Aktuality z činnosti PMS 
14.3.2004

  Motory

Surikata, král montanistů. Surikata CM, PMS:  "Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s objevy nacistických podzemních továren. A aby toho nebylo dost, objevitelé se nepředhánějí ani tak v tom, která továrna je největší, nejhlubší nebo nejčlenitější, ale dohadují se, kdo v které nalezl největší motor (rozumějme mohutný diselový stroj od elektroagregátu). Zatímco PMS objevil za tajným vchodem jednoho opuštěného železničního tunelu krásně zachovalý dieselgenerátor firmy Škoda (snímek uveřejníme příště), Laco z CMA se může pochlubit pouze torzem dvoudobého jednoválce o obsahu 50 ccm, nalezeným kdesi v Ralsku."

Dopravní štola

300 metrů od portálu nafárala štola nevýznamné limonitové ložisko, které se projevuje výtokem barevných okrů na počvu.



Doprava materiálu z jámových lomů do zpracovatelských závodů bývala v minulosti řešena mnohými zajímavými způsoby. Běžně se používaly všelijaké svážné dráhy s vzduchovými či elektrickými vrátky, na povrchu pak dnes již téměř vymizelé lanovky. Se zvyšováním těžby v polovině dvacátého století, kdy se naší státní představitelé rádi pyšnili nejvyšším množstvím oceli vyrobené na hlavu jednoho obyvatele (stejně tak litry kyseliny sírové vztaženými na stejnou jednotku), bylo žádoucí i zvyšování dodávek drceného kameniva do příslušných provozů.
Protože lanovky občas nestačily dopravovat požadované objemy nerostů, jevilo se jako ideální použití pásového dopravníku, pro který bylo v některých případech, kdy tak diktovaly terénní poměry, nutno vyrazit z lomu do závodu dopravní štolu. Takových štol dodnes existuje již velmi málo a ta na obrázcích slouží k dopravě drceného čediče z funkčního velkolomu do objektu, kde dochází jednak k jeho uskladnění a jednak k nakládce do železničních vagonů.



Násypka, kterou padá kamenivo z drtiče na pás. Vpravo MartinM hladí poměrně krotkého potkana. 


Pásový dopravník představoval vzdor vysokým pořizovacím nákladům (ražba štoly) značně spolehlivé a bezporuchové zařízení. Jeho nynější majitelé by dnes pochopitelně řešili dopravu štěrku jiným, levnějším, způsobem, dodnes však rádi využívají toto dědictví komunistické éry, které jim díky podivné investiční politice padesátých a šedesátých let dvacátého století plně funkční spadlo do klína.
Štola sama je z montanistického hlediska poměrně nezajímavá - jde o přímou chodbu se sklonem dvou stupňů a délce 430 metrů. (Známe i podobnou funkční štolu se stejným dopravníkem, dlouhou více než dvojnásobek této hodnoty). V celé délce je zpevněna cihlovou vyzdívkou a na ní betonovým nástřikem. Strop chodby je hojně ozdoben sintrovými brčky, v jednom místě vyvěrá okrová bažina.


Díky občasnému (byť poměrně tichému) provozu nesídlí ve štole žádný netopýr.



Speo SPEO, speleolog Kladno:  
" V souvislosti s blížícím se termínem letošního setkání montanistů na Kokolově hoře je třeba upozornit na recitační soutěž, která bude součástí programu. Akceptovány budou básně s montanistickou tématikou, recitovat mohou jednotlivci i celé skupiny. Cenou pro vítěze, kterého určí odborná porota (Surikata CM,Kaši CM, Speo a Bagr) bude porouchaná karbidová svítilna. Přihlášky spolu s textem básní zasílejte mailem na adresu speo@seznam.cz do 29.3.2004, 13-ti hodin. "