Štola sv. Antonína Paduánského u Poličan
25.12.2002

Likidátoři mají nové, frajerské pásky....

Pomalu nabývám dojmu, že  v této zemi je snad jen máloco důležitější, než likvidace starých, od civilizace odlehlých  štolek. Alespoň tomu napovídá  četnost těchto paranoidních akcí a důkladnost, s níž jsou prováděny.  
Při vycházce po "Stříbrné naučné stezce" v údolí Vrchlice u Poličan na Kutnohorsku jsem si povšiml, že portál starodávné štoly svatého Antonína Paduánského je čerstvě zazděn  kameny uloženými do betonu. Na první pohled by se zdálo,  že takové zajištění vchodu likvidátorům postačí, leč není tomu tak.
Štola byla v minulém století shora z prostoru nad haldou (ve vzdálenosti asi 20 metrů od portálu)  otevřena  šachtou, jejíž ústí léta kryje čtvrt metru silný dekl z armovaného betonu. Okolo deklu likvidátoři vyhloubili jamky pro sloupky oplocení, osadit je již nestačili. Patrně jim do bohulibých plánů zasáhl mráz, který se s betonem příliš nesnáší.
V deklu někdo prosekal otvor, kterým lze prostrčit ruku s fotoaparátem a stisknout spoušť. Zjistíme tak, že štola je na obou stranách od šachty přepažena v plném profilu bedněním, utěsněným montážní pěnou. Co jiného, než  příprava  pro zasypání štěrkem nebo spíše (s ohledem na montážní pěnu) zalití betonovým mixem. Druhý vchod do štoly je beznadějně zahrnut buldozerem. 
A co dál? Průzkumné štolky ve skále na opačném břehu potoka naproti Paduánu jsou neprodyšně zazděny kameno-betonovými zídkami, asi proto, aby se v nich návštěvníci naučné stezky nemohli ukrýt před nečekaným deštěm.

Komu prospívá náhlá totální likvidace přes čtvrt tisíciletí  staré technické památky, si nedokážu představit. Snad jen zastaralým zákonům, likvidační firmě a těm, kdo jí z rozpočtu MŽP tuto smysluplnou práci ochotně  zaplatí.
Jméno likvidační firmy se nepodařilo zjistit, snad se alespoň podepíše pod dokončené dílo.

 

Pohled do sv. Antonína Paduánského otvorem v kamenobetonové zazdívce. Po dvaceti metrech se za zatáčkou  nachází bednění, pár kroků za ním další. Mezi oběma bedněními se nachází prostor, nafáraný shora šachtou, kterou kryje armovaná betonová deska.


 

 

Zazděný portál. O významu otvoru v horní části  zdi lze jen spekulovat.   Zazděné průzkumné štolky nad Vrbovým mlýnem. Trubka v té spodní má průměr 15 cm.

Štola sv. Antonína Paduánského byla zaražena do svahu proti Vrbovu mlýnu na místě staršího důlního díla  v roce 1752, kdy v ní stejnojmenné těžařstvo sledovalo žílu  s nadějným obsahem stříbrných  a antimonových rud. Těžba zde trvala tři roky, po vydobytí byla štola opuštěna. V letech 1769 až 1970 se neúspěšně pokoušela obnovit těžbu státní správa. Naposled se ve štole dolovalo v období 1943 - 1944, kdy se horníkům podařilo nafárat slibné žilné křížení s ušlechtilými rudami. Dílo bylo prodlouženo na celkovou délku 326 metrů a po vymizení žíly ražba skončila.
Štola i její halda jsou významnými mineralogickými lokalitami.

Betonový dekl na jámě nad haldou s pozůstatkem fundamentu, na kterém stával vrátek. Tam co se válí pařez, je v armovaném betonu prosekaná díra o průměru cca 15 cm, tou jde nahlédnout do zabedněné prostory, kterou štola sv. Antonína Paduánského procházela a kterou brzy zaplní štěrk nebo betonová zátka.