Aktuality z činnosti PMS 
08.05.2004

  Nenačovice 2004

Surikata, král montanistů. Surikata CM, PMS:  "Poměrně neznámá Nenačovická štola měla otevřít hypotetické železorudné ložisko v kopci Oborka u Nenačovic. Lokalita je obtížně přístupná, v cestě stojí pštrosí farma a cedule 'Soukromý pozemek, vstup zakázán.' Proto jsme zvolili cestu oklikou od severu. Při tom jsme náhodou objevili zcela jinou (novější) štolu z padesátých let dvacátého století, raženou do nevýznamné kalcitové čočky. Ve štole je cihlami vyzděná místnost neurčitého významu, pravděpodobně vrátnice."

Jílový zával před koncem štoly



"Tak jsem byl hledat v Nenačovicích štolu, kterou tam ve své aplikaci Hlavní důlní díla uvádí Geofond," postěžoval si Surikata CM MartinoviM. "Samozřejmě že na tom místě, kde je v mapě zakreslena, není po žádném dolování ani stopy. Buď podklady pro tuhle databázi důlních děl dodávají naprostí magoři a nebo si autoři (ve snaze zvýšit svá skóré) ta důlní díla bohapustě vymýšlejí."
"V Nenačovicích možná není žádná štola," ožil Martin, zato tam ale sídlí báječná pštrosí farma. Občas si odtamtud několik pštrosů přivezu, pak si je s Monikou pomalu opečeme na malém ohýnku a následně je s chutí a rozkoší pojíme"
"To ty pštrosy doma osobně rdousíš a následně porcuješ na dvorku před užaslými zraky sousedů a jejich nevinných dětí?", zajímal se Surikata.
"Nikoliv," zhrozil se Martin, "pštrosař mi dodá z ptáka pouźe vykostěné maso, zabalené v líbivém mikrotenovém sáčku. Sežeru je pak bez výčitek s o to větší chutí, neboť nenesu viny na pštrosově smrti."
"Já bych mrtvého pštrosa asi nežral," uvažoval Surikata, "zaživa má hrůzostrašně sveřepý výraz."
"Žereš ho bez hlavy, výraz ti může být lhostejný," upozornil Martin, "a když už mluvíme o těch Nenačovicích, slyšel jsem od Pažouta, že tam někde v lese má být vchod do celkem zachovalé nepříliš významné podzemní továrny."
"Co myslíš tím, nepříliš významné," tázal se poněkud zmateně Surikata.
"Nemá být tak rozsáhlá jako třeba konkurenční Dora nebo radobýlský Richard," vysvětloval Martin, "je to jen nějaká přístupová štola navazující na pár větších komor, v kterých běžela nenáročná výroba. Spíš by asi bylo vhodné v souvislosti s tím objektem mluvit o manufaktuře nebo dílně."
"Míníš tím, že tam třeba seděl ve velmi stísněných podminkach jeden krejči a přišíval na saka místní jednotky SS knoflíky?," zkoušel si představit velikost podzemni tovarny Surikata.
"Tak nějak," odtušil Martin. "Každopádně bychom se mohli pokusit tu továrnu vyhledat."
"Nemyslím, že najdeme zamaskovanou podzemní továrnu, která sestává z jedné kóje k stání, když jsem v těch místech nedokázal lokalizovat poměrně veliký průzkumný důl, od kterého by měla zbýt alespoň halda," zapochyboval Surikata, tváře se tak zhnuseně, jak jen dokázal.
"My možná ne," doznal upřímně Martin, "ale vím o někom, kdo by to dokázat mohl. Jmenuje se Gazsi, říká se mu Čakouš a je majitelem zázračné montanistické feny."
"Co je to zázračná montanistická fena," zděsil se Surikata tak nezvyklého pojmu.
"Přesně nevím," začal vysvětlovat Martin, "patrně jde o zvíře s lezeckým výcvikem, mimoto jsem slyšel, že ta fena skoro mluví."
"Jak skoro mluví," divil se Surikata, "montanistický pes buďto může mluvit úplně nebo nemluví vůbec. Čokl, který mluví jen skoro, zavání laciným jarmarečním trikem."
"Tahle fena," pravil důrazně Martin, "chce mluvit a rozhodně má co říct. Akorát, že to nedokáže srozumitelně vyslovit a tak místo pečlivě artikulované řeči jen nevýrazně hýká."
"A k čemu nám bude, pro boha, hýkající fena při hledání podzemní továrny," nechápal Surikata.
"To nevím," přiznal Martin, "ale pozveme ji."
"Ach jo!", rezignoval Surikata.



Pohled od vrátnice kupředu k závalu.

O týden později stoupala okolo pštrosí farmy na Nenačovický kopec mimořádně hrdinná výprava. První kráčel Martin a na vodítku zarputile vlekl dva drobné vzpouzející se čokly neurčitého původu. Za ním rozvážně rázoval Čakouš se svou proslavenou zázračnou montanistickou fenou Sylvou, jako poslední se vlekl Surikata a bezradně kroutil hlavou.
"Proč s sebou vlečeš ty zavilé šakaly?", zeptal se Martina, "nechceš je snad také vydávat za zázračné montanistické psy?"
"Samozřejmě," ohradil se dotčeně Martin, "jeden z nich skoro mluví a druhý je nadán prorockým duchem."
"Když jsou tak skvělí, tak už by konečně mohli začít něco hledat," navrhl Surikata.
Oba psovodi odpojili svým svěřencům vodítka, vydali jim úsečné povely, a zatímco Čakoušova fena zůstala netečně sedět, Martinovi zázrační psi nasadili nechápavé obličeje a vyrazili k domovu.
"Vysvětlil jsi těm svým expertům, jak vypadá podzemní továrna?", staral se Surikata, špatně zastírající nedůvěru ku psím schopnostem.
"Zajisté, to oni jen tak konspirují," odsekl Martin, "ale podívej, Sylva chce Čakoušovi něco říct."
"Huahá-hé-hů," huhňala udatně Čakoušova zázračná montanistická psice a komíháním levé přední pracky se pokoušela naznačit jakýsi směr.
"Co to žvaní?", tázal se Surikata se zájmem.
"Říká, že máme jít támhle k tomu stromu nad rokličkou a pořádně to tam prohledat," objasnil Čakouš.
Strom byl vzdálen asi šedesát metrů, roklička nehluboká, zarostlá trnitým křovím.
"Co to je?", podivil se Surikata, když se s ostatními přiblížil k místu, které zázračný pes určil, "vypadá to na zasypanou štolu."
Sylva horlivě kývala kosmatou hlavou. "Huoa," vyrazila ze sebe s námahou.
"Fena říká 'štola'," upozornil kolegy Čakouš.
"Já už jí docela rozumím," pochlubil se Martin, "nemusíš všechno, co říká, tlumočit."
Objekt, který pes označil za štolu, budil na prvý pohled dojem jezevčí nory, nicméně dlouhý zářez ve svahu a nevelká halda opodál naznačovaly, že se za nízkým otvorem dají očekávat větší podzemní prostory.
"Na podzemní továrnu to nevypadá," prohlásil zamyšleně Čakouš, spíš na starý sklípek nebo opuštěnou průzkumnou štolu. Kdo vleze dovnitř?"
"Co když tam bydlí nějaká dravá lesní šelma nebo uprchlý zmutovaný pštros," vykrucoval se Surikata, "kousne mne do xichtu a přitom mne oslintá?"
"Ha-Hyh-Hla-Hhii," zahuhlala Čakoušova zázračná montanistická fena.
"Sylva se nabízí že první průzkum vykoná sama," přeložil Čakouš, "proti vzteklině je očkovaná a případnou lesní šelmu či zarputilého pštrosa nemilosrdně vyžene."
"Budeš chtít, Sylvo baterku?", zeptal se Martin.
"Haf", vyštěkla fena, odmítavě zavrtěla hlavu a srdnatě zalezla do otvoru.
"Je to dobrý pes," pochválil zvíře Surikata, "zato Martinovi speciální čokli naprosto zklamali."
Martin zahambeně sklopil oči.
Asi po deseti minutách se Sylva vrátila. Oháňka se jí chvěla vzrušením, oči zářily, dech byl rychlý a přerývaný. "Hoha heh hohhaheh," oznámila.
"Štola bez rozrážek," zopakoval po zvířeti Martin.
I začalo se pracovat na rozšíření otvoru, uběhla čtvrthodina a členové expedice mohli konečně zalézt dovnitř.
Metr za portálem zatáčela krátká chodbička zpevněná červenými cihlami, tvořícími skromnou komůrku. Pak cihly pominuly a objevila se dlouhá, přímá, zařícená štola se zbytky shnilých dřevěných stojek.
"Geofond udává štolu po průzkumu na železnou rudu," mumlal nespokojeně Čakouš, "a tohle je čistý vápenec. Kde by se v něm vzalo ordovické železo?"
"Mapy v aplikacích Geofondu jsou v mnoha případech zavádějící," těšil ho Surikata, "označené vchody jsou zpravidla zakresleny proti skutečnosti minimálně o půl kilometru vedle, uhelné lokality autoři vydávají za rudné. Hlavně, že je za to stát platí."
Po sedmdesáti metrech chodbu přerušil jílový zával.
"Hezké dílo," zhodnotil Martin, "šikovný pes. Až se vrátím domů, podrobím ty své ohaře tvrdému a systematickému výcviku.Najdou pak tolik štol, že se pominete závistí."
Sylva se opovržlivě ušklíbla.



Martin M., jeskyňář z Tetína Martin M., tetínský jeskyňář
, "Podzemní továrnu jsme podle Pažoutova nedokonalého návodu nakonec nanašli, stejně tak zůstává zahalena tajemstvím průzkumná nenačovická železorudná štola. Ona kalcitová chodba je jistě také zajímavá, ale její význam bledne před objevy, které zanedlouho učiní mí dva speciální montanističtí psi. Nechci se chlubit, ale Čakoušova Sylva se může jít vycpat."