Surikatovy aktuality
15.05.2004


Surikata Surikata CM, král montanistů: "Zajímavé poznatky přinesl čtvrteční průzkum lokality Mantov u Chotěšova. Tentokrát jsme neoperovali ve velmi zachovalém uzamčeném areálu dolu Mantov Austria, ale na konci vsi směrem ke Křížovému vrchu, v místech kam mapa Geofondu uvádí odvodňovací štolu. Existence odvodňovací štoly je v místě, kde byla zakreslena, samozřejmě holý nesmysl, přesto jsme se pří rozhovoru s místním pamětníkem dozvěděli několik zásadních údajů."

Těžní budova černouhelného dolu Mantov Austria, přezdívaná Mantovský kostel, není v provozu od roku 1902.


Podle nich fungovala v Mantově mimo dolu Austria i další těžba - jak ostatně udávají místní názvy - např. Havírna. Pamětník nám ukázal budovu strojovny, upravenou na obytný domek a vylíčil, že v devadesátých letech, kdy prováděl Telecom výkopové práce, odkryli kopáči zděnou štolu upadající do míst, kde nyní vísku hyzdí místní skládka.
Tuto skutečnost potvrdil i majitel domku (bývalé strojovny) s tím, že štola vedla z přímo z jeho objektu, je dodnes využívána jako sklep, ale po narušení zmíněnými výkopovými pracemi se její délka zkrátila na deset metrů.
Další ověřování mapy aplikace 'Poddolovaná území' na stránkách Geofondu proběhlo ve vesnici Střelná. Geofond zde uvádí důl na polymetalické rudy do prostoru mezi železniční tratí a řekou Radbůzou nedaleko nápadného kamenného propustku. Ani na tomto místě se nikdy nedolovalo, skutečný důl ležel přímo ve vesnici a v době první světové války se zde nepříliš úspěšně těžil leštěnec olovnatý. Lokalita byla nejprve otevřena šachtou do hloubky necelých dvacet metrů, z níž vedly dva překopy k ložiskům. Později byla naražena štolou z úpatí svahu. Po ukončení těžby sloužila šachta jako obecní studna (olovo tehdy patrně ještě nikomu příliš nevadilo), během druhé světové války nalezla štola využití jako protiletadlový kryt. Dle slov bývalého starosty byla žíla dva až pět centimetrů mocná a vesničtí chlapci v ní dloubali galenit pro stavbu krystalek. Dnes je důl nepřístupný a portál leží kdesi pod navážkou, kterou byl srovnán terén pro stavbu čísi chaty. Šachtu - studnu potkal stejný osud.

Tajemná chodbice s ještě tajemnějšími dveřmi

 

Pohled od portálu tajemné štoly k ještě tajemnějším dveřím.

 
K nejzáhadnějším objevům hrdinů z PMS bezesporu patří záhadná Tajemná chodbice s ještě tajemnějšími dveřmi.
Oč jde? Ve skalním tělese nad poklidnou řekou se u nevelkého srubu nachází vchod do staré štoly. Štolou je možno vzpřímeně kráčet asi patnáct metrů, pak se do cesty postaví betonový sokl s pevnými dřevěnými dveřmi pobitými silným plechem. Mechanismus zámku je zajišten zapušteným imbusovým šroubem, dveřmi nejde pohout ani nahlédnout nějakou spárou do prostoru, který střeží.
Těch několik málo usedlíků, co v okolí lokality žijí, se ke štole nechce vyjadřovat. Vědí o její existenci, ale při zmínce o dveřích zavádějí nápadně rychle hovor na jiné téma a nakonec umlkají úplně.

K průzkumu štoly byl proto přizván badatel v oboru fantastických fakt, radiosteziolog Karel Peos.
"Víte," říká rozšafně padesátiletý zkušený Peos, "já nechodím s obyčejným proutkem nebo virgulí, ale s pořádným klackem, kterému kolegové říkají Macek. Myslím si, že s Mackovou pomocí udělám rozhodně větší objev, než s nějakou zakrslou kapesní virgulkou. Když jsem tehdy se Surikatou a Pažoutem přišel ke vchodu do oné supertajemné chodby, hned jsem zaregistroval puklinu plnou nezvykle žlutého drůzovitého křemene, která se táhne stropem od portálu až k těm záhadným dveřím. Provází ji intenzivní energetický zlom, a ten na mne zapůsobil tak silně, že se mi na okamžik zdálo, že jsem se ocitl v paralelním světě. Vše kolem sebe jsem viděl přes hustý mlhavý závoj, u nohou mi ležela malá ještěrka, upírala na mne korálkové oči a lidským hlasem zvolna pronesla:"Je to všechno v hajzlu, Kájo, tohle je jiná dimenze. Čumíš, co?" Pak se rozplynula a vidění pomalu pominulo."

"Když jsme došli k samotným dveřím," pokračuje Karel Peos, "projelo mnou náhle několik silných energetických vibrací tak rychle za sebou, že jsem se vzrušením málem pozvracel. Oplechované dveře jsou zhotoveny ze stejného dreva, z jakého dávní druidové staveli své primitivní oltáře. Rám, jehož trámy budí dojem, že pocházejí ze starého kříže, je pečlivě obetonován a dveře k němu poutá nejen důmyslný zámek, ale i magická síla, kterou tohle místo někdo zasvěcený důkladně zaklel."

Karel Peos si otírá z čela pot, mává Mackem kolem sebe a pokračuje v líčení průzkumu: "Na Pažoutovu žádost jsem provedl podrobnou radiosteziologickou analýzu prostoru za dveřmi. V silném rezonančním poli zareagoval Macek nezvykle silně - nejprve se ohnul prudce dolu a já musel vyvinout mimořádnou sílu, aby mi nevypadl z rukou. Pak se nečekaně vymrštil na opačnou stranu a několikrát mne bolestivě přetáhl přes hlavu. Nakonec jsem zezadu ucítil bolestivé nakopnutí, svět se se mnou několikrát převrátil a zmocnil se mne pocit, že se dveře pomalu otáčejí a já jsem vtahován kamsi dovnitř do jejich středu. Témeř v tranzu jsem zaznamenal pár dalších kopanců, ale to už můj duch prostoupil skrze veřeje na druhou stranu. Viděl jsem dlouhou,ve skále tesanou chodbu ubíhající do nekonečné dálky, odkud zářilo bílé svetlo a linula se nevýslovně krásná tichá hudba. Měl jsem vizi ohromného množství prusvitných tváří bez těl, které na mne smutně hleděly vyhaslýma očima z masivu okolo chodby. Cítil jsem nezvykle ledový vítr, který nesmírnou rychlostí letěl okolo mne a něco mi říkalo, že je to zhuštěný čas, zbývající do okamžiku, než se běh světa zlomí. Zaslechl jsem nevýslovně hluboký základní tón a v jeho rezonanci se vše napjalo a explodovalo v záplavu tech nejbarevnějších střepin a já se ocitl zpět v chodbě přede dveřmi."

"Na základě svého průzkumu," uzavírá Krel Peos, "identifikuji tajemnou chodbici s ješte tajemnějšími dveřmi jako mimozemskou svatyni, střežící bránu do jiných světů."

Tolik Karel Peos, radiosteziolog s nezpochybnitelnou reputací a obrovskou virgulí, kterou kamarádsky zove Mackem.
A co na to říkají Surikata CM s Pažoutem?

"Za tajemnými dvermi jsme sice nebyli, ale ani to není třeba, protože od objektu samozřejmě existuje v příslušném archivu vyčerpávající dokumentace. Jde o průzkumnou štolu z počátku dvacátého století, sledující s negativním výsledkem až 20 cm mocnou křemennou žílu. Délka díla je osmdesát metrů s patnáctimetrovým slepým hloubením a dvěma rozrážkami na spodním patře. Howg."
 

Pohled od dveří zpět k portálu, v němž udatně a obětavě figuruje statečný montanista Pažout.