Surikatovy aktuality
12.07.2003

Sirá

Osel Osel, Speleologický klub Kladno: "V pátečním odpoledni zkoumala mimořádně akční skupina v sestavě Surikata, Pažout a Spiru zbytky železnorudného dolu u vsi Sirá poblíž Zbiroha. Geofond na lokalitě uvádí jámu a překop k ložisku. Jáma je ve skutečnosti léta zasypaná, a tvoří asi půl metru hluboký kruhový dolík. Haldy jsou rozvezeny, materiál byl použit na výstavbu silničního tělesa. Svá nejslavnější léta zažil sirský důl v polovině devatenáctého století. Strmě uložená sferosideritová čočka byla v rovinatém terénu nafárána 12 metrů hlubokou šachtou a vyřízena východním směrem,
kde ji odhodila tektonická porucha deset metrů hlouběji do podloží. To mělo za následek prohloubení šachty na 33 metrů a vyražení spodního dobývacího patra. Nad jámou (pro horníky vybavená lezným oddělením se žebříky) stávala dřevěná těžní věž. Rubaninu na povrch dopravoval těžním okov, lano obsluhoval vrátek s žentourem, kterým otáčel pár statných zbirožských volů. Po vytěžení ložiska ještě necelý půlrok těžařstvo rabovalo ochranné pilíře, poté byl důl opuštěn a po likvidaci hald prakticky zapomenut."

Kvásek - Borek u Zbiroha

Pažout při mapování - všimněte si, že i theodolit musí opustit svůj robustní dřevěný stativ, aby byl použitelný v úzkém, nízkém podzemí.

 
V sobotu probíhal průzkum zbytků erárního zbirožského dolu Borek na vrchu Kvásek. Místo dávné těžby dnes zakrývá borový les, němými svědky dolování zůstávají hluboké rýhy, odvaly, haldy, jámy a mnohametrové propady. Ložisko bylo na Kvásku otevřeno šachtami: dvě jsme bezpečně lokalizovali, třetí, větrací byla ve dvacátých letech minulého století přeměněna na studnu, opatřena betonovým povalem a uzamykatelným víkem. Studna je velmi vydatná, ostatně využití starých jam jako zdrojů vody pro své lokomotivy zvažoval ke konci devatenáctého století známý zbirožský podnikatel "král železnic" Štrausberg.
Skutečný objev však na odvážného Surikatu a statečného Pažouta nečekal na Kvásku, ale na vedlejším vrchu, kde byla nalezena dobře ukrytá a nenavštěvovaná štola neznámého původu. Štola ústí (jako obvykle) v hustém šípkovém křoví a tvoří ji několikrát lomená chodba v délce třiceti metrů. První dvě třetiny jsou typická ruční práce se stopami po úderech hornických špičáků, zbytek až k čelbě je střílen a postrádá ono pečlivé opracování, tak typické pro manuální ražbu. V přední části štoly odbočuje vlevo krátká úzká rozrážka.
Dílo je raženo v ryolitu s několika tufovými žilkami beze stopy jakékoliv rudy. Na zemi lze pozorovat hojný netopýří trus.
Zajímavé je, že ve strmém svahu dvacet metrů vysoko přesně nad čelbou štoly zeje zasypaná šachta s velikou ryolitovou haldou. Zda měla štola nafárat šachtu nebo naopak, už asi nezjistíme.
Lokalizaci štoly ztěžuje skutečnost, že před ústím není vůbec žádný obval ani typický zářez. Místo samo bylo objeveno zcela náhodou při sestupu od jámy, když se statečnému Surikatovi do šípkové změti skutálela uvolněná přilba.

Ručně ražená úvodní partie chodby - foceno směrem od čelby


Speo Speo, ředitel kladenského cvičného dolu:
"Náhodou, o té tajemné štole, samozřejmě, víme také. Dokladem je skuttečnost, že onen trus na počvě, považovaný Surikatou a Pažoutem za netopýří, je ve skutečnosti lidský a pochází od našeho zdatného kolegy Půa.
Zároveň chci opravit tvrzení  nového člena SKK Osla o sirském dole. Není pravda, že by žentourem otáčeli dva zbirožští voli, správně má být - 'kterým otáčel párek statných kladenských slimáků'"

 

A toto je již úsek před poslední zatáčkou, mířící k čelbě.

 


Pohled na vlhkou čelbu. Zde, ve střílené části, nacházíme velké množství vrtů pro nálože, tři přímo v čelbě.