Aktuality z činnosti PMS 
20.7.2002


Surikata, král monmtanistů. Surikata,  frontman PMS
 "V těchto dnech odvážný Popovický montanistický Superklub pokračoval v prolongování své současné stěžejní lokality CH1. Práce nepostupuje, zejména díky malému počtu kopáčů tak rychle, jak bych si přál, přesto jsme dosáhli několika dílčích úspěchů a Pyrhových vítězství. Na dnešní akci s námi byl i válečný zpravodaj CNN Fred  Bluedog a zde je jeho svědectví:"
 
Fred Fred, reportér a soukromý dobrodruh 
„Hele, potřeboval bych trochu pomoct na naší tajné lokalitě CH1“, zavolal mi jednoho večera sám velký Titán. Celý jsem se rozklepal.Není to jen tak, mluvit s králem montanistů, byť jen telefonem. „Já bych pomohl“, vypravil jsem ze sebe přiškrceným, rozechvělým pískotem. Samozřejmě jsem se snažil, aby můj hlas zněl drsně a pevně, jak se na správného chlapa sluší, ale nervy mne zradily a má odpověď vyzněla zcela zoufale.
 Připadal jsem si jako pitomec a dostal jsem strach, abych se navíc nervozitou nepomočil.
Titán mé faux-paux velkomyslně přeslechl. „Tak v šest večer u nás“, uzavřel hovor a položil sluchátko.
„Spolehni se, přesně v šest budu stát v pozoru před vrátky“,  lísal  jsem ještě asi minutu, než jsem si uvědomil, že mne král už neposlouchá. Trochu jsem za sebe zastyděl a šel jsem si chystat batoh.
V šest hodin se před Titánovým sídlem sešlo pět udatných hrdinů. „Co to je za šaška?“, zeptal se jeden z nich a ukázal na mne prstem. „To je Fred“, odvětil Titán. Bude nám podávat lopaty, tahat kameny a vynášet hlínu. Když se osvědčí, vezme jej Speo do party.“
Speo, kterého jsem znal z internetových fotografií, si odplivl: „To určitě, xichte", řekl Titánovi, "vezmi si ho sám.“ Zahřálo mne u srdce. Samotný Speo mne doporučuje do Superklubu, do party těch největších montanistů, kam patří i takové veličiny jako slavný Máca nebo televizní hvězda Václav Cílek.
Nu ale k věci. Nasedli jsme do aut a vyrazili na lokalitu. Portál se černal hned u cesty a jeho velikost všechny, kdo čekali zařícenou plazivku ohromila. „Trochu jsem ten vchod včera vyčistil“, prohlásil skromně Titán a ostatní uznale mručeli jako medvědi..
Nahlédl jsem dovnitř a uviděl chodbu asi půl metru vysokou, upadající pod úhlem 30 stupňů do svahu. První dva metry byly vyčištěné, pak následovala vrstva kamení a hlíny, sahající téměř ke stropu. Ten sám nepůsobil příliš důvěryhodně. Velké břidlicové bloky byly popraskané a odloupané a akutně hrozily zřícením.
„Prokopeme se ještě dva metry dopředu“, začal Titán vysvětlovat svůj plán, „a pak uvidíme, zda chodba pokračuje nebo končí zásypem. Pod stropem je trochu místa a mně se zdá, že na konci vidím něco jako seno, což by znamenalo, že tam mělo nějaké místní zvíře hnízdo a dál opravdu nic není. Nechejme však planých spekulací, dokud se neprobijeme ten kousek dopředu, naděje stále žije.“

Hleděl jsem na Titána, vypadal jako ztělesněná odvaha a studnice moudrosti. Přál jsem si být jako on.
Král montanistů zatím nevzrušeně pokračoval: “Ten strop asi spadne. Tvoří ho velké břidlicové desky a kdyby pod nimi právě někdo ležel, nemuselo by mu to být příjemné. Nebudeme proto čistit chodbu v celém profilu, ale kameny ze zásypu použijeme na zakládku u levé stěny. Pokud strop sletí, ty velké plotny se o ní opřou a zakládka je na chvíli udrží.“ Počal jsem tak chytrému nápadu tleskat, ale ostatní se na mne dost divně podívali a tak jsem raději simuloval, že si jen tak mnu ruce.
Pustili jsme se do práce..

Štěpán montanistický spolek opustil a věnuje se poskakování na skateboardovém prkénku.
Vždy jeden montanista klečel ve štole a lopatkou plnil velkou plastovou nádobu, kterou Titán nazýval „montanistickým bagem“, ostatní ji na popruhu tahali ven a já ji nosil vysypat na asi 50 metrů vzdálenou haldu ve stráni nahoře nad štolou. Prolongace rychle pokračovala a byl to právě Speo, který se probil závalem na dosah k zetlelému senu. Píchl do něj několikrát hráběmi, ozvalo se zarachocení a část sena se i s několika kameny skutálela kamsi dolu. Objevila se další plazivka, Speo zakuckal a bleskově se vyplazil ven.
„Je tam nějaká prostora“, řekl udýchaně, „nedokážu odhadnout velikost, ale vypadá jako nízká, zanesená čočka. Leží v ní seno a zbytky chcíplého zvířete, navíc  se mi zdálo, že cítim na jazyku plyn. Budeme si muset vzít interferometr.“
„Já tam vlezu první“, řekl jsem odhodlaně a čekal slova chvály a obdivu.
„Ty zůstaneš venku a můžeš zatím přerovnávat na haldě kameny, hňupe“, osopil se na mne drobný montanista v kostkované kombinéze, kterého nedokážu pojmenovat.
„Bude to tak bude lepší, Frede“, chlácholil mne Titán, když viděl, že začínám vzlykat,“získáš tak neocenitelné zkušenosti a příště už třeba půjdeš dolu s námi.“
„Já chci dolu hned“, fňukal jsem a dupal, ale nikdo si mne nevšímal. Průzkumník v kostkované kombinéze zatím zalezl dovnitř, natáhl ruku s krabicí v koženém pouzdru ke zbytkům sena a volal: “Půl procenta, vzduch čistý!!!“
„Tak slez níž a prohlédni tu prostoru“, pobízeli ho ostatní.
„Tam se neprotáhnu“, odmítl návrh kostkovanec. V počvě je zarytá deska ze stropu, dokud ji nevypáčíme, neprolezeme, protože když se tam budeme rvát, strhneme na sebe strop.“
Titán se zaplazil vedle kostkovance, společně chvíli hodnotili vzniklou situaci a pak vycouvali ven. „Tu desku zkusíme podebrat paiserem“, rozhodl král montanistů, „když přitom spadne navětralá část stropu nad ní, vykašlem se na celé CH1 a půjdem domů.“
Na paiser byla pro větší bezpečnost navlečena dvoumetrová trubka z lešení a operace započala.
Nevěřil bych, jak je obtížné,trefit se takto dlouhým paiserem tam, kam je potřeba.
Současný stav  Když se konečně zadařílo, mlátili montanisté kladivem na konec trubky tak dlouho, až se nástroj zaklesl pod balvan. Pak několikrát zapáčili a kámen se pohnul, převrátil a zapřel mezi počvu a strop. Strop vydal dutý zvuk, jedna deska se odloupla a zřítila před náš kámen. „ A jsme v hajzlu“, prohlásil ponuře Speo.
Montanisté se zasmušili. Bylo jasné, že expedice pro dnešek skončila.
„Budeme muset chodbu zvětšit alespoň na metr výšky a vyzmáhat ji“, usoudil kostkovaný montanista a Titán přikývl. Sbalili jsme  nářadí, seřadili se do dvoustupu a za zpěvu hornické hymny se vydali ku svým vzdáleným domovům. 

 

Speo

Speo, SK Kladno: "Ten reportér je naprostej magor, já na téhle akci přece nebyl. Vlastně nechodím na vůbec žádné akce, protože nikam nesmím. Doma mi to zatrhli. To, co Titán vykopal, je poměrně přístupná plazivka, která vede do jakési prostůrky zanesené senem. Ve zjištění, zda odtud vede nějaká chodba,  brání dva hnusné kameny. Jeden je vidět na obrázku, druhý je skryt v počvě. Černý obrys na konci chodby je štěrbina mezi stropem a nánosy na počvě, která komunikuje právě se zmíněnou tajemnou prostorou."