Aktuality z činnosti PMS 
9.5.2004

  Školení podzemní fotografie v křivoklátském tunelu

Barbara, francouzká montanistka. Barbara,PMS: "V sobotu proběhlo za absolutního nezájmu montanistické veřejnosti (patrně díky euforii z připravovaného Audyho fotografického semináře) školení podzemních fotografů organizované Popovickým montanistickým superklubem. Několik málo účastníků si pod vedením samotného Surikaty CM v praxi ve starém železničním tunelu procvičilo správný fotografický podřep a předpisové držení osvětlovacího reflektoru."


Na snímku montanisty El Mumia učí Surikata (vlevo) Honzu H. správnému úchopu Surikatovy montanistické mlhovky. V pozadí Speo s Kikinou zaujatě prohlížejí právě naexponovaný dosud nevyvolaný film.



Kašiho objevy v křídovém útesu u Suchdola

Kaši Kaši, certifikovaný montanista  
Věren svému slibu z předminulých aktualit, pokračuje pražský montanista Kaši v objevování zapomenutých podzemních prostor v pískovcových skalkách poblíž svého bydliště.
"Ta poslední chodba, kterou jsem odhalil včera," líčí okolnosti svého objevu Kaši, "je mimořádně zajímavá. Původně jsme se domnívali, že jde o nevýznamnou jezevčí noru v tektonické puklině, kterou snaživí ochránci naší bezpečnosti zaházeli odpadky a pískem. Po vyčištění vchodu se ale objevila pravidelná ručně tesaná štola, mírně upadající do prostoru pod dnes neexistující objekty suchdolského statku."
Kaši dále vypravuje, jak se chtěl o zážitek prvního vstupu do neznámé chodby podělit s některými kolegy, ale nikdo nejevil o dobrodružný podnik žádný zájem. Speo se vymlouval na menstruaci, Vidra simuloval dýmějový mor. Nakonec se nechal přemluvit pouze Surikata a z Litoměřic přijel Čakouš (o kterém Kaši podle přezdívky mylně předpokládal, že sídlí v nedalekých Čakovicích.
Po příchodu na lokalitu se Surikatovi zdál vstupní otvor příliš malý a trojice ztratila půl hodiny jeho rozšiřováním.
"Nezvětšovali jsme ten vchod jen tak z nějakého mého bláhového rozmaru," vysvětluje Surikata, "ale pro případ, kdyby bylo nutno objekt co nejrychleji opustit. Můžete to považovat za absurdní, ale slyšel jsem o tuctu případů, kdy jeskyňáři nebo montanisté prchali bezhlavě z podzemí ven na světlo a protože se do úzkého východu nacpali všichni najednou, uvízli v něm a následně zahynuli. V krizové situaci se totiž necvičený člověk může začít chovat zkratkovitě a v nastálé panice se snaží dostat z nebezpečí ven první bez ohledu na ostatní. Venkovní pozorovatel v takovém případě zevnitř uslyší nápadný šramot, pak výkřiky jako "Uhněte, svině, pusťte mne prvního", ty se pozvolna mění v neartikulované sténání, poté v ticho a v podzemí je opět o tragédii více."

Po proplazení pětimetrového metr dvacet vysokého polozasypaného úseku se objevila bahnitopísčitá počva a výška chodby se ustálila na dvou metrech.
"Všimněte si, "pravil Čakouš, "že na počvě nejsou stopy tlapek drobných šelem, což nám spolu s absencí roztroušeného trusu dává jistotu, že zde nemá své obydlí žádné krvelačné nebezpečné zvíře. Pamatuji, jak mi jednou Speo vyprávěl, že vlezl nedopatřením kdesi v Třeboticích do starého sklepa, ve kterém žila veliká zrzavá veverka. Ta se na něj vrhla, srazila ho na zem, ocasem mu ucpala ústa, aby nemohl křičet a pak ho tak dlouho kousala do hlavy, až upadl do bezvědomí. Když se probral, ležel na schodech nedaleké putyky a vůbec nevěděl, kde se tam vzal."
Kaši a Surikata nad představou pohryzaného Spea soucitně pokývali hlavami.


Nová Kašiho chodba necelých padesát metrů za vchodem.



Chodba stále mírně klesala a neuchylovala se z přímého směru. Na hrubě opracovaných stěnách se střídaly polohy cenomanských pískovců s jílovými vrstvami, občas se bylo možno pozorovat náznak prorostlé uhelné vrstvičky. Asi sto dvacet metrů od vchodu nahradily do oblouku sekaný strop vodorovné pískovcové lavice, mezi kterými se objevilo několik jílových poruch. Za jednou z nich byl vypadlý velký čtyřhranný pískovcový blok a cesta dál byla přerušena.
"Samozřejmě jsme ověřovali, zda ten kvádr nejde oblézt horem skrz prostoru, která po něm zbyla," vzpomíná udatně Surikata, "ale balvan vypadl tak nešťastně, že překryl pokračování chodby s takovou dokonalostí, že kolem něj šla stěží prostrčit ruka. Protože jsme s sebou neměli potřebné nástroje na jeho rozbití, udělali jsme pár fotek a rozhodli se k odchodu. Jelikož jsme certifikovaní montanisté a ne nějaká ustrašená smečka diletantských dobrodruhů, náš ústup byl precisně koordinovaný a v poněkud úzkém portálu nedošlo (proti očekávání) k žádnému mačkání, nadávání, škrcení či jiným negativním projevům. Prvý jsem vylezl já, postavil jsem se na vyvýšené místo, obezřetně se rozhlížel a monitoroval okolí. Po mně se výlezem protáhl Kaši a zaujal podobnou pozici na opačné straně útesu. Poslední vylezl Čakouš, spočítali jsme se, dle směrnic procítěně zapěli montanistickou hymnu a nebezpečnou akci korektně ukončili."


Pohled zpět k východu ze štoly do temné, vlahé sobotní noci. Pokus o rozbití pískovcového bloku, který zahrazuje cestu za poznáním, proběhne příští weekend.


Laco Laco Lahoda,president CMA:  
" K té chodbě, kterou objevil Kaši se nesporně váže několik záhad. Asi nejzásadnější otázkou zůstává účel toho objektu. Přímá chodba, bez odboček, skoro by se chtělo říci, že jde o obyčejnou vodovodní štolu. Naši kolegové z FF ale zjistili na tomhle místě (shodou okolností je vchod v lomu, kde Iru Eligve pořádal svůj traverz) vysokou koncentraci neznámé energie. Přikláníme se proto spíše k teorii, že jde přístupovou chodbu do staré templářské svatyně, kde se rytíři chrámu oddávali uctívání Bachometa a podobné pekelné pakáže."