Míra, CMA "V dnešních aktualitách se můžete dočíst o jednom nepatrném Surikatově omylu, na který nás aktuálně upozornili M&P Němcovi z Plzně. Zároveň se zmíníme o dalším nepříliš úspěšném průzkumu ve velkolepé Pažoutově úpadnici. Bohužel, jako obvykle nezbyl prostor pro stále populárnější brutální Lacovo motanistické okénko ani pro mnohými neprávem zavrhovanou a posmívanou Chvilku s knížkou z bohaté montanistické knihovničky PMS."

Hlavní překop - vodní království ticha. ..
Aktuality z 18.07.2004 - Surikatův omyl
"Ve svých posledních aktualitách neomylný Surikata tvrdí, že v nevýznamném ložisku kyzových břidlic u řeky Radbůzy není pravděpodobná existence žádného dalšího většího dolu," upozorňuje Míra Němec, " ale není to pravda. Kdyby se enormně líný Surikata obtěžoval o dva kilometry dále po proudu, přišel by k nevýraznému pinkovišti, v němž je zamaskován vchod do daleko většího a mnohem zajímavějšího podzemí, než našel on."
"Jde o poměrně úspěšnou těžbu z sedmdesátých let devatenáctého století," vysvětluje Míra, "a místo samo unikne snadno pozornosti průzkumníka, protože velká část jeho hald a odvalů byla v meziválečném období zpracována při výstavbě místní silnice, zbytek roznesla řeka a celá lokalita beznadějně zarostla náletovými dřevinami. Z celkové rozlohy dolu se dodnes zachovalo asi dvacet procent chodeb. Větší západní část totiž znepřistupnily zásypy dvou větracích komínů a těžní šachty na hlavním překopu.
Důl byl dlouhá léta po své likvidaci poněkud obtížněji přístupný zapomenutou zapadlou odvodňovací štolou, kterou se bylo možno proplazit a probrodit do systému. Po posledních povodních však došlo k částečnému stržení zbytku portálu a zanesení ústí štoly blátem, kameny a zulámanými větvemi. K vyčištění se několik nadšenců odhodlalo až loni. Do portálu štoly byla rokycanskými montanisty zazděna 50 cm široká a 4 metry dlouhá železná trubka s uzamykatelnou uzávěrou, aby nedošlo k dalšímu zavalování vchodu."

Koleje vedoucí k čelbě v jedné z rozrážek..
"Popisovaný veledůl jsem si měl možnost v sobotu večer prohlédnout," říká Surikata CM, "a musím bez mučení uznat, že je nádherný. Přesto i když se mu mnou posledně publikovaná štola u Radbůzy nemůže rovnat rozsahem, je taková, řekl bych, útulnější. Zvláště mne zhnusila cesta dovnitř zmíněnou trubkou. Rourou totiž teče cca 10 cm vody a já ji pro svoji výšku nemohl prolézt (jako všichni ostatní přítomní) po čtyřech. Místo toho jsem se musel nedůstojně proplazit po břiše, čímž jsem vodu ještě nadržel a utopil v ní fotoaparát, pročež zde publikuji fotografie, které mi ze soucitu šlechetně poskytli Němcovi. Po akčním překonání trubky jsme se ocitli v poměrně úzké, místy vyzděné dědičné štole, která nás po třech stech metrech bez jakékoliv odbočky dovedla do hlavního překopu. Ten je podstatně prostornější a na počvě jej zdobí dosud zachovalé kolejnice. Překopem se, bohužel dostaneme pouze k hlavní šachtě, která byla zasypána a zásyp znemožňuje průnik do dalších částí dolu. Z překopu odbočuje několik rozrážek do pěti zatopených komor, z jedné z nich lze projít spojovací chodbou opět na hlavní překop, ale dostaneme se tak pouze do sedmdesátimetrového úseku mezi dvěma zasypanými větracími komíny. Překop sám je ražen v šedivé břidlici, na první pohled vzhledově připomínající fylit bez typických hnědočervených příměsí. Komory jsou poměrně veliké s plochou okolo sta metrů čtverečných. Jejich výška v některých případech činí až sedm metrů. Nejde však o prázdné vyrubané sály, v každé komoře je kvůli stabilitě ponecháno pět až sedm mohutných pilířů. Kupodivu jsme přes to, že celý nevětraný objekt má jediný vchod, nenaměřili žádný obsah kysličníku uhličitého."
"Ve stráni nad řekou, asi dvě stě metrů proti proudu od zasypané těžní jámy se dá narazit na rozvaliny staré olejny," uzavírá Míra, "jinak tu jako obvykle po těžbě nezbylo vůbec nic. Uzávěra vchodové trubky je uzamčená zevnitř podobným systémem, jaký používají jeskyňáři, klíče jsme si půjčili přes Pažouta. Dekl nemá vletový otvor pro netopýry, takže tam ani žádní nezimují. A to je všechno."

Pohled z komory spojovací chodbou k hlavnímu překopu.
V sobotu se konal pokus o další průzkum monumentální Pažoutovy úpadnice v úderné sestavě Surikata, M.Němec a sám objevitel Pažout. K odvětrání byla tentokrát použita kaskáda tří ventilátorů s 180 metrů dlouhým igelitovým rukávem, která dokázala srazit hladinu CO2 pod dvě procenta. Bylo prozkoumáno dalších sto metrů chodby, bez toho, že by z ní v tomto úseku odbočovala nějaká rozrážka. Štola končí velkou místností s kruhovým komínem vystrojeným železným košovým žebříkem po 20-ti metrech od ohlubně zaplněným vodou.
"Taková docela sympatická studna," popsal jej vyčerpávajícím způsobem Pažout. Vzhledem k tomu, že se počátkem července podařilo sehnat od objektu mapu, euforie z objevu se při konfrontaci s realitou poněkud vytratila. Podle ní leží totiž patra, na nichž probíhala hlavní těžba asi 200 metrů hluboko pod vodní hladinou. Zazděné odbočky z dnes zkoumané štoly, které jsme popisovali po poslední návštěvě, jsou na mapě zakresleny jako nevelmé místnosti 6x 3 metry, jejich účel není popsán, nicméně padá tak naděje, že by se jimi podařilo proniknout do nějakých dosud neobjevených prostor. Podle mapy měl důl hloubku 700 metrů, hlavní doprava probíhala úpadnicí, dnes neidentifikovaná větrná jáma byla asi 200 metrů daleko v lese. Naposled nalezený komín sloužil mimo větrání jako nouzové lezné oddělení z hloubky 120 metrů.
Surikata CM, PMS, SRNS "Tak ten důl rokycanských montanistů je opravdu dost dobrý. Mimo jiné je v něm nafáraná skoro pět metrů dlouhá a pět centimetrů mocná žíla čirého až nažloutlého dokonale symetricky krystalizovaného křemene s velikostí krystalů do jednoho centimetru, kterou zatím nikoho nenapadlo vysekat. Kdyby se tam nemuselo lézt tou odpornou mokrou rourou, nevypadal bych cestou domů jako osoba trpící chronickou inkontinencí."