LIKVIDACE

Likvidace starých a opuštěných důlních děl nabraly na intenzitě. Podzemí mizí před očima dosud nevídanou rychlostí. 

Zaráží mne, že se v napjatém státním rozpočtu najde nemalá částka, z které je možno platit  likvidaci uzamčené štoly na zahrádce rodinného domku (Stríbrná Skalice), ohrazení dva metry hluboké tůňky po staré jámě v lese (Dlouhá skála), zasypání již zasypané jámy u Zaječova, likvidaci polozasypaných šachet do té doby zakrytých monolitickými betonovými deskami (Božena, Hřebeny), zasypávání mělkých propadů a jejich oplocení u Svojšína nebo chystaná likvidace 13-ti metrové téměř nepřístupné štolky na vrcholu kopce u Březové, k níž nevede ani lesní cesta.

Nechápu, proč jsou obce či MŽP ochotny vyhazovat peníze na likvidování pozůstatků po starém dolování i v případech, že je dotyčné podzemí naprosto nepřístupné (Svojšín, Dlouhá Skála, Kozojedy..). Kde je smysl a návratnost takto vynaložených prostředků? 

Čím je tak strašně nebezpečná třináct metrů dlouhá štola v zcela nenavštěvované části lesa, abychom museli ze svých daní platit likvidační firmě za její zničení? 

Čím hrozil dolík v lese po zasypané šachtě z padesátých let minulého století, že jsme opět museli financovat jeho zarovnání s terénem a oplocení hnusným rezatým lanem? Že byla nutno pro vybudování příjezdové cesty k onomu dolíku zplundrovat les takovým způsobem, až ono místo dodnes připomíná rumiště? 

Nevěřím, že ze strany likvidačních firem a jejich zadavatelů jde o dojemnou starost o naše bezpečí. Jde o kšeft. A naopak věřím, že i nyní, kdy se nebudou dostávat peníze na odstraňování následků letošních povodní, najde se jich dost na likvidaci bezvýznamných propadů, kraťoučkých štolek a zasypaných či zakrytých šachtic. Zdař Bůh.                                  

                                                                            Milan Korba, na WEBu Hornické Matice 12.8.2002


Božena, Mníšek pod Brdy
Takto má dle platných předpisů a vyhlášek vypadat  likvidace hlavního důlního díla, v tomto případě jámy Božena v Mníšku pod Brdy. Šachta se v plném profilu zasype předepsaným materiálem. Nad ohlubní likvidátoři  z betonu odlijí tzv. ohlubňový poval s uzamykatelným otvorem, kterým by měli  kontrolovat stav sesedání zásypového materiálu.

Bude tomu přibližně rok, co jsme se s několika kolegy a přáteli v jedné příbramské hospodě dohodli, že by nebylo od věci založit internetové stránky o cílených likvidacích pozůstatků po hlubinné těžbě v naší zemi.

Aby bylo jasno, nemám nic proti likvidaci důlních objektů, která skutečně ohrožují nestabilitou nebo výrony výbušných plynů své okolí, jako se děje třeba na Ostravsku. 

Mám na mysli likvidace tak zvaných "starých důlních děl", štol a systémů z devatenáctého století i starších, většinou ručních  prácí našich předků. 

Likvidace starých důlních děl (což jsou díla, jejichž původní provozovatel ani jeho právní nástupce není znám) ukládají zákony a vyhlášky této země. Ministerstvo životního prostředí České republiky má pro jejich financování  ve svém rozpočtu samostatnou kapitolu.

Dlouhá léta či staletí staré opuštěné štoly v naší zemi přežívaly a víceméně trpěny dotvářely po desetiletí tvář krajiny. V devadesátých letech minulého století konečně některým firmám došlo, že na likvidacích se dá slušně vydělat. Jakmile zasypete starou ze tří čtvrtin zasutou jámu, nikdo už vám nedokáže, kolik jste na to vlastně spotřebovali materiálu. A když neprodyšně zabetonujete ústí štoly, také se nikdo nedozví, jak silnou betonovou zátku jste použili. A kšeft se rozjel.

Problém je v tom, že se dnes namísto skutečně nebezpečných objektů likviduje opravdu cokoliv. Na dávno zasypané, v terénu již téměř neznatelné zbytky starých šachet, se vrší hromady kamení a okolo se natahují lanové zábrany a cedulky s nápisy "Poddolováno, vstup zakázán". Najednou, po padesáti a více letech,  velmi akutně spěchá znepřístupnění uzamčené štolky na dvorku rodinného domu betonovým špuntem. Staví se ohrady okolo louží v lese, které tam šedesát let nikomu nevadily.

Proč? Protože MŽP za tyto nesmyslné akce likvidátorům platí. V době, kdy je deficit státního rozpočtu přes sto miliard korun a nejsou prostředky na nápravu popovodňových škod, ministerští úředníci proplácejí soukromým firmám "zajišťování starých důlních děl" tam, kde už přes půl století žádné přístupné podzemí není.

A když už není podzemí, proč za tyhle peníze odborně nezlikvidovat  alespoň sklep na Bořechově?

Jak je to možné? Domnívám se, že zásadní chyba je ve špatném zákoně. Hovoří totiž o účincích starého důlního díla na povrch. A pod tím lze skutečně vidět a obhájit cokoliv. Vidět, zlikvidovat a zkasírovat.

Abyste viděli, co vše je MŽP schopno zaplatit, připravili jsme pro vás tyto webové stránky. Bohužel, ukazují pouze nepatrný zlomek z toho, co se skutečně děje. Likviduje se neúnavně po celé republice a náš akční radius je omezen. Uvítáme proto zprávy o dalších likvidacích, o kterých se nedovíme, a které nám můžete poskytnout e-mailem na adresu superklub@quick.cz

Milan Korba