Dobrovolné sdružení těch nejstatečnějších montanistů naší doby

Popovický montanistický superklub - sdružení pro náročné.

Prohlášení
Popovický montanistický Superklub vznikl jako reakce na ustrnutí vývoje předních montanistických skupin České republiky..Členové Superklubu považují výpravy a další akce ostatních podobných spolků za málo dobrodružné, nedostatečně nebezpečné a tudíž pro sebe pramálo atraktivní.

Napsali nám, napsali o nás:

  Ó, Superklube! Když jsem si na vašich stránkách přečetla o všech těch skvělých dobrodružstvích, která podnikáte, neodolala jsem a zatoužila vás vidět na vlastní oči..

Ledva jsem se dozvěděla o chystané výpravě na Damil, rozhodla jsem se, že půjdu tajně s vámi..Čekala jsem na Tetíně před kostelem převlečena za koně Przewalského,  abyste si mě nevšimli a neodehnali mne...Ano, ten milý šemík, poklidně spásající trávu okolo krucifixu, jsem byla já..

A pak jsem vás viděla přicházet...Zmocnila se mne extáze..Nenápadně jsem si protírala oči a v duchu se ptala: "Jsou to lidé, či bohové?"  Vaše odhodlané pohledy, vlídná, ale energická gesta, svalové jako stroj a hlasy jak polnice posledního soudu...

Když  jste v zástupu vyrazili na Damil, tolik jsem chtěla jít s vámi..Ale nějací idioti mne zapřáhli do vozíku, zvolali na mne "hyjé" a párkrát mě přetáhli bičem..Než jsem vylezla z převleku a vše se vysvětlilo, byli jste dávno pryč..Svět pro mne potemněl..

Jak já bych chtěla být jako vy...Vaše Nicky 

(Nicky, tajemná obdivovatelka)

...."Surikata? Prosím tě, to je takový magor, že ho vyhodili i od dráhy..A ta jeho děsivá kladka, příšerný montanovak s nemožnou trojnožkou..Chceš slyšet o jeho proslavené odvaze, kterou se tak holedbá? Jednou jsem ho vzala s sebou do Terasovky..Celou tu dobu příšerně ustrašeně pištěl a když měl prolézt plazivkou, téměř zkolaboval a třásl se hrůzou tak, že od těch vibrací skoro spadl strop..Prý Titán..Neuvěřitelné!.." (Rumová Pralinka)

 

Superúspěšná výprava slavné Žebrácké party

Naše slavná žebrácká parta (dále jen ŽP) měla již po krk lezení v nebezpečných starých štolách, kde život visí na vlásku, padají tam stropy, tlejí mršiny zvířat, a kde se dýchá smrtelně jedovatý oxid uhličitý. ŽP také navštívila řadu jeskyní a propastí v Českém krasu. Ty jsou pochopitelně daleko zajímavější, krásnější a bezpečnější, než ty odporné smrduté štoly. Avšak změna je život, a tak se hrdinní členové ŽP rozhodli, že dobrodružství ve štolách a jeskyních prožili již dost. Bylo na čase vzdát se alespoň na chvíli jednotvárného života dobrodruhů, který nás již poněkud unavoval. I vyrazili jsme tedy jako normální smrtelníci na povrchovou exkurzi, jejímž cílem bylo navštívit nově otevřenou restauraci v Točníku a zde se pořádně ožrat. Exkurze se zúčastnili skalní členové ŽP, tedy Rumová Pralinka, Vláďa, Jéňa, Zdeňa a Dáša. Vyrazili jsme z obce Chlustina směrem k dálnici. Dáša a Jéňa se sice začali trochu plašit, ale vysvětlili jsme jim, že nemusíme kličkovat mezi auty, ale dálnici bezpečně přejdeme po mostě nad ní. Trochu je to uklidnilo, ale i tak raději rychle pelášili do lesa za dálnicí, že jsme jim sotva stačili. Když jsme se ocitli v lese, naše radost neznala mezí. Konečně jsme pryč z města v lůně přírody! Cítili jsme se naprosto bezpeční. Radostně jsme skotačili a tu někoho napadlo, myslím, že jsem to byla právě já, abychom si zahráli naší oblíbenou hru „zajíček v své jamce sedí sám“. Zajíčka dělal velmi roztomile Vláďa a my ostatní jsme kolem něj vířili v rychlém tempu. Najednou si někdo z nás všiml, tuším, že jsem to byla právě já, že Vláďovi – zajíčkovi chybějí nohy. Ano, nemýlila jsem se! Vláďa začal evidentně mizet v pod jeho vahou se propadnuvším vchodem do štoly. Tak tohle bylo to poslední, co jsme potřebovali. Zase si od podzemních prostor neodpočineme! Ale co nám zbývalo? Z batohů jsme vytáhli baterky, které jsme původně chtěli použít až se budeme vracet z hospody. Vytáhla jsem i lano, které jsem chtěla původně použít na vyprošťování opilců ze škarpy. Vláďa se z posledních sil vydrápal z otvoru celý bledý hrůzou a začal zvracet na nejbližší pařez. Zdeňa, Jéňa i Dáša ho starostlivě obklopili a začali ho chlácholit. Já jsem zatím neohroženě uvázala jeden konec lana kolem stromu a druhý vhodila do zející díry a začala jsem se odvážně spouštět do podzemí. Ostatní členové ŽP mě hrdině následovali, a to včetně Vládi, který po překonání smrtelného nebezpečí opět nabyl svou obvyklou odvahu. Elegantně jsme slanili do neznámé štoly a začali jsme jí systematicky a profesionálně prostupovat. Chodby se rozmanitě větvily a nám bylo jasné, že se Vláďa propadl do neobyčejně pozoruhodné a úžasné štoly. Členové RN a dokonce ani PMS pochopitelně neměli o těchto podzemních prostorách ani tušení. Povedl se nám zkrátka husarský kousek. Inu, ŽP v akci nikdy nezklame! Vylezli jsme plni nadšení ven, velmi hladoví a žízniví. Rychle a operativně jsme se přesunuli do hospody v Točníku.  Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde zastihli velkého Titána-Surikatu, kterak zasmušile hledí do hrnku s černým kafem a nesrozumitelně mumlá cosi o štole u Chlustiny, kterou marně celý den hledal pomocí nejmodernějších zaměřovacích přístrojů, jako je např. GPS. Pohrdlivě jsem se na něj podívala. O kvalitách a neobyčejných schopnostech členů naší slavné ŽP zkrátka nebylo pochyb. Snad to už konečně po lekci, kterou jsme mu uštědřili, pochopil i ten nebohý montanistický břídil.

 Členové ŽP jsou mladí a hraví. V tom tkví jejich úspěch. Zoufale se pachtit a urputně a křečovitě hledat stará důlní díla jako to dělá Surikata je metoda nudná a neúspěšná, která brzy zkrachuje.

(Rumová Pralinka)

 

Petra Poeche o Žebrácké partě: Jsou to sice fajn mladí lidé, ale to  věčné hraní na zajíčky, na koloušky, na žabičky mi přijde v jejich věku přece jen poněkud úchylné..Pro montanistiku nemají naprosto žádné vlohy. Samozřejmě, že u Chlustiny vůbec nic neobjevili. Byli ožralí a měli halucinace. Jediné, čemu věřím, je to, že Vláďa zvracel.

Interview s populárním DJ_Docentem, etablujícím se v klubu "Podzemí" na portálu "Okoun"

Otázky klade Brian Norman

1. Kdy jsem začal obdivovat Milany? (Milany se rozumí Milan Rak, Laker a Surikata)
Milany jsem začal zbožňovat poté, co jsem zjistil, že nositele tohoto jména oplývají neuvěřitelným talentem pro podzemí; dokáží jen dle citu objevit každou zapomenutou díru a okamžitě do ní  vlézt. Nejlépe ten samý den publikují svá fota a poznatky na internetu, a přidělávají si různé grafické symboly k uvedené lokalitě, aby dali celému světu najevo kvantitu návštěv. Způsob přístupu k fenoménu "podzemí" je tímto zcela uchvacující. Dokáží již jen pouhým umístěním nepodstatných žvástů na Internet vzbudit dojem, že lokalitu důkladně mapovali, prostudovali, posoudili, prokonzultovali, nafotili a znovuobjevili.

2.Který z Milanů je mým favoritem?
Nemohu se rozhodnout. Má láska je komplexní a multiosobnostní, tedy multimilanní. Nemohu zde dát jednomu přednost a hned další den si vyčítat, že jsem upozadil druhému. V každém případě mohu prozradit, že v poslední době říkám své Škodě 136 L Favorit  - domácky "Milda". Tedy mým favoritním Milanem je 136 L.

3. Která akce, které se účastnil alespoň jeden z Milanů mne ohromila?
Bohužel jsem se žádné takové nezúčastnil. Pocit méněcennosti si však - nastěstí učinně! - léčím návštěvou jejich www stránek. Hned si připadám, jako bych byl až po krk v dobrodružství a tajemnu, zároveň jakési atmosféře bratrství, soudržnosti a "chlapáctví"!

4. Od kterého Milana bych rád dostal autogram?
Samozřejmě, jakýkoliv Milanův podpis je cenností opatrovávanou po další pokolení, nikoliv za účelem zpeněžení, ale skutečně jako hluboké vyjádření úcty k jeho chrabrosti, průkopnickému dílu a nesmírné odvaze. Nesmím opomenout (alespoň teoretickou) erudovanost všech Milanů v podzemním směru. Jejich úžasné a objevné poznámky k českým lokalitám (o německých, polských či rakouských ani nemluvě!) mi přinášejí, vždy když někam lezu, tu nezbytnou dávku osvětlujícího pochopení pro věc.


5. Kdybych se s Milany zúčastnil nějaké adrenalinové akce, čím (si myslím) bych na ní mohl prospět já?
Pokorně mohu jen poznamenat, že ničím. Ultradobrodružná zkoumání našeho podzemí s Milany jsou již tak dokonale promyšlena a vykoumána, že má trapná maličkost je vůbec šťastná, když se může takové akce zúčastnit jako hlídač - občas jistě až kilometrových - lan, ztrácejících se v děsivých hlubinách strašidelných dolů. Ještě šťastnější jsem, mohu-li se akce doopravdy zúčastnit a nosit blesky, popřípadě stativy.

6. Budu letos opět hlasovat pro Surikatu jako pro krále montanistů?
Pochopitelně nemohu. Mým jediným (a řečeno skutečně upřímně) podzemním favoritem je MÁCA.  Bohužel není Milanem. Pravda... drobná vada, ale nikoliv určující.

Zdraví náhražkový král montanistů, dj_docent
A co nám k interview řekne sám Veliký Surikata?
"Těší mne, že DJ_Docent zastává stejně kladný názor na činnost Milanů (k nimž se mám tu čest počítat), jako většina montanistické populace, pro kterou jsou "Milani" a jejich akce prozatím nedostižným vzorem. Co se týče poukazem na námi publikované "nepodstatné žvásty", má asi DJ_Docent na mysli některé pasáže z příspěvků Rumové Pralinky, týkající se akcí Žebrácké party. Nicméně přesto je Pralina  žena erudovaná a nikterak hodná opovržení, jak dokládá její vystoupení na přednášce Podzemí města Berouna v Muzeu Českého Krasu."