BOŘECHOV u Černína


Prapodivná likvidace dolu Bořechov patří k tomu nejmarkantnějšímu příkladu, jak účelně mohou být vynakládány  státní prostředky.
Jsme  zvyklí na to, že se po čase na již dříve zlikvidovaných objektech objeví nové cedulky, nové ploty, nová betonová víka, položená na těch starých.  
Aby však byl namísto skutečného dolu zlikvidován cihlový sklep, a tato likvidace z prostředků MŽP zaplacena, to se nestává zas tak často. 
Místem, kde k této pozoruhodné akci v polovině devadesátých let dvacátého století došlo,  je starý železorudný provoz Černín. A protože tato lokalita stojí tak trochu stranou zájmu nám známých montanistů, přinášíme zde na ni krátkou vzpomínku:

"Zabloudí-li oko poutníkovo ze silnice Trubín - Svatá na vyvýšený borovicový hájek v severním svahu vrchu Hřibce, těžko ho již dnes napadne, že hledí na haldu sedmdesátipatrového železorudného dolu Černín, v povědomí pamětníků známého jako Bořechov.
A přesto od ukončení zdejší těžby uběhlo pouhých padesát let. Čas odvál těžní věž, zmizely pražící pece, po důlních budovách zůstaly nepatrné základy. Zbyl pouze uzavřený portál z bílých cihel nad starou, kdysi téměř 320 metrů hlubokou úklonnou jámou, poslední pamětník zašlých časů, kdy zde horníci fárali hluboko pod zem, aby tam vyrvali rudu z jejích útrob.
Ale ani portál se nedožil jednadvacátého století. Přijela likvidační firma z Příbrami, cihlovou stavbu shodila bulodzerem do jámy, zahrnula hlínou a zakryla těžkými betonovými panely. 
Dnes již  mimo bílých výstražných cedulek "Staré důlní dílo, vstup zakázán", nic nenapovídá tomu, že zde kdysi býval jeden z významných železorudných dolů minulého století.
A tak  pouze ze zachovalých důlních map a písemností zesnulého Ing Patery můžeme alespoň heslovitě rekapitulovat:

Zimní pohled na haldu hlušiny. Zájemci na ni hohou nalézt např. seménkový krevel. Černínské ložisko bylo objeveno v polovině devatenáctého století, poprvé jej popsal Lipold ve svém Jahrsbuchu des k.k. geologischen Reichanstalt, Wien 1863.
Patří k ložiskům středního ordoviku a ač vzniklo podobně jako ložisko zdické či nučické, jeho ruda se od ostatních dvou jmenovaných liší. Nenalézáme zde  chamosit, pouze příměs sideritu, barva je černá až černošedá. Obsah železa činí 24 - 25,5 %, po vypražení 32 - 34 % Fe. Podloží tvoří vrstvy letenské, nadloží vinické. 
Ačkoliv bylo ložisko známé již téměř šedesát let, těžba se počala rozbíhat až v desátých letech století dvacátého:1909 - 1912 geologický průzkum ověřil výchoz ložiska. Během první světové války došlo k jeho otevření štolou na čtvrté patro a odtud úklonnými jámami až na patro desáté.
Roku 1919 byla s povrchu zaražena stará jáma na 41.p. a odtud další hloubení na patro sedmdesáté, z něho se razil protičelbou téměř tříkilometrový překop směrem ke zdické jámě. 
Po přerušení těžby v letech 1932 - 1939 dochází k výstavbě dvou pražících pecí a stavbě lanového výtahu pro dopravu rudy k silnici Počáply - Svatá. Zároveň se buduje strojovna pro hloubení nové jámy, o rok později vznikají umývárny, šatny a cáchovna. Vzhledem k rozsahu těžby - 100 vozů denně ve dvou směnách se staví třetí pražící pec. Tento stav trvá do konce druhé světové války, kdy je těžba zastavena a veškerá činnost se omezuje na čerpání vody.
V roce 1952 nestačí důl Zdice krýt zvýšené požadavky na těžbu a obnovují se báňské práce na Černíně. Razí se další hloubení (z 19. p. na 22.p - 1955, z 22. p. na 29.p - 1958), směrná chodba na 22. patře spolu s úklonnou jámou na 15 
Pohled na novou věž s těžní jámou, přístřešek nad úpadnicí a haldu rudy.
Stará dřevěná těžní věá. patro (1960) a do té doby ruční dopravu nahrazuje na této nové dopravní ose elektrická akumulátorová lokomotiva.
Technické vybavení dolu bylo podobné jako v sousedních Zdicích. Hloubení byla vybavena vrátky z Buzuluku Komárov ( H 550, H 900 a 2H900), pracující dopravní rychlostí 1,5 m/s. Důlní voziky se v úklonných jamách dopravovaly na podstavnících konstrukce Dr Ing Měsky, s libovolně upravitelným úklonem. Pravidelná jízda mužstva úpadnicemi nebyla na Černíně povolena.
Z povrchových důlních staveb můžeme zmínit zděné budovy šaten, kompresorovny a elektrické rozvodny. Kovárna sídlila v hrázděné budově, v podobné se nacházel těžní vrátek k úklonné jámě. O vzhledu obytného domu s kanceláří důlního, již dnes nemáme bližších zpráv. Těžní věž byla dřevěná, stejně jako přístřešek nad ústím úklonné jámy v úrovni nádvoří u tří pražících pecí a zásobník pro nakládání surové rudy na nákladní auta, který nahradil dřívější lanovku k silnici.Starou jámu zdobil zděný portál až do devadesátých let minulého století, kdy byl necitlivě zničen při likvidaci již tehdy téměř zasypané úpadnice firmou "První příbramská".
Vzduchové rozvody plnil kompresor Atmos 10 000 l/min, elektrickou energii transformátoru 5000/500 v a 5000/220 v dodávalo vzdušné vedení 5 kV, odbočující z linky do Zdic.
Po ukončení těžby bylo použitelné zařízení demontováno, budovy zbořeny, nová jáma zahrnuta a terén zplanýrován.
Zmíněný portál z bílých cihel nad starou jámou přežil likvidaci dolu o třicet let. 
Jak tomu v naší zemi bývá, úklonná jáma o profilu 2,7 x 2,25 metru se stala vítanou skládkou nejrůznějšího odpadu. Nejprve se sem, dokud nezačali protestovat hygienici, zbavovali pracovníci levínského vepřína prasečí kejdy. Pak počaly přijíždět nákladní automobily a do portálu chrlili nezvyklý náklad - od občanů na protiúčet vykoupené televizory. Etablovala se zde Kovoslužba z Berouna, ze Zdic i z Hořovic. Ač první rozrážka odbočuje dle mapových podkladů ze staré jámy až na devatenáctém patře, profil ložiska ukazuje, že žíla protnula jámu daleko výše - asi ve dvaceti až třiceti metrech hloubky. 
Portál staré jámy.  Hloubka asi 160 metrů, pak pokračovalo hloubení až na 80-té patro.
Zimní vycházka ke staré jámě. Tato skutečnost by korespondovala i s vyprávěním místních, kteří vzpomínají, kterak za mladých, jistě nerozvážných let, slézali opatrně úpadnicí až na vrstvu televizorů (které chodili brakovat) několik jich odházeli a dostali se do štoly, kterou se ovšem báli jít dál.
Dnes je stará jáma až po okraj zasypána okolní zeminou, ohlubeň kryjí těžké betonové panely. Dostat se tudy dovnitř, je naprosto nemožné. Novou jámu nelze vůbec lokalizovat, stejně tak štolu na čtvrté patro. Vše srovnal buldozer.
Dole pod haldou lze nalézt betonové fundamenty a mělké jímky po těžním vrátku a kompresorovně. Přímo v ose haldy likvidátoři s důsledností hodné lepší věci zajistili a oplotili
 mělký zatopený klenutý sklípek pod kanceláří důlního. Vzhledem k tomu, že jej označili tabulkami jako staré důlní dílo, je vidět, že ani nevěděli, co vlastně likvidují." 

Speo

Pavel Přibyl, Speleologický klub Kladno: "Hele a stal se na Bořechově někdy nějaký drsný případ? Třeba smrťák nebo něco podobného? Napsal bych o něm na náš WEB. Nemám teď vůbec co publikovat a ze zoufalství jsme se vydali už i do strašné Rudolfovy štoly v Praze. Na příště chystáme výpravu do Národního technického muzea - prý tam mají expozici jak uhelného, tak rudného dolu."

Surikata, král montanistů "Ano, i Bořechov - Černín má svoji tragédii. V padesátých letech tam zahynul brigádník - jinak student Vysoké školy báňské, který se  při zakázané manipulaci s vrátkem zřítil do nové jámy. Pokud ale vím, jednalo se o jediný případ. Chtěli jsme zde presentovat důlní mapu, leč při potřebném zmenšení by byla naprosto nepřehledná, tak snad někdy, až ji vybarvíme. A třeba to nikoho nezajímá.

Prapodivná likvidace Bořechova.

Likvidace dolu  Bořechov je zajímavá zejména tím, že likvidační firma mimo tak zvané "staré jámy" označila jako staré důlní dílo a zajistila betonovým panelem a oplocením s výstražnými cedulkami i bývalý sklep pod obytným domkem důlního. V souvislosti s tímto činem se naskýtá několik otázek. Jednak - proč jsou peníze z kapitoly 315-MŽP (určené na zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl) vypláceny i za zakrytí starých sklepů pod   zbouranými baráčky, jednak zda se turista dopustí přestupku dle  zákona 200/1990 sb., vstoupí-li na místo označené soukromým sro-čkem jako staré důlní dílo, když na označeném místě ve skutečnosti žádné poddolované území není.
Předpokládal bych, že MŽP peníze na likvidaci vydá na základě nějakého schváleného projektu. Co je to ale za projekt, který považuje sklep za těžní jámu? Těžba na Bořechově byla ukončena v roce 1966, mapy jsou dosud k dispozici. Což těm, kdo projekt schvalují nestojí ani za nahlédnutí?  Či snad likvidační firma řekne: "Zasypali jsme dvě jámy, zaplaťte" a MŽP vyplatí peníze a ani se neobtěžuje zkontrolovat, co vlastně za ně bylo zlikvidováno?
Betonový panel nad sklepem je rozbitý a pohozený opodál. Řekl bych, že na vině budou právě ony bílé do dálky svítící výstražné tabule s nápisem "Staré důlní dílo". Bez nich by asi těžko napadlo kohokoliv v zarostlé, zapomenuté  bořechovské lokalitě cokoliv hledat.  
Sklep je pochopitelně díky faktu, že leží pod úrovní potoka, zatopený a zasypaný starými cihlami ze zbořeného bývalého domku. 
Při povrchové pochůzce jsme narazili na betonové fundamenty, na nichž byl upevněn těžní vrátek, patrné jsou základy lanovky a pražících pecí. Těžní jáma je zahrnuta hlínou a bez mapy prakticky nelokalizovatelná.
Napadá mne ještě jedna maličkost. Povídá se, že tatáž firma, jaká likvidovala Bořechov, likvidovala i štolu Josef na Čelině. Likvidace však nebyla košér - místo několikametrových betonových zátek pouhá půlmetrová zeď. Čelinu musel proto "přelikvidovat" zdický TIMEX s.r.o. Není odkrytý sklípek na Bořechově stejná výzva, jakou byla tehdy Čelina? Neměl by být TIMEX vyslán nekvalitní likvidaci sklepu po První příbramské opravit? Takový ohlubňový poval by nebohému sklípku nasadil teprve tu pravou korunu. 
                                                                                                                                                              M.K.

Inkriminované místo - sklep vydávaný likvidátory za "Staré důlní dílo" Pohled pod odvalený betonový poklop (vpravo). Dvojitá cihlová klenba rozdělená I-čkovou traverzou.
 
Nahlédnutí do sklepa, vydávaného za staré důlní dílo. Vyzděná kobka, nic víc. Mimochodem, od kdy vedou do šachty schody? 
 

Zafinancuje MŽP opravu likvidace Bořechovského sklípku?