2608 - Aktual.

Aktuality z činnosti PMS 
31.05.2004

Masné krámy podruhé

Celá bývalá loupežnická spižírna je (patrně díky vyzdívce) v obdivuhodně zachovalém stavu.


Barbara, francouzká montanistka. Barbra, PMS:  "Téměř po roce od neúspěšné loňské prolongace se udatný PMS vrátil k pověstné loupežnické štole, aby dokázal, že se nejedná o nic jiného, než o obyčejnou odvodňovačku dávno zapomenutého železorudného dolu.
Po revizi a nafocení díla byla pracně vyhloubená přístupová šachtička opět zasypána a lokalita je stejně nepřístupná, tak jako byla po celých uplynulých šedesát let."  

"Ta sestřelená loupežnická štola na Plešivci," vysvětluje znechuceně Surikata CM, "vždy inspirovala spoustu podřadných amatérských montanistů k těm nejpitomnějším spekulacím.
Například tak zvaná historická sekce jedné známé podzemnické skupiny někde vyžebrala starou mapu z devatenáctého století, kde si její členové přečetli, že jde o jakousi Erb stolle.. Přeložili to jako "erbovní štola" a jejich pohlavár z toho hned vyvodil, že se jedná o chodbu, kterou v případě válečného konfliktu vyjížděli svými erby ověšení rytíři z nedalekého hradu do případné bitvy. Vůbec mu nevadilo, že na tomhle kopci nikdy žádný hrad nestál. Ptal jsem se ho několikrát, zda se mu zdá logické, aby se, pokaždé když zazní polnice, rytíři vrhali s neúprosnou pravidelností zrovna do téhle štoly. Aby z ní vylezli v tom pro boj naprosto nevhodném otřesném suťáku před portálem, seřadili se a čekali tam na nepřítele, který třeba shodou okolností útočil na opačné straně kopce.
Jenže on byl uminutý jako pětileté dítě a vůbec s ním nebyla rozumná řeč. Pořád vymýšlel nějaké bizardní hrady, z kterých by rytíři mohli touhle chodbou vyjíždět a ve své imaginaci ji osídlil tuctem astrálů, pobledlých zjevení a naříkajících duchů. Bylo úplně zbytečné mu vysvětlovat, že rytíř na koni by se do téhle chodby nikdy nevešel."
"Počmáral spoustu papírů naivními postavičkami duchů," pokračuje Surikata, "co v té štole radostně mávali na cválající rytíře na koních, ti však v jeho výtvarném podání vypadali spíše jako přerostlé lišky. Nakonec se s touhle teorií vnutil i do Národního muzea, kde mu patrně otevřeně řekli, že je naprostý magor, protože svoji tezi rázem změnil. Najednou se nejednalo o štolu určenou k výjezdu houfu rytířů z neexistujícího hradu, ale o kultovní chodbici, v níž byly zavěšeny erby nepřátelských urozených rodů a prováděla se zde záhadná černokněžná mysteria, mající za účel smrt toho či onoho nepohodlného erbovního pána. Samozřejmě ty erby svědomitě hlídala neúplatná eskadra pobledlých průsvitných zjevení."


Zde se trochu vyvalil jílový záva, jinak je štola až na půlmetr mimořádně lepivého bláta na počvě čistá v celé své přístupné délce.. 


"Nemohl jsem ty žvásty poslouchat a rozhodl jsem se štolu otevřít, aby ten hňup pochopil, že Erb stolle bude obyčejná dědičná štola opuštěného železorudného dolu," vrací se Surikata k hlavní části příběhu. "S několika kolegy jsme proto zarazili o weekendu v suťáku nad propadlinou, která vznikla po odstřelu v roce 1944, přístupovou šachtičku. Museli jsme ji důkladně pažit, protože terén byl velmi nestabilní. Navíc nám práci ztěžoval místný hajný, který pořád slídil po okolí a určitě se nedalo očekávat, že by nás objal a vroucně zlíbal, za to, že mu dolujeme v lese. Po třech metrech jsme se dostali na úroveň spadlého stropu, zahloubili se ještě o metr níž a konečně prorazili otvor do pokračování štoly za závalem. Byla tam voda a bláto a také nezanedbatelné množství kysličníku uhličitého. Asi hodinu jsme větrali akumulátorovým ventilátorem s igelitovým rukávem a pak se vydali dovnitř. Chodba je vyzděná kamenem stejně jako na svém začátku, který jsme zde uvedli v sekci Likvidace - článek Masné Krámy. Vede přímým směrem tři sta metrů, pak ji přerušuje mohutný jílový zával na křižovatce, kde mají odbočovat dvě kolmá ramena."
"Přizval jsem na akci i zmíněného pohlavára oné historické sekce. Sledoval mne opatrně asi třicet metrů dovnitř, pak se vrátil na světlo pod záminkou, že se mu špatně dýchá. Když jsem také vylezl, ptal se mne tiše, zda jsem je viděl. 'Koho,' divil jsem se? 'Duchy,' odpověděl mi naprosto vážně. 'Byli tam všude.'


Vacíkov

Ač byla průzkumná štola Vacíkov zlikvidována zdickým TIMEXem již před šesti roky, i dnes se naleznou montanisté, kteří tomuto faktu nevěří. Za měsíčního svitu přicházejí před portál a marně hledají původní ocelové dveře. Nahlížejí a svítí do neprostupné lutny a nakonec se v zoufalství pokoušejí betonový monolit povalit.
Toto průzkumné dílo mělo na lokalitě ověřit výskyt zlata a tvoří je přímá chodba na konci s dvěma rozrážkami ve tvaru písmene T v úhrnné délce 650-ti metrů.
Halda je rozvezena, provozní budovy i muniční sklad decentně zmizely.


Zlikvidovaný portál Vacíkova zajisté nepůsobí v okolní krajině nikterak nepřirozeně..