Aktuality z činnosti PMS 
19.6.2004



Chvilka s knížkou z montanistické superknihovny PMS
Dnes si s námi o své oblíbené četbě povídá Jirka Čížek ze ZO ČSS Tetín

"Kdybych si měl vybrat knížku z montanistické knihovničky PMS, sáhl bych bez rozmýšlení po publikaci Důlní mapy od Ing Zdeňka Pečky, kterou jako pomůcku pro odborný předmět Důlní měření a hornictví na SPŠ vydalo v roce 1977 Komenium Praha," říká tetínský jeskyňář Čížek.
Je to kniha příběhu velké a bolestné lásky mezi mapérem (my spíše používáme výrazu důlním měřičem) arcivévodou Ottou von Landsbach k krásné Ulrice z Hohenstahlu, nevlastní dceři místního kurfiřta. Scéna, kdy Otto opatrně kráčí s theodolitem náhodně nafáranou štolou, která každým okamžikem hrozí zřícením a zpívá přitom vášnivou píseň své touhy, patří k nejsilnějším momentům světové literatury.

Cizek Co hledá důlní měřič arcivévoda Otto v zapomenuté náhodně nafárané štole?
Milostný vztah Otty von Landsbach a Ulriky z Hohenstahlu byl trnem v oku starému zatrpklému štajgrovi Gastaldu Lobentroopovi z Eddelmortu, jehož srdce planulo k Ulrice již po padesát let temnou zvířeckou, nikdy nenaplněnou vášní. A byl to právě sveřepý štajgr Gastald, kdo poslal nebohého arcivévodu zaměřit onu smrtelně nebezpečnou štolu, domnívaje se, že jeho sok nalezne svůj hrob pod nějakým náhodně zříceným hodně placatým a těžkým kamenem.."
Čížek, vysílen hovorem, si několikrát chrchlavě odplivuje a pak pokračuje:
"Otto byl již skoro u čelby a já se těšil, že záludný úkol splní, šťastně se vrátí zpět a odvede krásnou Ulriku k oltáři. Zdálo se, že i Otto, je již přesvědčen o úspěchu své mise. Zpíval stále hlasitěji a vroucněji a do měřičského bloku nad zakresleným polygonem promptně doplnil několik navzájem propletených srdcí. Okouzlen luznou vidinou své milované směle zdolával poslední metry chodby, nedaleko před sebou už dokonce matně zahlédl lesknoucí se čelbu. Za ním i vedle něj spadlo s děsivým rachotem několik obludných balvanů, ale arcivévoda ve své prosté kytli a theodolitem v ruce nedbal nebezpečí. Ze záňadří vyňal cizelovanou podobenku své vyvolené Ulriky, vroucně vzhlédl ke stropu, kde nad sebou tušil nebesa s jejich rajskými zahradami a vzápětí se zřítil do čtyři sta metrů hlubokého špatně zakrytého průzkumného hloubení, aby se na jeho dně roztříštil na beztvaré krvavé cáry."
Čížek vzlyká a pěstmi si rozmazává slzy po tvářích.
"Krásná Ulrika, přiševše o ženicha, než aby se oddala zhýralým choutkám starého štajgra, raději se za použití kouzelného lektvaru od své guvernantky proměnila mohutného supa a odletěla do nedalekého černého lesa, kde ji zardousil a sežral obrovský skvrnity čolek," dodává zlomeným hlasem Čížek, vrací do knihovničky PMS Pečkovu knížku a zdrceně odchází.


Průzkum Pažoutovy úpadnice

Surikata neohroženě kráčí nově objevenými prostorami. Za jeho ušlechtilou figurou je možno zahlédnou tlakovou nádobu a nedůvěryhodný žebřík, trčící z lezného komína. (foto Martin.M.)



V pátek, ve večerních hodinách proběhl další průzkum lidmi zapomenutého dolu, znovuobjeveného rokycanským montanistou Pažoutem. Průzkumný tým ve složení Míra a Pavlína N., Martin M a Surikata CM měl tentokrát v úmyslu sestoupit úpadnicí až k vodní hladině a ověřit zda se zde nenachází nějaké přístupné suché patro. O celé akci nám zde pár slov poví MartinM.
"Když jsme nad úpadnicí kotvili lana a instalovali ventilátor," říká Martin, "očekávali jsme, že jáma může mít na vodu takových osmdesát až sto metrů. Ve skutečnosti jsme na hladinu narazili již v necelých padesáti metrech. Oproti minulé návštěvě bylo v jámě mnohem více mlhy, kterou navíc vířil ventilátor, ženoucí nám shora šedesátimetrovým igelitovým rukávem desítky litrů vzduchu. Kysličníku uhličitého jsme tentokrát na konci sestupu naměřili necelé jedno procento.
Cihová vyzdívka úpadnice skočila přibližně ve třiceti metrech, dále je profil jámy betonován. Mimo vodovodních trubek a zbytků vzduchotechniky jsme neviděli žádné železo - z kolejiště zbyly jen příčné díry po pražcích. Náš předpoklad, že nad vodou nalezneme přístupné některé z horních pater dolu, vystřídala během průzkumu skepse a proto nás velmi příjemně překvapilo, když jsme necelých deset metrů nad hladinou konečně narazili na první rozrážku."
(Martin se při vzpomínce na nečekaný objev šťastně usmívá.)
"Vedla do ní stará větrací lutna a a novodobější tlustostěnná roura obalená ipou s hliníkovou fólií, která končila v neforemné tlakové nádobě umístěné ve výklenku deset metrů za vchodem. Před výklenkem stoupá vzhůru lezný komín s torzem železného žebříku, ale po cca dvaceti metrech je uzavřen betonovými překlady. V rumišti na povrchu se nám ho bez zaměření nepodařilo lokalizovat. Chodba vede přímým směrem za výklenkem ještě necelých třicet metrů, pak ji zdobí prázdný rám, v němž patrně v době těžby bývaly osazeny větrné dveře. Za rámem se scenérie do jisté míry udržovaného podzemí mění a dál pokračuje temná štola, přerušovaná četnými polozávaly. Ani zde nejsou koleje, ale na rozdíl od pasáže u tlakové nádoby, se na počvě nedrží voda.
Téměř tři metry vysoká štola je ražena v žlutobílém pískovci, prorostlém černými uhelnými proplástky. Místy je vyztužena kameno-cihelnou vyzdívkou a betonovými pilíři, na čtyřech místech se rozšiřuje do větších komor, v kterých jsou patrné zazděné odbočky. Takto, stále přímým, téměř přesně západním směrem, pokračuje štola stále dál, ale průzkum bylo nutno přerušit, protože jednak stoupla hladina kysličníku uhličitého nad dvě procenta a igelitový rukáv od ventilátoru (s dvakrát prodlouženým rukávem na 180 metrů) již nedával dostatečný výkon a jednak se blížila mez životnosti autobaterie, zajišťující jeho pohon."


Akční Pavlína v úseku za "větrnými dveřmi" V místě kde stojí, jsou dva zazděné portály.


"Pro další exploraci bude potřeba zdokonalit větrací systém a nasadit alespoň tři ventilátory do kaskády," soudí Martin. "Je to poněkud problematické, kvůli namáhavému transportu olověných padesáti-ampérhodinových bateriií, protože lokalita je poměrně vzdálena od nejbližší sjízdné komunikace. K objektu samému sice kdysi vedla cesta zpevněná betonovými panely, ale téměř třetinu jich kdosi vytrhal a odvezl. Zároveň nás čeká otevření zazdívek v naší "Nové chodbě" a spolu s ním snad i další příjemná překvapení. Mimochodem, u tlakové nádoby visí na zdi rezatý důlní telefon, kterým se Surikata odvážně, ale neúspěšně (přes naše varování, že se dovolá na báňský úřad) pokoušel zatelefonovat Mácovi. Další průzkum plánujeme až na červenec, jednak není čas, jednak je třeba zhotovit další dva ventilátory a příruby pro jejich propojení."


A ještě jednou Pavlína. Svítí do pokračování chodby, kam jsme se už prozatím pro nedokonalé odvětrání neodvážili. (obě fotky s Pavlínou fotil Míra N.)



Surikata Surikata CM:  
"Kvůli aktuálně zařazenému poněkud delšímu popisu pokračování průzkumu Pažoutovy úpadnice se do dnešních aktualit nevejde labyrint pod Tmaňským zámkem ani nový objev PMS - nevelký, ale malebný opuštěný důl z devatenáctého století nad rozbouřenými vodami. Omlouváme se se proto těm, kdo na jejich popisy netrpělivě čekali a reportáže z těchto jistě zajímavých míst přineseme v příštím pokračování. (Stejně tak nezbylo místo na slíbené Lacovo okénko, z čehož je jeho protagonista značně roztrpčen)."