Dobrovolné sdružení těch nejstatečnějších montanistů naší doby

Popovický montanistický superklub - sdružení pro náročné.

Prohlášení
Popovický montanistický Superklub vznikl jako reakce na ustrnutí vývoje předních montanistických skupin České republiky..Členové Superklubu považují výpravy a další akce ostatních podobných spolků za málo dobrodružné, nedostatečně nebezpečné a tudíž pro sebe pr
amálo atraktivn

 

Interview s Surikatou - Titánem

Surikata Vynálezce, Titán - zakladatel Popovického Montanistického Superklubu...Kdo je tento člověk? Skutečně existuje nebo se jedná o šikovně vytvořenou fiktivní postavu, jejíž legenda stoupá tak strmě, že by to skutečný člověk z masa a kostí nebyl schopen zvládnout?

Surikata-Titán..Člověk či chiméra?

Navštívili jsme Titána v jeho domě v malé vísce na okraji Českého Krasu a položili mu pár otázek:

Jak dlouho už  jsi jeskyňářem?

S: Já vlastně ani jeskyňářem nikdy pořádně nebyl..Když se bojíš výšek, děsíš hloubek, máš strach ze zúžených prostor a tmy, u jeskyňářů moc velkou kariéru neuděláš..Jeskyním jsem se proto věnoval přibližně pouhé tři roky koncem sedmdesátých let ve Vojířově Speleologickém klubu . Kras je jistě nádherný, plný bohaté výzdoby a nečekaných překvapení, ale to věčné plazení někam, odkud jsem si nebyl jist, že vycouvám, nebylo nic pro mne. Nakonec jsem se odstěhoval z Prahy a má jeskyňářská epocha nadobro skončila..

 

Titán vypravuje..

A kdy ses k podzemí vrátil?

S: Myslím, že to bylo loni. Sice jsem kdysi v osmdesátých letech navštívil s nějakými speleology jeskyni Martinu, ale to byla ojedinělá akce, kterou jsem nikdy neopakoval..Loňského září jsem  však víceméně náhodou na Internetu zabloudil do klubu "Podzemí", domluvil se tam s ViDrou na  společné exkurzi po Proseku a okolí a od té doby jsem se začal věnovat montanistice..

Tys vlastně na Proseku vyrůstal?

S:Ano..Stihl zažít jsem dobu průzkumů místního podzemí  v souvislosti s výstavbou sídliště "Severní Město" a propadem trolejbusu v ulici Nad Krocínkou, kde jsem bydlel. Je to éra Štraubovy knížky Tajemné podzemí, ale byl jsem tehdy velmi malý a do žádné chodby jsem nelezl..S proseckým podzemím jsem se seznámil až v sedmdesátých letech, kdy jsme se spolužáky "objevili" dnes zaniklé prostory Ivanu, Komáří a Netopýří chodbu, následovaly obě Ameriky, Močálka, Višňovka a další pískovcové undergroundové objekty..Nalezli jsme v té době i poměrně rozsáhlý starý důl v břidlicích u Kolbenky, po kterém dnes není ani stopy.

 

V jedné webové diskusi ses prohlásil za významného geologa, jak je to doopravdy?

S: Vůbec nejsem geolog..Má jediná geologická kvalifikace je první místo v krajském kole geologické olympiády, kterou jsem absolvoval  v osmé třídě ZDŠ..Na gymnáziu jsem sice koketoval s myšlenkou jít geologii studovat, ale s ohledem na svůj tehdejší prospěch, jsem nakonec raději zamířil na ČVUT.

Kladení optického kabelu..Smrtelně nebezpečná výšková práce..

Mezi RN sis vysloužil poměrně nedůstojnou přezdívku "hlídač lana a svačiny". Čím to?

S: Jsem už starý, neskladný a líný..Kosti mám křehké, svaly chabé, páteř neohebnou...Hlídání lana či svačiny je činnost zodpovědná a náročná, kterou není dobré snižovat...Někdo hlídat musí..

Přesto jsi o sobě tvrdil, že jsi do některých lokalit, před kterými ostatním hrůzou zešedivěly vlasy, vlezl jako první..Tak jak je to?

S: To asi narážíš na historku publikovanou  kladenským Speleoklubem..Občas, ale není to často, zapomenu na svůj důstojný věk a celkovou tělesnou sešlost a podobnou pošetilost udělám...Mám poměrně kompletní slušné lezecké vybavení a tak mi slanění kamsi do neznáma nečiní zvláštní potíže..Horší je, dostat se pak ven..Disponuji vcelku mizernou kapacitou plic a zadýchám se při výstupu tak, že vždycky čekám brzkou smrt..A jak jsem se zmínil, bojím se hloubek a proto, když nejsem navázán na lano, zpravidla dolu nelezu..Mou smrtí by svět utrpěl strašlivé ztráty..Chci jej od toho načas uchránit..

Jak vlastně najdeš nějaký dávno zapomenutý důl? Poslední dobou ses docela činil..

S: To není tak těžké..Dozvím se o něm zpravidla ze staré literatury, kde je udána přibližná poloha a rozsah díla..Existuje několik publikací z poloviny devatenáctého století, které se věnují přímo dolování určité suroviny  na jistém území..Nu a pak se tam vypravím, toulám se krajinou a hledám cokoliv, co naznačuje, že jsem na správném místě..Kupříkladu haldu dolu, pokud je v místě, kde neprobíhala cílená aplanace, nelze přehlédnout. V podstatě nemá,  až na vzácné výjímky, smysl ptát se místních obyvatel..Buď nic nevědí nebo neřeknou. Pokud vchod do objektu zanikl před padesáti lety, ani si na něj (za předpokladu, že žijí v obci od narození) nepamatují. Ty máš ale šanci jej s trochou zkušeností  nalézt a vykopat. Superklub to dělá také tak.

Jaký druh podzemí preferuješ?

S: Jsem odchovanec pískovcových labyrintů..Připadají mi pohodlné už jen proto, že když lezu po kolenou, neotluču si je o kameny. S ohledem na vrozenou lenost dávám přednost starým nepravidelným ručně raženým důlním dílům..Moc mne nebaví prostorné štoly typu Richarda a zlatodolných průzkumů.

Publikované výpravy Tvého Superklubu působí velmi nepřesvědčivě.

S: Jsem si toho vědom..Všechny uvedené výpravy mají pravdivý základ, mohou být posunuty v čase či prostoru, dokrášleny, zkresleny..Nemám v úmyslu dávat na veřejných stránkách k dispozici likvidačním firmám itinerář..Mimo toho zde publikuji pouze výpravy, kterých jsem se zúčastnil se Škorpionem a Divokou Kozou - vzhledem k jejich věku i zkušenostem je třeba některé atraktivní lokality vypustit. Jsou to mé děti a nechci o ně přijít - kdo by se staral o bezmocného starce, až před vlastní smrtí ulehnu nehybný na lože bolesti?

Co tvá práce? Souvisí nějak s podzemím?

Vůbec ne. Já vlastně od června nejsem zaměstnán a vyhovuje mi to. Občas přijmu nějakou vysoce specializovanou výškovou práci, na kterou si nikdo jiný netroufne. Například dnes jsem zavěšoval optický kabel na konzole  umístěné v pětimetrové výšce..Kymácel jsem se na třímetrových štaflích a snažil se nehledět do děsivé, temné hlubiny pode mnou.. Postavy, které mi zespoda pomáhaly, byly drobné, jako skřítci..To vše bez jištění...Bože, jak já jsem odvážný...

A co popřeješ kolegům montanistům na závěr?

 S: Aby podobně jako Kladenský Speleoklub nevychcípali na mor a Weilovu nemoc.

 

Udělalo se vám z Interview se Surikatou špatně?

To nic..Třeba to přejde..