Pocta Surikatovi

Surikatovy aktuality

20.06.2003


Z výroční schůze Speleoklubu Kladno

Našim příznivcům se podařilo získat zápis z tajné výroční schůze kladenského Speleoklubu, který zde v poněkud upravené a zkrácené formě přetiskujeme. Činíme tak  proto, aby až mne kdesi na odlehlém místě v Krušných horách nečekaně přejede tramway, bylo jasné, na čí hlavy padá moje ušlechtilá krev.  Dnešní ilustrační fotografie v těchto  pocházejí z Kolowratského dolu a patří vlastně k minulým aktualitám. Zároveň zde dementujeme tvrzení členů Speleoklubu Kladno, že "oni také vlezli dovnitř".


"Mám pocit," rozhořčil se Pů na výroční schůzi Speleoklubu Kladno, "že je náš WEB málo seriózní. Rozhodně by na něm neměly být ty odporné Surikatovy bláboly."
"Co máš proti Surikatovi?", zastal se Speo přítele, "vždyť o nás píše hezky?"
"Hezky?", rozlítil se Pů, "vždyť v těch jeho kretenských historkách pořád někde chlastáme, blejeme a Bagr dokonce močí do šachty."
"A copak nechlastáme a neblejeme?", podivila se Kikina.
"Ale samozřejmě, že chlastáme a blejeme", oponoval Pů,“ ale když to o nás ten xicht všude napíše, tak pak vypadáme, jako že nikam nelezeme a jediné výpravy, které podnikáme, končí v příkopě před hospodou. Je proto třeba z našich internetových stránek Surikatovo žvásty odstranit a vzít si vzor z CMA – heslovité ale výstižné informace, fotografie a žádné zbytečnosti. Osobně navrhuji, abychom začali tou tramvají.“
Kikině upadl nedopitý půllitr pod stůl a Bagr si namísto cigarety nejistou rukou podpálil vousy.
„Jakou tramvají?“, zděsil se za všechny HonzaH.
„Já vám to neříkal?“, podivil se Pů, „kamarád pracuje u pražských dopravních podniků a nabídl mi vyřazenou tramvaj, že bychom s ní mohli jezdit na lokality.“
„Ty vole,“ zvolal vzrušeně Speo, „to by byla bomba, kdybychom přijeli do Krušných hor tramvají. A to by nám ji dali zadarmo?“
„Zadarmo“, potvrdil Pů, „prý jako sponzorský dar.“
„To je senzace“, hýkal MikeP, „ mohl bych tu tramvaj řídit?“
„To bys tedy nemohl“, odsekl sveřepě Speo, „já jsem váš president a řídit budu sám.“
„Jen jestli to zvládneš“, pochyboval Bagr, „tramvaj nemá volant. Budeme muset zatáčet tak, že se přemísťíme na levou nebo pravou stranu kabiny, tím stroj nakloníme a on zahne.“
„To je kravina“, vyštěkl Pů, „ už vás vidím, jak ožralí zatáčíte tramvaj tak, že v ní přebíháte a přenášíte váhu. Volant se tam nechá přidělat a hotovo.“
„Hurá, senzace, připijme si na to“, řvali všichni jako šílení a vrchní nestačil nosit alkohol. 

 


„A když přijde Lahoda a řekne, že by chtěl jet s námi“, tak ho nevezmeme,“ řičel HonzaH, „zavřem mu dveře před nosem a strašně silně zazvoníme.“
„A jestli potkáme Surikatu“, pokračoval Pů, „tak ho přejedeme.“
„Jasně“, pištěla Kikina, „přejedeme mu nohy a pak couvneme a ujedeme mu hlavu.“
„Ha, ha, ha,“ prohýbali se smíchy ostatní a Speo se decentně vyzvracel pod stůl.
„Mám strach, aby si to ten tvůj kámoš nakonec nerozmyslel,“ projevil obavu Bagr, „měli bychom pro tu tramvaj zajet hned zítra. Převezli bychom ji ke mně domů do Motola a já bych tam pak nějak přidělal ten volant.“
„Žádný Motol,“ rozkřikl se Speo, „tramvaj se doveze ke mně do Kladna. Já jsem president a tak bude parkovat u mně na zahradě. Zamknu jí na řetízek a klíče budu mít jen já a Kikina.“
„To určitě,“ vřeštěl Pů, „tramvaj jsem sehnal já a bude proto stát u mně. Pozvracím si ji sám!“
„A volant si přiděláš také sám?“, zeptal se jízlivě Bagr.
„To neumím,“ přiznal sebekriticky Pů.
„Přestaňte se hádat,“ navrhla Kikina, „a radši vymyslete, jak tu tramvaj pojmenujeme. Co kdybychom jí říkali Karolína?“
„Blbé jméno,“ usoudil Pů, „tramvaj se bude jmenovat Pavel po našem presidentovi.“
„To už jí můžeme klidně říkat Surikata,“ ošklíbla se Kikina.
„Smrt Surikatovi“, zvolal Bagr, „přineste pivo.“
„Když jí budeme říkat Karolína,“ přemlouvala Kikina, „tak jí to jméno sama nastříkám sprayem na přední okno.“


„To víš, že jo“, ošklíbl se Speo, „seberou nás první policajti pro omezený výhled z vozidla. Radši vymyslete, kam pojedeme na první výpravu. Navrhl bych pro začátek něco nenáročného, nedalekého, abychom vyzkoušeli, jak se tramvaj osvědčí.“
„Pojedeme do Chrustenic,“ sípal Bagr, „já se převleču za revizora a budu vás celou cestu pořád dokola kontrolovat.. To bude legrace, to se zase nasmějem...A vzadu si uděláme bar...“
Kladeňáci se sesedli a počali dohadovat podrobnosti. Oči jim svítily a hlasy se chvěly vzrušením. Vrchní pobíhal od výčepu k jejich stolu stále rychleji. A v Kobyliské vozovně zatím stála stará nepotřebná a odepsaná tramvaj a netušila, že jí teprve čeká její velký den, kdy se vydá na cesty tak dobrodružné, jaké si ani ve své nejbujnější tramvajové fantazii nedovede představit.
 


Surikata Surikata CM, král montanistů:
 "Není tomu tak dávno, co jsme zde publikovali náš skvělý nový objev - torzo furstenbergské dědičné štoly, která měla dle smělých plánů podsednout veškeré železnorudné doly na zbirožském panství. Ač jsme se obávali, že její vchod zmizí navěky z zemského povrchu, majitel pozemku, na kterém ústí, ji v krátké době opatřil stylovým portálem z kvádrů suchomastského vápence a důkladnou tepanou mříží.

Ač dílo působí vcelku esteticky, domníváme se, že nebylo nezbytné vchodovou partii prodlužovat betonovým překladem ve stropě a ten pak bílit.