Masné krámy

9.11.2003

Masné krámy - nepatrný zbytek bývalého železnorudného dolu z počátku devatenáctého století, předmět podbrdských pověstí a důležité zimoviště netopýrů.



Surikata, král montanistů Surikata CM, "Je až komické, jak důsledně jsou (ve srovnání s jinými resorty) dodržovány směrnice, předpisy, zákony a vyhlášky, následující  usnesení vlády ČSFR č. 440 z 21.6.1990, kterým byl zahájen útlum a  likvidace rudného a nerudného hornictví spolu s  zahlazením následků hornické činnosti. Vysloveně dojemné je například označení štol bývalé německé továrny Kainit v lomu Alcazar u Srbska po takřka šedesáti letech cedulkami "Důlní dílo, vstup zakázán" a zahrazení jejich portálů červenobílou PVC páskou. Leč neděje se tak jen na Alcazaru."


Proč Masné krámy?
Při weekendové výpravě na vrch Plešivec nad vsí Rejkovice jsme si při cestě kolem portálu dávné železorudné štoly povšimli  zbrusu nově osazené cedulky "Důlní dílo, vstup zakázán." Náhodný turista se podle nápisu bude patrně domnívat, že se za zasutým vchodem skrývá smrtelně nebezpečná chodba do temnot. Jaká je skutečnost?

Opuštěný důl byl přístupný naposledy těsně před koncem druhé světové války. Jak vyplývá z důlní mapy, tvořila jej asi 400 metrů dlouhá štola se čtyřmi symetrickými rozrážkami, vstupní část v nestabilním materiálu byla pěkně nasucho vyzděná. Dnes z celého dolu zbývá pět metrů dlouhá vstupní část, končící neprostupným závalem. 

Historie se o plešiveckém dole poprvé zmiňuje v souvislosti s loupežnickou bandou, která se na Plešivci usídlila  kolem roku 1845. Loupežníci nalezli v opuštěné štole dokonalý chladný sklep. Před vchodem si postavili odpudivou chatrč a do podzemí ukládali naloupeno maso z nakradené drůbeže, prasat i dobytka, které pak přeprodávali řezníkům nebo je dodávali do jineckých a komárovských hutí. Lidé z okolí proti nim byli bezmocní, loupežníci měli hodně spolupracovníků zejména ve vsi Rejkovice a neváhali svým počestným okradeným spoluobčanům vyhrožovat vypálením stavení a podobnými bohulibými akcemi. Vůdce lupičů se jmenoval Kuba a bandu podle něho místní obyvatelé nazývali Kubáci,  jejich skrýš pak podle jejího obsahu Masné krámy.
K zásadní změně v celkem laxním přístupu úřadů k plešiveckému problému došlo, když Kubáci na Hořovickém hřbitově násilně otevřeli hrobku hrabat Vrbnů a zpustošili jejich rakve. Hořovická garda Kubáky u Jinců obklíčila a utloukla, což byl konec loupežníků na Plešivci i jejich Masných krámů.

V roce 1945 nakonec němečtí vojáci štolu plešiveckého dolu pár metrů za vchodem vyhodili do povětří, aby se v ní nemohli ukrývat v okolí operující sovětští partyzáni.

Štolu jsem navštívil poprvé před pěti lety, kdy mi Václav Cílek řekl, že jí nějaká místní parta vyzmáhala. Fotografie přístupné části jsou spolu s pozměněným příběhem na webu PMS v sekci výpravy pod titulkem Lochovická loupežnická sluj.

V dnešní době je zapadlý vstup do oné štolky vysoký asi 30 cm, uvnitř v pětimetrové 80 cm vysoké chodbičce zimuje několik žab a netopýrů, což je důvod, proč jsem (nechtěje rušit jejich klidu)  nelezl dovnitř. V místě odstřelu je z povrchu patrný hluboký kráter v sesouvajícím se suťovém svahu. Pár metrů severně od něj se nachází pozůstatek staré, nyní téměř zasypané šachty. Ta byla ještě před třemi lety téměř deset metrů hluboká, částečně dřevená a bylo patrné, že se ji někdo pokoušel vyčistit. 

Pětimetrový zbytek štoly nebyl sice fyzicky zlikvidován, ta elegantní v zemi zabetonovaná cedulka a hnusné igelitové pásky mne však opravdu konsternují. Cedule neříká nic o tom, kdo ji osadil nebo kdo vlastně vstup do oné chodbičky zakazuje. Kdybych neznal vážnost, s jakou úředníci podobné tabulky a plůtky prosazují, domníval bych se, že ji sem umístil nějaký recesista.  

Zdroj podrobnějších informací :
František Sládek. (1999) : Z kraje Horymírova. (Vydáno vlastním nákladem ve spolupráci s OZ Lochovice, Libomyšl a Neumětely