Hasištejn

28.03.2003

Centrální partie-závěsy krápníků a brček.

Na další z nedávno proběhlých likvidací  jsme při cíleném průzkumu lokalit narazili téměř pod samým vrcholem kopce půl kilometru severovýchodně od hradu Hasištejnu. Jeho západní úbočí  by bylo možno nazvat montanistovým rájem - halda vedle haldy, zářez vedle zářezu. Od středověku zde probíhalo kutání polymetalických rud, v pozdějších letech bylo ve vedení starých prací často pokračováno, aby byl ověřen průběh a mocnost jejich žil.  

Cedulka u štoly č.8 

Cedulka u štoly č. 6

  Cesta od silnice ke kutištím představuje téměř 400 metrů vcelku vysilující chůze do svahu s nepřetržitým sklonem 40 stupňů. Absolvovali jsme ji v mimořádně teplém a slunném odpoledni, kolem létala hejna motýlů, z nedaleké nory sveřepě vyhlížela liška. Vchody do štol jsou zpravidla zasuté, z některých vytéká voda, do jiných vedou malé otvory, naznačující, že staré práce mají své lesní obyvatele. Velikost hald není nijak monumentální,  maximální délku štolek  bych odhadoval na 60 - 100 metrů.
Ani tak nepatrné objekty však neunikly bdělému oku likvidátorů a likvidace, jak jinak, zaplatilo z našich daní MŽP. Dojímá mne, jak zákony této země považují stabilní středověké štolky za nebezpečí tak strašlivé, že MŽP musí po pár stech letech, kdy nikomu nevadily a neubližovaly, neprodleně zajistit a zaplatit jejich likvidaci. Napadá mne v této souvislosti paralela s rodiči, kteří klidně pustí dítě na silnici (kde jich ročně pár desítek motoristé přejedou) nebo do rybníka (ač se jich v něm za rok několik utopí). Arci ve chvíli, kdy robě praví, že hodlá jít na výlet do staré štolky, kde se nikdy nikomu nic nestalo, vezme otce i matku amok. 
Na nesmyslnost zákona poukazuje i současné úsilí báňského úřadu, zabetonovat vchody do štol na Malé Americe v případě, kdy bude oblast předána CHKO. Pak totiž (když už ji nebudou spravovat lomy Mořina) přestane být dobývacím prostorem a štoly se stanou rázem starým důlním dílem, které se dle onoho zákona musí zlikvidovat. Že se zde lidé každoročně zabíjejí  pádem do lomů a ne ve štolách, není podstatné - zákon, který by nařizoval po ukončení těžby nekompromisní likvidaci lomu neexistuje.


A co říci k samotné likvidaci? Oprostím-li se na chvíli od názoru, že podobné likvidace jsou naprosto zbytečné vyhazování peněz, musím s povděkem kvitovat, že způsob, jakým byly tomto případě  provedeny, je vcelku sympatický. Štoly jsou opatřeny čtvercovými portály z místních kamenů, v nich je osazena uzamykatelná mříž. Celek tak v lese působí daleko lépe, než betonové monolity nebo hromady oplocené hlušiny, jaké vídáme např. po zásazích zdického TIMEXu. Otvory v mříži jsou natolik malé, aby se jimi neprotáhl člověk a naopak natolik velké, aby nebránily vletu netopýrů, či zahnízdění jiné zvěře. Poměrně velkorysý průřez navíc  nezpůsobí nijak drastickou změnu mikroklimatu objektu. Štoly jsou označeny popisnými cedulkami, které však jaksi ohlodal čas. Když už likvidovat, pak asi právě takto.

Středověká díla. Úsporný profil, typický vzhled.

Zajištěná štola číslo 8. 



Surikata

Surikata , král montanistů:
"
Vida příšerný kopec, jehož zdolání nás cestou ke štolám čekalo, ponechal jsem v autě reflektor s akumulátory, což zapříčinilo, že zde nemohu nabídnout žádné snímky ze zajištěných štol, které bych jinak s tímto vybavením, pořídil skrze mříž. Škoda.