Vchod do pražské ZOO i zdobí od  29.5. sousoší sedmi surikat.Surikata CM je ta největší.

Surikatovy aktuality

09.06.2003


Fursternbergská dědičná štola

Nejhezčí partie štoly svým profilem připomínají šestadvacetikilometrovou příbramskou dědičku.


Surikata Surikata CM, král montanistů:
 "
Kdysi dávno, začátkem devatenáctého století, v pátek, přibližně kolem čtrnácté hodiny odpolední, pojali Furstenbergští těžaři smělý záměr - vyrazit šedesátikilometrovou dědičnou  štolu, která by podsedla a odvodnila všechny hlavní fursternbergské doly  na ordovické železné rudy. Štola byla zaražena v údolí poblíž vsi Hředle, ale plánované délky nikdy nedosáhla. Velkolepý plán skončil
v délce necelých čtyř set metrů.
Jen v oblasti okolo Hředlí bylo v tomto období  otevřeno dolů značné množství - Richard, Michael, Alois, Prokop, Martin, Vít, Petr, důl Narození panny Marie, Bernard, Gustav, Gabriel, Norbert, Anna, Eliáš, DAniel, Kajetán či sférosideritová Barbora. Zatímco jejich zbytky jsou ještě dnes, po téměř dvou stech letech lokalizovatelné alespoň dle propadů a hald,  po dědičné štole se slehla zem. Není na mapách ložisek nerostných surovin, protože ve svém začátku žádným ložiskem neprocházela a nejednalo se ani o průzkumný,  tím méně činný důl. Sdílní pamětníci, lze-li tak nazvat dnešní sedmdesátníky, se narodili více než sto let poté, co byla štola ražena. A protože byla opuštěna a nikdo neměl důvod ji udržovat,  její ústí se zasulo již v době, kdy se na hředelském dole Alois začínala těžba.
Najít po téměř dvou stech letech zanedbanou a zcela neznámou štolu, se zdálo zcela nemožné. Nevěděli jsme odkud kam měla vést, jediná lokalizace z literatury oněch dob udává ono  údolí u Hředlí, což jsme ostatně mohli předpokládat, jen nepatrné procento odvodňovacích štol bylo zaraženo omylem na vrcholu nejvyššího kopce v okolí. I když jsme při hledání ztraceného díla postupovali vcelku exaktní metodou, kdy jsme konfrontovali polohy dávných dolů s  geologickou a morfologickou stavbou údolí, ústí bylo nakonec odkryto zcela náhodně při terénních úpravách poblíž stroupinského potoka místním usedlíkem. Protože máme ve Hředlích několik přátel, tak zásadní zpráva nám nemohla uniknout. Vydali jsme se proto to, co ze štoly po dvou stoletích zbylo, prohlédnout a nafotit."

 

Martin Majer u vysypané tufové poruchy. Ta tvoří masivní zával, který štolu po padesáti metrech zcela uzavírá.



Celé dílo je podle stop na povrchu až na úvodních padesát metrů patrně spadlé. Zachovala se 47 metrů dlouhá přímá část, úvodních třicet pět metrů prochází světlými křemenci, pak následuje užší a pravidelnější partie  v jemnozrnných břidlicích. Štola byla zatopena, po neplánované otvírce hladina klesla na čtyřicet až padesát centimetrů. Z vchodové části bylo odstraněno cca 7 kubických metrů bláta. Vstup (ležící na soukromém pozemku) byl opatřen kamenno-betonovým portálem s mříží a uzamčen.