostnaté listy mahonie zachutnaly a ovce, kozy i srny počaly Surikatovy montanistické keříky šílenou rychlostí spásat. Stávalo se zcela pravidelně, že montanista rozmístil keříky, chopil se krumpáče či lopaty, ze vsi se s mekotem přihnalo stádo koz a po chvíli si nešťastný průzkumník připadal jako nahý v trní. Ty mekavé bestie sežraly i větvičky. Kozami obklopený  badatel situaci zpravidla nezvládl. V lepším případě  následoval příchod baňáku, starosty, policie a nastalo popsané kibicování, psychický kolaps montanisty a práce přišla vniveč. V horším případě (pár takových jsem viděl) došlo i k fyzickému napadení podzemního badatele mahonem rozvášněnými býložravci, jeho pokousání či dokonce sežrání.

Ztráty byly citelné a proto jsem vynalezl Surikatova montanistická zvířátka. Princip je opět velice jednoduchý. Montanista se na pracovišti obklopí lepenkovými maketami zvířat a pak úspěšně předstírá, že je husopaskou, pasákem koz, krotitelem hroznýšů, hubitelem švábů nebo myslivcem uprostřed skupinky laní. Zkoušel jsem použít i makety "lidské". Sám jsem se při při jedné akci v nedalekém lese postavil mezi ploché figuríny starosty, policisty, kosmonauta, bankéře,  manažera a televizního opraváře. Myslel jsem, že takový dav vesničany odradí, ale podcenil jsem lidskou přirozenost. Vesničané si s mými figurami přišli poklábosit a já se poučen vrátil ke zvířátkům."

Surikatův montanistický koloušek: vhodný zejména pro ženy montanistky. Lehký, roztomilý, přítulný. Konspirující montanistka se může v ohrádce Surikatových montanistických koloušků vydávat za krmelec. Zvířátka jsou tak rozkošná, že rušit úchvatnou přírodní scenérii, vzniklou jejich rozmístěním, si nedovolí ani ten největší barbar. Podobně jako u Surikatovy montanistické masky, používá i zde autor technologii "zlatého řezu" k optimalizaci psychického účinku, který pohled na Surikatova montanistická zvířátka vyvolá.
Zcela nevhodné jsou amatérské napodobeniny Surikatových montanistických zvířátek a UIC jejich používání vysloveně zakazuje. 
S nedostižným Surikatovým montanistickým kolouškem budete na svých výpravách v absolutním bezpečí.
Dáša, žebrácká parta:
 "Pracovat s neznačkovými napodobeninami Surikatových montanistických zvířátek je fakt o hubu. Jednou mi Speleolog Kladno nabídl čtveřici Speových montanistických užovek. Byly levné, malé, snadno přenosné a tak jsem neváhala a místo původně plánovaných Surikatových mrožů, vzala právě je. Přišla jsem na lokalitu, instalovala užovky a pustila se do kopání. Ve vesnici pod dolem začalo být rušno. Zdálo se mi, že není něco v pořádku, ale byla jsem natolik zabrána do prolongace, že jsem se probrala až tehdy, kdy mi starosta zabodl vidle do zadku .
Speo, "Speleolog Kladno":
To byl jen takový vtip. Ty užovky samozřejmě vůbec nefungovaly. Dáša přišla a škemrala, že by ráda něčím překvapila svoji vedoucí Rumovou pralinku a  nechtěla, aby to překvapení bylo od Surikaty. Tak co jsem s ní měl dělat? Načmáral jsem pár hadů a prodal jí je. Těch vidlí je mi fakt líto (navíc  je Dáše prý zapíchli násadou napřed), ale pokud montanistická zvířátka neudělá vlastnoručně král montanistů Surikata podle svých optimalizačních výpočtů, tak jsou, stejně jako neautorizované kopie jeho masky, naprosto k ničemu.

Sám král montanistů kope na soukromém pozemku šachtu maskován za krále tučňáků

Surikatova montanistická zvířátka dobývají svět. Brian Norman v Americe s úspěchem prosazuje  Surikatova montanistického bizona, který si rychle získal srdce všech amerických  podzemních badatelů. V Německu slaví Petra Poeche  úspěchy s Surikatovým montanistickým Surwolfem. Aglomeraci Dobřichovic ViDra ze ZJRN zaplavil nefunkčními plagiáty: ViDrovými Vidřičkami, které však tamní montanistická obec  zcela zavrhla. 
Mnoho montanistů si svoji práci bez Surikatových podzemních zvířátek už vůbec nedokáže představit. Přijal je za své i  známý badatel Máca, který používání zvířátek zpočátku ostře odsuzoval: "Tahám je všude s sebou. Mám takovou menší různorodou smečku a když se mi prolongace daří, tak je radostí hladím a hladím a hladím a je mi dobře. Mají, od toho chudinky hlavičky už docela zploštělé."

 

Nepoužívejte neautorizované plagiáty montanistických zvířátek. Vidle v Dášině pozadí varují