Omyly v Českém Krasu

aneb

jsou všechny tamní jeskyně ve skutečnosti staré opuštěné doly? 


(samozřejmě, že ano)

Speo Speo, Speleologický klub Kladno: "V pondělí 10.2.2003 jsem se zúčastnil zajímavé uzavřené besedy v Muzeu Českého krasu v Berouně. Na programu byla přednáška presidenta PMS Milana Korby, (známého pod přezdívkou Surikata). Ten zde bravurním způsobem dokazoval, že mnohé jeskyně v Českém krasu nejsou ve skutečnosti vůbec jeskyněmi, ale starými opuštěnými doly a  za jeskyně jsou vydávány pouze proto, aby čeští speleologové při konfrontaci s vyšším počtem lokalit moravských kolegů netrpěli 
komplexem  méněcennosti. Jelikož přednáška byla velmi podnětná a  Surikatova šokující odhalení mohou být zajímavá i pro  ty příznivce českého podzemí, kteří  nebyli na besedu pozváni, přináším zde krátkou, autentickou reportáž:
 

 

Hned za vchodem je vrcholová knížka PMS.

Otvírková štolu starého dolu, speleology a karstology mylně nazývaného "Krápníková jeskyně".

 

Speova reportáž, část první.

Na přednášku jsem dorazil pozdě a když jsem se v poloprázdném muzejním sále usadil, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval.
Za stoly v čele místnosti seděli Surikata, Václav Cílek, muzejnice Pralina a Laco Lahoda, na židličkách proti nim se krčilo několik jeskyňářů, mezi nimiž jsem poznal Martina M. V poslední prázdné řadě osamoceně chrápal jakýsi bezdomovec, který se sem zjevně přišel do tepla prospat.

Posadil jsem se vedle jeskyňářů a upnul svou pozornost na slova, která právě pronášela Pralina:
"Na dnešním setkání vás chce badatel Surikata" (toto slovní spojení pronesla muzejnice zvlášť opovržlivě) "seznámit se svými nejnovějšími objevy, dle kterých vyvozuje, že Krápníková jeskyně u Šanova koutu není ve skutečnosti žádnou jeskyní, ale opuštěným železorudným dolem."
"To je přece blbec," ozvalo se z hloučku jeskyňářů. Surikata se povýšeně ušklíbl, Pralina názor nijak nekomentovala a nezaujatě pokračovala ve svém proslovu:
"Oponovat Surikatovi budou tetínští jeskyňáři a náš milý host Václav Cílek. Pozván byl i Karel Žák, který však účast odmítl." 
"Proč odmítl?" zeptal jsem se.
"Řekl, že se k podobnému nesmyslu vůbec nebude vyjadřovat," děla Pralina a Surikata tiše zamumlal, že Karel nejspíš nenašel potřebné argumenty.
Z řad jeskyňářů se ozvaly hlasité projevy nevole, Surikata povstal a ujal se slova:
"Milí přátelé," (po tomto oslovení si několik jeskyňářů rozhořčeně odplivlo na muzejní podlahu) " vážení kolegové. Ke svému přesvědčení, že tak zvaná Krápníková jeskyně je ve skutečnosti opuštěným a jíly zaneseným železorudným dolem z konce osmnáctého století jsem dospěl krátce poté, co jsem navštívil kutací pokus berounských měšťanů u Vitáčka, který, ač jde rovněž o regulérní důlní dílo, je uváděn jako prostora krasového původu. Je zřejmé, že v evidenci jeskyní v Českém krasu panuje zásadní nepořádek a že mnohé objekty, vydávané za jeskyně, jsou vlastně opuštěné zapomenuté doly, nazývané jeskyněmi proto, aby svou kvantitou pozdvihly prestiž místních speleoskupin."
"Kretén," zaznělo nenávistně z publika. Václav Cílek se netečně kýval na židli, vpřed a vzad jako ožralý mýval a zdálo se, že Surikatův monolog vůbec nevnímá. Laco se s posmutnělým výrazem rýpal tužkou v oku a Pralina si činila jakési pochybné poznámky.
"Pro své tvrzení stran dolu Krápníková jeskyně mám několik nezvratných důkazů", pokračoval Surikata. "Prvým jsou slova opilce Lišky, který mi vyprávěl, že jeho prapraděd v Krápníkové jeskyni pracoval jako střelmistr, druhým se pak bezesporu stává tato podrobná mapa Berounska z roku 1802, která přímo na místě Krápníkové jeskyně zobrazuje zkřížená kladívka a nápis Eisenau-Joseph-Zeche."
Surikata mávl rozloženou mapou krátce směrem k posluchačům a Pralina na ni bystře pohlédla.
"Vždyť to vůbec není mapa Berounska," vykřikla zhnuseně.
"Je," odsekl Surikata
"Není," vřískala sveřepě Pralina.
"Je a basta."
"Ukaž ji sem," žádala muzejnice.
"Neukážu," odmítl suše Surikata, složil mapu do desek, zapnul diaprojektor a pokračoval ve vyjmenovávání neotřesitelných důkazů: 
"Mimo to, v celém dole Krápníková jeskyně se hojně vyskytuje sirovodík, který nejenže odporně páchne, ale navíc obsahuje tolik železa, že jsou tím veškeré pochyby oponentů totálně smeteny ze stolu."
"Sirovodík žádné železo neobsahuje," ječela Pralina, "každý školák ví, že sirovodík se skládá ze dvou molekul vodíku a jedné molekuly síry."
"Tenhle sirovodík železo obsahuje," nedal se Surikata, "sice marginálně, ale přesto ve významné míře. Ví o tom ovšem málokdo, zejména ne chemičtí analfabeti, jakými moji odpůrci bezesporu jsou."
"Sirovodík nemůže obsahovat železo," lomila rukama muzejnice, "proto je to sirovodík a ne železovodík."
"Tento sirovodík železo prostě obsahuje a basta,"  zvýšil hlas Surikata, "dále se o tom nebudeme bavit. O pitomosti jménem železovodík nikdy nikdo neslyšel a zmínka o něm jen dokresluje odbornou úroveň paní oponentky. Nyní navrhuji krátkou přestávku, po ní promítnu důkazový materiál."
 
Severní překop vedl do dnes vytěžené chamositové čočky. V této rozrážce se staří horníci z dlouhé chvíle klouzali po zadku a dováděli jako malé děti.

Martin M. Zkoumá na čelbě severního překopu v dole "Krápníková jeskyně" (chybně a samoúčelně vydávaného za skutečnou jeskyni) stopy po fajclích.

Slepá rozrážka v tak zvané Krápníkové jeskyni. V těchto místech se zrudnění vytrácelo a staří horníci počali razit úpadnici pod sklonem 18 stupňů do nižších pater.

 

Speova reportáž, část druhá.

Přestávka, během které se Surikatu pokusil jeden posluchač srazit k zemi z dálky vrženým ohryzkem, skončila. 
" Nyní si prohlédneme snímky údajné otvírkové štoly, zanesené dobývky a zasypané úpadnice", uvedla rezignovaně fotopresentaci Pralina., "i tomu největšímu magorovi musí být po jejich zhlédnutí jasné, že celá Surikatova teorie je naprostý pavědecký blábol."
Světla v sále pohasla a na plátně se objevila chodba s výdřevou, kombinovanou s železnými hajcmany.
"Tohle přece není Krápníková jeskyně!", ozval se jeden z jeskyňářů, sedících v houfu kolem MartinaM. 
"Určitě je," oponoval Surikata, "jde o kolorovaný snímek, který pořídil neznámý horník před dvěma sty lety, tedy v době, kdy těžba v dole Krápníková jeskyně prakticky končila. V podstatě jde o další nezvratný důkaz na podporu toho, co se vám zde snažím vysvětlit."
Chtěl jsem namítnout, že se podle mého názoru před dvěma sty lety železná výztuž nepoužívala a že se snímek do kolekce asi zamíchal omylem, ale Surikata rychle vyměnil obrázek za jiný a všichni zírali na černobílý Šanův kout s velikou haldou v popředí.
"Další důkaz," uvedl ležérně snímek Surikata. "Halda byla čase rozvezena na stavbu železničního náspu, takže dnes po ní není památky."
Halda vypadala podivně. Zdálo se mi, že je do obrázku neuměle přikreslena, ale než jsem se stačil pořádně podívat, Surikata prohlásil, že přicházejí na řadu snímky z dnešní doby a halda zmizela z plátna, tak rychle, jako když sfouknete svíčku.
Když jsem hleděl na diapozitivy, zobrazující aktuální stav dolu, musel jsem žasnout nad Surikatovou jasnozřivostí. Otvírková štola, úpadnice ani dobývka mne ani na okamžik nenechaly coby zdatného montanistu na pochybách, že Surikatova teorie je přes sveřepý odpor jeskyňářů naprosto pravdivá. Začal jsem nadšeně tleskat, až mi dlaně otékaly.
Presentace mezitím skončila, projektor zhasl, Pralina rozsvítila a požádala účastníky besedy o dotazy do diskuse.
Povstal prošedivělý, bojovně naladěný jeskyňář, pohlédl Surikatovi zpříma do očí a povzbuzován svými soukmenovci řekl: "Jak by to, ty kryple, mohl být železorudný důl, když tam po železe není ani stopy?" 
"Samozřejmě, že tam žádné železo není, když je dávní horníci všechno vytěžili," utřel ho Surikata, označil otázku za nejapnou tazatel zkrotnul a zkroušeně usedl zpět na svoji židli.
Jeskyňáři byli porážkou svého reprezentanta zaskočeni a slova se ujal Laco Lahoda:
"My, CMA,  prohlašujeme, že v případě kdy nám bude dovoleno ke Krápníkové jeskyni dovoleno natáhnout koleje a zřídit tam skanzen, jsme ochotni podpořit celou vahou své organizace Surikatovu teorii."
Pralina zbrunátněla: "Vy snad nejste nikdo normální? Copak vás takové padůkazy toho ubohého šarlatána mohou přesvědčit? Vždyť je tam všude patrná krasová výzdoba a zbytky krápníků!"
"Nevýznamné sintrové náteky, takové jsou ve většině starých dolů," ušklíbl se Surikata.
"Co ty na to, Václave?", obrátila se zoufale Pralina na Cílka, "řekni tomu dementnímu amatérovi, jaký máš na celou věc názor?"
Cílek povstal, chvilku mlčel a pak zvolna a důrazně řekl: "Já si myslím, že Krápníkovou jeskyni vykutali skřítkové."
Nastal chaos. Pralina zalomila rukama a bez ducha se skácela na podlahu. Václav Cílek s Lahodou se jí pokoušeli křísit a roztrpčení jeskyňáři s výkřiky nevole opouštěli sál. Surikata opanoval bojiště. 
Přistoupil jsem k němu a pogratuloval mu k skvělému vítězství. "Není k čemu", pravil skromně Surikata, "toto byl teprve první krůček k nápravě pokřiveného povědomí o Českém Krasu a jeho lokalitách. Nyní se pustím do Koněpruských jeskyní a neustanu, dokud nebude u vchodu cedulka : "Expozice starého dolu na pelosiderit, opuštěného v polovině devatenáctého století."
S obdivem jsem mu stiskl ruku a zalykal se pýchou, že tento veleduch je mým přítelem. 


Václav Cílek hájí svůj názor. Úpadnice. Kdysi nad ní stával vrátek.

Václav Cílek obhajuje svoji teorii, o tom, že Krápníkovou jeskyni vytvořili skřítkové. Publikum pozorně naslouchá..

Zasypaná úpadnice v dole "Krápníková jeskyně" vede do nižších zatopených pater starého díla. 

 

Starý železorudný důl, svévolně vydávaný za krasovou jeskyni.

Martin M v severním překopu právě objevil spodky dávno zemřelého horníka.



Jindra

 Surikata , významný badatel
"Správnost mého názoru je samozřejmá. Oponenti celou dobu muchlali ve zpocených dlaních papírky se stupidními otázkami, jež jim podstrčili odpůrci mé teorie, nemající odvahu osobně přijít a utkat se se mnou na debatním kolbišti. Jejich ústa si tiše opakovala, nejapné argumenty, které neměly sebemenší šance na úspěch. Bylo to velké, leč předpokládané vítězství."

Martin M

Martin M , ZO ČSS Tetín.
"
Já jsem si původně myslel, že díry, kam s jeskyňáři lezeme, jsou opravdové jeskyně. Kolegové mne v tom utvrzovali - ukazovali mi například nádherné krápníky a říkali: 'Pořádně si je prohlédni, takovou krásu uvidíš málokde'. Až Surikata mi otevřel oči, když mne poučil, že všechna ta krasová výzdoba je sádrová a do starých dolů dodatečně a nevkusně aranžovaná. 

Laco

Laco, CMA
" Chtěl jsem s teorií o tom, že veškeré jeskyně v Českém Krasu (samozřejmě až na Surikatovu sluj a Lahodovu chodbici) jsou starými doly na železo přijít sám, ale byl jsem natolik zaneprázdněn svým bádáním v šachtě s pokladem na severu, že mne Surikata předběhl. Jsem rád, že přežité a pošetilé karstologické teorie konečně někdo rozumný uvádí na pravou míru."