Surikatovy aktuality
04.01.2004


Surikata Surikata CM, král montanistů:
"Měl jsem v úmyslu zahájit nový rok nějakým smělým montanistickým skutkem, i když mne kladenský Speo lákal, abych si přišel poslechnout Kladenský recitačně-speleologický klub, kterému předsedá. Ač byla na programu opravdu hodně náročná díla, odolal jsem a vyjel raději do severních Čech. A tak jsem sice nezažil montanistickou recitační soutěž (prý proti očekávání vyhrál Laco Lahoda s básní Chrustenický havíř), ale zato jsem objevil něco, co jsem opravdu nečekal."

Slavný Surikata CM před úpadnicí. Nad portálem trčí rozbitá elektrická lampa, pod ní je nezřetelný letopočet 1947 a zkřížená kladívka.

 
Skvělý kousek, objev opuštěného dolu z roku 1947 se podařil Popovickému montanistickému Superklubu hned druhý den v novém roce.
"Šel jsem okolo toho objektu několikrát okolo, když jsem hledal houby," vypráví skromným hlasem slavný Surikata CM, "a vždy jsem si říkal, že jsou to jen nezajímavé ruiny nějaké rozpadlé fabriky. V pátek jsem se tam cestou z jednoho pegmatitového lomu zastavil, abych vyvenčil psa, zašel jsem dovnitř a nevěřil svým očím - ve svahu za troskami baráků byl portál se zkříženými kladívky a letopočtem 1947, velký jako kráva."
Lokalita se nachází na dost odlehlém místě, v okolí je značné množství opuštěných pískovcových lůmků a několik totálně zlikvidovaných dolů na černé uhlí. To, že by se v této oblasti dodnes něco zachovalo, žádný montanista nepředpokládal.
"Hned jsem samozřejmě vlezl dovnitř," pokračuje Surikata CM, " a zjistil, že jde o úpadní štolu, jejíž vstupní část je betonová, ale po patnácti metrech ucpaná jílem, kterým je patrně v neznámé délce založena. Vylezl jsem nad portál a nikde není ani stopa po nějakém propadu. Moji pozornost upoutala železobetonová barabizna, nalepená ke stejnému svahu, do něhož je ražena zmíněná úpadnice. Vešel jsem dovnitř a ejhle - další štola, tentokrát s troskami pásového dopravníku. Ta vede vodorovně asi třicet metrů, v polovině ji kříží dvě hlínou zavalené rozrážky a místo čelby zakončuje cihlová zeď, do které je dopravník normálně zazděn. Cihly okolo dopravníku nedoléhají těsně k jeho konstrukci a tak jsem škvírami posvítil dovnitř. Bylo vidět, že dopravník i s chodbou pokračuje za zdí dál do nitra pískovcového masivu. Na zemi jsem našel drát, na konci jej ohnul do vingle a prostrčil mezi dopravník a cihly, abych změřil její tlouštku. Zeď tvoří šest řad cihel a je silná přes 90 cm."
Surikata dále uvažuje, že založená úpadnice patrně komunikuje s levou rozrážkou ze štoly s dopravníkem a pokračuje ve vyprávění o tom, jak prošel celý areál, ale po další štole nikde ani památky. Obešel tedy rozsáhlé ploché haldy a sestoupil do údolí k potoku, kde narazil na podivný betonový fundament, z kterého se (pod asi tři sta metrů vzdálené ruiny se štolami) nořila další chodba.
 

Štola s dopravníkem končí zazdívkou, do které zedníci vkomponovali i těleso dopravníku. Právě toto místo je nejnadějnější k prolongaci.


 

Surikata pózuje před technokraticky moderním portálem odvodňovací štoly dolu. Ani tudy patrně cesta dovnitř nepovede.

 

"Ten kopec je poměrně strmý," pokračuje Surikata CM, "výškový rozdíl mezi portálem úpadní štoly či oné s dopravníkem, která leží na stejné úrovni, činí podle GPS 76 metrů. Chodba u potoka má tak podivný profil, že jsem ji původně považoval za nějakou stoku nebo kanalizaci z technologického zařízení areálu dolu. Je opět po několika desítkách metrů zazděná a před zdí je navíc otevíratelná masivní řelezná mříž. Dole u počvy je zabetonována ocelová roura o světlosti 15 cm, z které vytéká skromný pramínek čiré vody a táhne teplý, vlahý vzduch. Znovu jsem se pokusil změřit hloubku zazdívky a opět mi vyšlo 90 cm, což je však třeba brát s rezervou, protože trubka nemusí se zdí na opačné straně lícovat. Zkoušel jsem samozřejmě do trubky svítit a hulákat. Vidět nic moc nebylo, protože na druhé straně zdi brání ve výhledu na počvu spadlý poměrně silný dřevěný trám, zato ozvěna je fascinující. Usuzuji z toho, že jde patrně o odvodňovací štolu celého dolu nebo alespoň těch pater, co jsou nad její úrovní. Protože výtok vody je ale minimální, je velmi pravděpodobné, že se dál v chodbě bude nacházet neprodyšný zával."
Surikata CM pak ještě prošel místo před odvodňovačkou a usoudil, že nic nenasvědčuje tomu, že by se zde poslední dobou prodíral ze štoly nějaký potůček.
"Pro průnik do dolu se jeví jako nejrozumnější štola s dopravníkem," chystá Surikata CM další výpravu, "úpadnice bude patrně zasypána či založena poměrně důkladně, odvodňovačka kvůli nepatrnému výtoku důlních vod již nejspíš s dolem nekomunikuje. Škoda je, že ti, kdo důl zazdívali, postavili zeď do betonové výztuže a ne do měkkého pískovce, který by šel snadno rozrušit." Přejeme Surikatovi CM mnoho štěstí v dalším průzkumu jeho nového objevu a obraťme pozornost dnešních aktualit ještě na Speleoklub Kladno.

Uvnitř odvodňovačky. Počva je téměř suchá, štolu (patrně v místech, kde beton přechází v pískovcovou skálu), přehradila mříž a silná cihlová zeď. Nahoře vzduchové tlakové potrubí.


Zatímco odvážný Surikata CM s nasazením vlastního života objevuje stále nové a nové podzemní prostory, jeho kolegové z SKK Kladno sedí ve Speově cvičném dole a recitují.
"Já bych recitaci nezavrhoval," brání se Pavel Přibyl, vůdce SKK. "Recitátoři jsou ve všech montanistických skupinách a pro ty, kdo trpí klaustrofobií, je recitace optimální cestou k těm nejneobyčejnějším zážitkům a pocitům, aniž by museli někde ležet v blátě či jako idioti viset na laně."
Pavel Přibyl dále uvádí, že Recitační sekci Speleoklubu Kladno založil poté, co slyšel v Chrustenické šachtě recitovat Laca Lahodu.
"Bylo to během slavnostního zahájení provozu," vzpomíná Pavel Přibyl, "Laco stál ve smokingu ve tmě po bradu v ledové vodě v zatopené šachtě a když šla okolo skupinka návštěvníků, temným hlasem, který dokázal rozechvět i ta nejotrlejší srdce, zvolal: 'Chrustenická šachto, padám do tě často'. Někteří návštěvníci tleskali, jiní slzeli, několik jich dojetím plakalo naplno. A tehdy jsem si řekl, že recitace bude to pravé pro naše členy. A jak jsem nad tím tak přemýšlel, napadlo mne nerecitovat jednotlivě, ale sborem a polyfonně. Víš, my se jako montanisté zaměřujeme zejména na hornické básně, jako 'Sto roků v šachtě žil' nebo 'Maryčka Magdonova'. A třeba právě u té Maryčky, kde Kikiny zvolna přednášejí ('Šel starý Magdon od Ostravy domů, v bartovské harendě cestou se stavil a s rozbitou lebkou do příkopu pad') a Pavelslon s Bagrem do toho teskně mručí nebo dělají 'brum, brum', je na první poslech slyšet ta neuvěřitelná síla sborové recitace. Představte si to 'Sto roků v šachtě žil'. Je to taková obyčejná báseň, ale v našem podání, kdy text čtou Jura se Simonou a zbytek klubu k tomu stále dokola opakuje 'Sto roků, sto roků, sto roků, sto roků', se rozpláče i Máca."
Z webu Speleoklubu Kladno bude v nejbližší době možno stáhnout několik gigagabytů souborů mp3 právě se záznamem skvělé recitace jeho členů.